Francie bývá považována za kolébku kinematografie. Jenže i když už v prosinci 1895 bratři Lumièrové uskutečnili v Paříži první veřejné filmové představení, centrum novorozeného filmového průmyslu se rychle přesunulo do zámoří. Dnes Francie staví na svém „uměleckém“ statutu a zachovává si aspoň na kontinentě silnou ekonomickou pozici. Frankofonní trh je ovšem relativně malý a filmy, které s nepřehlédnutelnou státní podporou produkuje, se nemohou nikdy masivně prosadit u většinového amerického publika, které nerado čte titulky. Nejlogičtější řešení situace – koprodukce s Velkou Británií a rozšíření výroby anglicky mluvených snímků – se u francouzských producentů ještě relativně nedávno netěšilo velkým sympatiím. Stejně konzervativně Francie dlouho přistupovala k možnosti propojit filmovou produkci a distribuci se „sousedními“ oblastmi – televizí a domácím kinem.
Tato uzavřenost se nikdy netýkala zahraničních tvůrců, které Mekka artové produkce vždy přijímala za své. Kdysi se pyšnila Poláky Romanem Polanským a Krzysztofem Kieślowským, dnes adoruje Argentince Gaspara Noého. Už nějakou dobu si ovšem Francouzi zakládají i na tom, že jejich tvůrci a herci se dovedou prosadit v USA. Vedle Francise Vebera, jehož vtipné a sofistikované scénáře inspirovaly řadu hollywoodských předělávek, se synonymem zámořského úspěchu stal současný nepřítel kvalitního domácího filmu číslo jedna – režisér Luc Besson.
Nejnenáviděnějším mužem filmové Francie je Besson už jedenáct let. Před touto dobou totiž založil společnost EuropaCorp., která začala do kin uvádět ryze oddechové, levné snímky, na které se diváci hrnou. Akční tasemnice Taxi (která se vypracovala ke čtyřem dílům), thrillerová série Kurýr (tři díly) či dvě sci-fi Okrsek 13 jsou po scenáristické stránce odfláknuté a przní divácký vkus. Navíc se nijak netají tím, že se zhlédly v hollywoodském žánrovém prostředí. Někdy zní z plátna francouzština, jindy angličtina, ve které vzniká zhruba třetina produkce studia EuropaCorp.
Nenávidět bessonovskou fastfoodovou produkci patří k dobrému tónu. Proklínaný komerční satanáš ovšem svým kritikům nic neusnadňuje. Ve svém režisérském a producentském portfoliu mixuje zapomenutelný brak s ambiciózními a neziskovými projekty, které si zjevně vidí dál než na špičku nosu, obdařeného jinak vytříbeným smyslem pro výdělek. Luc Besson ignoruje všechny dosavadní zvyklosti, expanduje do nových oblastí a čile pracuje na tom, aby EuropaCorp. proměnil v prosperující srdce filmové Evropy. Inu, hotová Apokalypsa.
Případ Besson
Pohrdat Lucem Bessonem se vžilo i v Čechách, situace je ovšem složitější. Odpor k dvaapadesátiletému pařížskému rodákovi, který se původně chtěl stát mořským biologem, vygenerovalo zklamání ze „zrady“ uměleckého poslání, jež se ve svých prvních filmech zdál naplňovat. Besson v roce 1983 debutoval černobílou postkatastrofickou sci-fi Poslední boj, která se obešla beze slov, ale nikoli bez režisérova pozdějšího oblíbeného herce Jeana Renoa. Také dalšími díly – thrillerem z pařížského metra Podzemka (1985), poetickou tragikomedií o soupeření dvou potápěčů Magická hlubina (1988) a svébytnou „feministickou“ krimi Brutální Nikita (1990) – Besson demonstroval sounáležitost s dobovými trendy. Besson, Leos Carax a Jean-Jacques Beineix v rámci stylu nazývaného cinéma du look kladli důraz na efektní vzhled a inteligentně pracovali s divákovými emocemi.
Toto období se v Bessonově kariéře uzavřelo celovečerním poetickým dokumentem o proměnlivé kráse podmořského světa Atlantis (1991). Po stylové krimi o mlčenlivém zabijákovi Leon (1994), v níž po boku Jeana Rena zazářila tehdy třináctiletá Natalie Portmanová, následoval obrazově opulentní Pátý element (1997). Ve fantazijní, anglicky mluvené sci-fi Besson potvrdil, že by se docela rád stal americkým režisérem. Snímek s Brucem Willisem v hlavní roli utržil celosvětově 263,9 milionu dolarů a stal se nejvýnosnějším francouzským exportním titulem všech dob. Oproti předchozím režisérovým pracem ovšem postrádal lehce podvratné prvky, které předtím v Bessonových dílech přitahovaly i nekomerčně myslící diváky.
