Zemanova vláda po sobě zanechala kontroverzní drážní společnost
Mezi dopoledním bufetem a králíkem se špenátem na odpolední zahradní slavnosti stihla odstupující vláda premiéra Zemana schválit zakladatelskou listinu akciové společnosti České dráhy (ČD). Dokument, jehož projednávání bylo kvůli závažným připomínkám na jednáních vlády několikrát přerušeno, byl k všeobecnému překvapení vytažen na poslední chvíli a schválen mezi žertíky odstupujících ministrů. Premiér se na jednání dostavil maskován za sebe sama. Co maskoval ministr dopravy Jaromír Schling, se asi nikdy nedovíme. Den před schvalovacím aktem řekl redaktorovi ČTK, že transformaci Českých drah bude muset dokončit jeho následovník Milan Šimonovský. Vzápětí akciovou společnost zřídila ještě odstupující vláda. „Den před koncem působnosti je to nevkusné,“ komentuje čin odvolaný ministr Antonín Peltrám.
V masce transformace.
„Ztratili nervy,“ vystihuje situaci bývalý ředitel Českých drah z poloviny devadesátých let Emanuel Šíp. „Rozhodla vláda, která ztrácí mandát, na základě diskriminujícího zákona, proti němuž je podána ústavní žaloba,“ zdůrazňuje. Je rozhořčen, že zákon z počátku letošního roku, který se vydává za transformační, možnost skutečné transformace zablokoval. „Jednají ve jménu konkrétních cílů a zájmů,“ tvrdí Šíp. „A dostali strach, že nový kabinet nebude ochoten tímto směrem pokračovat,“ dodal.
Šíp je přesvědčen, že monopol Českých drah rozhodnutím vlády ještě posílí. Akciové společnosti zůstane veškerá infrastruktura a bude si moci vybírat, koho na trať pustí a koho ne. A jakou roli bude hrát státní podnik Správa železniční dopravní cesty? „Jeho pracovníci budou jen zaměstnancům Českých drah přidělovat klíče,“ ironizuje připravovanou dělbu Šíp. Je přesvědčen, že České dráhy se svými dluhy dřív nebo později dopadnou s ostudou jako nedávno polostátní banky.
Šíp tvrdí, že schválená reforma vychází ze spojenectví tří typů zájmů. „Management se snaží upevnit své posty,“ popisuje první zájem Šíp. „Získá maximální pravomoci a dispozice k nakládání s majetkem - a takřka nulovou zodpovědnost.“ Někteří politici a jejich kamarádi zase mají zálusk na privatizaci lukrativního drážního majetku. Třetí v Šípově výčtu příčin deformací transformace jsou zájmy firem, podílejících se na výstavbě železničních koridorů. Po reformě by se České dráhy staly generálním dodavatelem, a tím pádem by se ocitly na téže zájmové straně jako stavitelé. Financování staveb by bylo méně průhledné, výstavba méně efektivní. A kontrola žádná. „Správa železniční dopravní cesty bude moci kontrolovat jen to, zda je železnice využívána správným způsobem… Jestli po kolejích nejezdí motorky nebo ponorky,“ špičkuje Šíp. A očekává, že náklady na koridor už nebudou zahrnovány do rozpočtu akciové společnosti. I většina starých dluhů přejde na odloučený státní podnik.
Zadlužená nevěsta.
Všichni se shodnou: dluhy Českých drah jsou obrovské. Ale nikdo neví jaké. Docent Peltrám byl coby ministr dopravy zdroji nejblíž a dluhy odhaduje nejvýš: 60 miliard! (Ostatní odhady se pohybují od 40 do 55 miliard.) Ale proč se Peltrám do kritizovaných jevů už tehdy rázněji nevložil? „Premiér Zeman mi zakázal do toho zasahovat,“ brání se exministr.
České dráhy výši svého dluhu tají. A stejně mlhavě odpovídá i Česká konsolidační agentura (ČKA), která má tyto dluhy umořovat. „Jsme dohodnuti na systému splátek a České dráhy dodržují dohodnutý splátkový režim,“ ujišťuje tiskový mluvčí ČKA Jiří Pekárek. Poslední operací ČKA byl květnový odkup pohledávek, které vůči Českým drahám měly podniky opraven kolejových vozidel.
„S realitou vysokého dluhu nikdo nic nenadělá,“ upozorňuje Jaroslav Vrána, který má zkušenost z nejvyšších železničářských postů, od generálního inspektora po Peltrámova náměstka. „Stát bude muset dluhy zaplatit a jde jen o to, aby se minimalizoval nárůst dalších dluhů, protože jinak nebude na modernizaci, “ varuje.
Nynější podnikatel Jaroslav Vrána zjistil, že dotace a ztráty ČD v loňské roce dosáhly téměř deseti miliard korun. Mnohem více ztrát má osobní doprava než nákladní. Vrána je přesvědčen, že se na tom do značné míry podílí záměrně chybné „klíčování“, tedy metoda oddělující od sebe náklady na oba druhy dopravy. Je výhodnější připsat ztráty osobní dopravě, protože pro ni mají ČD se státem smlouvu na úhradu. Ale i tak nesplacený dluh stále roste. „Nejvíc za současného ředitele Dalibora Zeleného,“ zdůrazňuje Vrána.
„Nevěřím, že se ČD podaří oddlužit,“ pochybuje odborový boss Jaromír Dušek. „Když se budeme snažit dráhu dobře vdát, dopadneme jako IPB.“
Stará máza.
Vrána se bojí, že management začne řešit nedostatek peněz prodejem nemovitostí. „Jen hlupák prodá to, na čem by mohl vydělávat,“ vyjadřuje obavy. „Jenže současné vedení podnikat neumí, a tak začne prodávat. O tom, co je konkurence, nic netuší,“ myslí si Vrána. Podobné starosti má i Dušek: „Co můžeme čekat, když management zůstal takřka beze změn? Nové přístupy má vymýšlet pět důchodců!“ Šíp se poučil na neúspěchu své transformace z poloviny devadesátých let a se skupinou Pražec zpracoval liberální transformační koncepci.
V kritice toho, co se dnes děje v Českých drahách, se všichni tři jmenovaní shodují, přestože se vzájemně právě neobdivují. „Šíp nebo Vrána do vedení?“ klade si otázku Dušek. „Děkuji pěkně, už jsme si s nimi užili dost!,“ odpovídá si. Vzápětí však přiznává: „I já mám máslo na hlavě. Za to, že jsem pomohl prosadit do čela ČD Zeleného.“
