Kühnlova válečná lest

Armáda nakoupí 977 nákladních aut za 2,7 miliardy od kopřivnické Tatry

Česká armáda si klidně mohla koupit úplně obyčejné středně velké terénní nákladní vozy. Jenomže to by pak nemohla miliardovou zakázku přiklepnout rovnou kopřivnické Tatře. Musela by, aby neporušila domácí a evropské normy, vyhlásit výběrové řízení s rovnými podmínkami pro všechny potenciální uchazeče. Takový tendr by ale Tatra nemusela vyhrát, na zakázku si brousili zuby i další evropští výrobci včetně Mercedesu. Vedení ministerstva obrany však přišlo na fígl, který umožní žádný tendr nevyhlašovat a rovnou podepsat smlouvu s Tatrou. Tento týden bude o jeho návrhu jednat Paroubkova vláda. Armáda by měla získat 977 nákladních Tater za 2,7 miliardy korun.

Vlk se nažere.

Trik, jak přelstít Brusel, je jednoduchý. Ministerstvo obrany na auta přiobjednalo pancéřování a výzbroj. Půjde minimálně o pár milionů, možná spíše desítek milionů, navíc. Opancéřování ale přesune zcela běžné nákladní automobily do kategorie „válečný materiál“ a velmi pravděpodobně odradí Evropskou komisi od žaloby a pokuty za neférové protežování domácího výrobce.
„Vlk se nažere a koza zůstane celá. Těch pár milionů navíc zaplatí jako vždycky daňoví poplatníci,“ uvedl zdroj týdeníku EURO, který je o přípravě tendru podrobně informován. Z dokumentace, kterou má týdeník EURO k dispozici, je zřejmé, že vojáci se rozhodli změnit své požadavky na podobu nákladních vozů již loni. Tehdy byly takzvané „Technicko-taktické požadavky na automobil nákladní terénní střední“ rozšířeny o „doplněk číslo 1“, který měnil požadavky na „balistickou ochranu, vyzbrojení a případnou možnost provozu v různých klimatických podmínkách.“
Armáda přitom původně uvažovala o vypsání běžného výběrového řízení. Vyzvala dokonce některé výrobce (údajně šlo o DAF, MAN, Iveco, Renault Trucks a DaimlerChrysler), aby jí předložili předběžné nabídky včetně cenových kalkulací. S vysvětlením, že takto získané informace budou sloužit jako podklady k vyhlášení tendru.
Ke změnám v požadavcích došlo v době, kdy týdeník EURO opakovaně upozorňoval na fakt, že nákupem běžných nákladních vozů bez vypsání tendru poruší stát platné evropské normy a riskuje vysokou pokutu. Tehdejší ministr obrany Miroslav Kostelka ale trval na svém: „…považujeme Tatru za národního výrobce, který zaměstnává české lidi. Dáváme jí přednost před ostatními, velmi renomovanými firmami… kupovat mercedesy nebo nějaké jiné zahraniční vozy by byl nesmysl.“
Kopřivnická Tatra však už není tak docela česká firma. I když v Česku sídlí a zaměstnává české občany, od září 2003 je jejím majoritním vlastníkem americká společnost Terex Corporation s centrálou v Connecticutu.
Stejný názor jako Kostelka ale měla i celá vláda, tehdy ještě pod vedením Vladimíra Špidly. Ministři počátkem května 2004 jednomyslně schválili usnesení, že „berou na vědomí, že bude uzavřena kupní smlouva na pořízení automobilu terénního středního s firmou Tatra Kopřivnice.“
Smlouvu s Tatrou však loni v prosinci zpochybnil Kostelkův nástupce Karel Kühnl. „Problém je v tom, že existují pravidla,“ řekl týdeníku EURO. „Mezinárodní pravidla v rámci EU umožňují armádám zadávat zakázky nikoli cestou veřejné otevřené soutěže, ale přímo vybrané firmě. Pokud se ovšem jedná o válečný materiál. A ten je nějak definován. Zatím vedeme spory, zda tam ten náš požadavek na nákladní auta spadá, nebo ne… Když se ukáže, a já v to velmi doufám, že budeme schopni střední terénní automobil dostat do škatulky válečný materiál, budeme samozřejmě postupovat cestou zadání zakázky domácímu výrobci. I když přebarvení na zeleno rozhodně nestačí,“ dodal ministr.
Evropská komise už začíná být na podobné případy citlivá. Její odborníci se zlobí, že členské vlády příliš často obcházejí povinnost vypisovat veřejné zakázky s poukazem na „národní bezpečnost a „válečný materiál“, většinou dokonce ani o vypisování zakázky nikoho neinformují. To ale, jak uvádí komise, omezuje jednu ze základních evropských svobod - volný pohyb zboží - brání konkurenci a má negativní dopad na ekonomický vývoj unie. „Nevidíme jediný důvod, proč by armády měly nakupovat například vojenské ponožky od jediného dodavatele bez otevřené soutěže a se zdůvodněním, že jde o vojenský materiál,“ ilustruje záměry Evropské komise její mluvčí pro oblast vnitřního trhu Jonathan Todd.
Pravidlo vypisovat otevřená výběrová řízení se podle výkladu Evropské komise i podle průběhu dosavadních soudních kauz jednoduše týká i případů, kdy zboží nebo služby nakupuje armáda nebo ministerstva vnitra či obrany. „Fakt, že kupcem je národní ministerstvo obrany, ke zdůvodnění nevypsání výběrového řízení rozhodně nestačí,“ praví se v aktuálním dokumentu o reformě nákupu vojenského materiálu v EU Green Paper - Defence Procurement.