Vysokorozpočtový historický spektákl Johanka z Arku (1999) se měl stát Bessonovým návratem do Francie, nelíbil se však ani režisérovým krajanům, ani anglofonnímu publiku. Pokáním za tento vyprázdněný vlastenecký propadák měla být nízkorozpočtová černobílá esej Angel-A (2007), s níž ovšem kritika neměla slitování. Bessona v jejích očích už jednoznačně hendikepovaly ryze komerční tituly, které začal produkovat pod hlavičkou EuropaCorp.
Tajemstvím je expanze
Produkční společnost Bessonovi pomohl založit Pierre-Ange Le Pogam, který s ním spolupracoval už od Podzemky. Nápad založit nezávislou firmu nevznikl z idealismu: o komerčním potenciálu Bessonovy práce nebylo nikdy pochyb. Snímky, za jejichž vznikem stál v letech 1985 až 1999, patřily totiž v novodobé francouzské historii k těm nejziskovějším.
EuropaCorp. se za jedenáct let existence pěkně rozrostla. Tajemstvím jejího úspěchu je expanze do dalších odvětví. Nevěnuje se jen produkci a distribuci filmů, ale i oblastem televize a domácího kina. Mezi její nejnovější aktivity patří výroba televizních seriálů v angličtině, kterou stvrdila letos v září podpisem smlouvy se státním televizním kanálem TF1. Operuje také v oblasti filmové postprodukce prostřednictvím společnosti Digital Factory.
Nejviditelnější aktivitou EuropaCorp. ovšem zůstávají filmy, pod nimiž je podepsána jako producent. V prvním roce působení si na konto připsala tři tituly, letos jich vyrobila už čtrnáct. Mezi největší úspěchy společnosti patřil akční thriller 96 hodin (2009) s Liamem Neesonem v hlavní roli, který z pětadvacetimilionového rozpočtu pořídil podívanou s celosvětovými tržbami 226,8 milionu dolarů. Slušně si na mezinárodní scéně vedly i jiné prvoplánové komerční projekty studia: Hitman (2007) nebo Kurýr 3 (2008). EuropaCorp. má svou pobočku v Japonsku a pyšní se tím, že s ní spolupracují největší herecké hvězdy Hollywoodu. Dokáže totiž oslovit Roberta De Nira, Jima Carreyho, Johna Malkoviche nebo Penélope Cruzovou.
Bessonova společnost má právo vidět budoucnost růžově. Letos EuropaCorp. neuvedla do kin jen přihlouplou nekorektní komedii o dvou alžírských policistech Halal police d’État a animovanou 3D podívanou Příšera v Paříži, ale distribuovala také ultraartový projekt amerického režisérského mistra Terence Malicka Strom života, vítěze letošního Mezinárodního filmového festivalu v Cannes.
Ani Luc Besson si nepřestává v rámci společnosti přihřívat vlastní polívčičku. Loni se prezentoval akčním komiksovým dobrodružstvím Tajemství mumie a třetím dílem dětského dobrodružství Arthur a souboj dvou světů (napůl animovaný snímek měl v českých kinech premiéru 10. listopadu). Nejnovějším Bessonovým režisérským počinem, který se chystá do francouzských kin na sklonku listopadu, je ambiciózní životopisné drama The Lady s asijskou superhvězdou Michelle Yeohovou v roli barmské disidentky Aung San Suu. Příběh bojovnice za svobodu přislazuje globální humanistický tón atraktivní milostnou zápletkou. Natáčel se navíc v angličtině a v britské koprodukci. Anglofonní trh hodlá Besson oslovit příští rok i jako producent sci-fi thrillerem Lockout, natáčeným v Bělehradě, tedy levně, a realizovaným v angličtině, s americkými herci a v americké koprodukci.
O tom, že zůstal vlastencem, ovšem hodlá Besson podat důkaz adaptací románu Victora Huga Muž, který se směje, ve které hlavní roli ztvární Gérard Depardieu. Největším projektem, který zakladatel EuropaCorp. podporuje, je ovšem La Cité du Cinéma – obří filmový komplex, který vzniká na sever od Paříže, v Saint-Denis. Bessonovo „filmové město“ má být ekvivalentem takových legendárních filmových studií, jakými jsou římská Cinecittá nebo londýnský Pinewood. Největší filmové studio v Evropě má začít fungovat už příští rok. Pod ochranná křídla přijímá symbolicky i filmovou školu École Nationale Supérieure, u jejíhož zrodu stál ve dvacátých letech sám Louis Lumière. Luc Besson totiž nezapomíná, že Francie je kolébkou kinematografie.