Kühnlova škatulka.

Úřadující český ministr obrany nakonec své Tatry do škatulky „válečný materiál“ opravdu dostal. Bude se pancéřovat, žádné výběrové řízení podle všeho nebude.
Ve zdůvodňujícím materiálu pro vládu, který má týdeník EURO rovněž k dispozici, Kühnl uvádí: „Vozidla se požaduje konstrukčně řešit jako vozidla vojenského typu umožňující plnit úkoly Armády ČR bez ohledu na klimatické pásmo a prostor operačního nasazení včetně rizikových zón, kde mohou být osádky vystaveny i přímému ozbrojenému útoku konvenčních zbraní i zbraní hromadného ničení. Armáda bude s využitím těchto automobilů zabezpečovat úkoly plynoucí ze závazků České republiky vůči NATO a EU v zahraničních misích, například v Kosovu, Iráku, Afghánistánu… Vozidla zařazená u jednotek na stupni družstvo, četa a rota mohou při bojové činnosti přijít do přímého kontaktu s protivníkem… Proto se požaduje, aby bylo vozidlo chráněno v některých částech pancéřováním proti účinku střepin ručních granátů, pěchotních min a ručních střelných zbraní do ráže 7,62 mm s možností dodatečné montáže doplňkových pancéřových prvků zvyšujících ochranu osádky před působením protivníka.“ Celou pasáž zakončuje Kühnl slovy: „Půjde tedy o pancéřované vozidlo, které spadá do kategorie válečného materiálu ve smyslu článku 296 Smlouvy o EU – uvedený článek umožňuje státům pořizovat válečný materiál bez veřejné soutěže.“
Ministerstvo obrany si ale pro jistotu objednalo i právní posudek od Advokátní kanceláře Fiala, Profous, Maisner & spol. Z rozboru – alespoň tak, jak ho cituje materiál ministerstva připravený pro jednání vlády – vyplývá, že vojáci musejí splnit především dvě evropské podmínky. Nákup terénních nákladních automobilů musí být „nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky“. A „přímým zadáním zakázky národnímu výrobci nedojde k nepříznivému ovlivnění podmínek hospodářské soutěže na společném trhu s výrobky, které nejsou určeny k výslovně vojenským účelům“.
„Rozbor dále uvádí,“ píše Kühnl v materiálu pro vládu, „že při posouzení uvedených podmínek je třeba vycházet z funkčních vlastností a účelu využití automobilů. Požadavky na zajištění obranyschopnosti, bezpečnostních zájmů státu, operační potřeby… odůvodňují závěr, že výše uvedené podmínky dle práva Evropských společenství jsou splněny.“

Bude se pancéřovat…

Budou se pancéřovat všechny nákladní vozy? Tisková služba ministerstva obrany uvádí, že skutečně ano. „Válečným materiálem“ se stane všech 977 terénních automobilů bez rozdílu.
V této souvislosti je zajímavé, že vojáci plánují nákup dvou hlavních typů tater: 552 „automobilů nákladních terénních středních“ neboli provedení „valník“ a 425 „automobilů speciálních terénních středních“. Valníky mají nahradit vysloužilé nepancéřované Pragy „vétřiesky“. Prvních 101 kusů mají dostat armádní jednotky vyčleňované pro operace NATO.
Speciální verze, u kterých se dá pancéřování pochopit, budou převážet různé účelové nástavby. Má jít například o velitelská a štábní pracoviště a komunikační a informační systémy k řízení pozemních a vzdušných sil, ale třeba i o pojízdné dílny a polní kuchyně.
Dodávky plánovaných 977 tater by měly skončit v roce 2014. Armáda za jeden vůz zaplatí zhruba 2,8 milionu korun. Tím ale vztahy armáda – Tatra rozhodně nekončí. Výrobce bude muset zajišťovat i veškeré opravy a dodávky náhradních dílů a v případě ohrožení země být připraven co nejrychleji vyrobit a dodat dalších zhruba 500 kusů nákladních automobilů. I to je jeden z důvodů, proč vojáci tak tlačili na to, aby kontrakt získal výrobce sídlící v Česku. Materiál ministerstva obrany pro vládu uvádí, že „…v případě mobilizačního rozvinování ozbrojených sil České republiky vznikne k zabezpečení podstatných bezpečnostních zájmů další potřeba cca 500 kusů automobilů zavedených typů pro doplnění Armády ČR formou nezbytných a mobilizačních dodávek na válečné počty s časovým předstihem dvou let. Z uvedeného důvodu je základním strategicko-bezpečnostním požadavkem na dodavatele uchování jeho výrobní schopnosti na území České republiky“.
Armáda momentálně používá sovětské nákladní vozy ZIL, Ural, Gaz a Kamaz. Dále pak české PV3S a Ross 6×6. S výjimkou posledně uvedeného - již porevolučního - automobilu je průměrné stáří armádních nákladních vozů pětadvacet let. Většina z nich neodpovídá požadavkům zákona o provozu na pozemních komunikacích.