Česká republika má ještě mnoho rezerv
Sebelepší technologie ani rozplétání místních smyček (LLU) nemusí automaticky znamenat rozvoj širokopásmového internetu. Jako modelový příklad dobře poslouží Velká Británie. Ještě v lednu 2004 evropští statistici spočítali, že pomocí LLU tam pracovalo jen 0,3 procenta všech telefonních linek a drtivou většinu pevných kabelových přípojek poskytovaly kabelové TV a British Telecom. Služby LLU poskytovali v Británii tři alternativní operátoři, Bulldog Communications, HomeChoice a EasyNet. Na unbundlovaných smyčkách nabízeli xDSL přípojky nejenom koncovým uživatelům, ale i svým obchodním partnerům.
Jejich dominantní kolega British Telecom (BT) sice vzorně plnil všechny telekomunikační zákony, ale vždy nejprve pamatoval na vlastní ziskovost. Netrvalo dlouho a fakt, že z celkového množství přípojek pracovalo na LLU jen asi deset tisíc unbundlovaných linek, zaujal nejen veřejnost, ale i státní správu. Problém nakonec vyřešil britský regulátor trhu a požádal dominantního operátora o razantní snížení poplatků za pronájem linky.
Původně BT požadoval na operátorech 4,42 libry měsíčně, ale na žádost reagoval takřka vzorně. Cenu snížil na 2,24 libry a vytvořil si přijatelné vztahy nejen s alternativními operátory, ale i s koncovými zákazníky a regulátorem. Profitují z toho všichni. Od té doby Velká Británie patří v Evropě k nejúspěšnějším zemím v rozvoji vysokorychlostního připojení k internetu.
Oficiální statistiky nerady zveřejňují, že Češi drahé dráty dominantního operátora obešli vzduchem v bezlicenčních pásmech 2,4 a 5,4 GHz. Nejlevnější WiFi anténa stojí pouhých 600 korun, dobrou PC kartu do počítače lze pořídit od 1500 korun výše. V roce 2005 pracovalo již více než 330 registrovaných místních komunitních sítí (nicméně máme za to, že neregistrovaných je o řád více) s rychlostmi a cenami, kterým velká obchodní konkurence někdy nestačí. I to je dědictví našeho telekomunikačního obchodně-politického propletence.
Podle výzkumů agentury Point Topic z počátku roku 2005 se Česká republika pohybuje v počtu broadbandových přípojek v rámci Evropy na 24. místě. Čísla by ovšem vypadala jinak a Česko by se umístilo přibližně mezi Rakousko a Španělsko na patnácté příčce, kdyby byl započítán masivní nárůst komunitních a komerčních sítí WiFi a dalších bezdrátových připojení
Pohled do historie
V Československu může si dáti zříditi telefon každý, požádá-li o něj závaznou přihláškou. Jedině stát má právo zřizovati a do užívání propůjčovati telefon dle zákona ze dne 23. března 1923, a to za poplatky.
Přibližně toto říkal jeden z prvních našich telekomunikačních zákonů. Dále se tam hned ve druhém paragrafu říkalo: „Čtvrtletní výpovědí může se zříci své stanice…“
Bystrý čtenář se teď oprávněně bude ptát, jestli jsme skutečně od té doby někam postoupili. V samém pojetí zákonných práv a povinností nijak zvlášť daleko. Stačí se podívat do tehdejšího sazebníku. Za takzvané pilné hovory byla účtována trojnásobná sazba, za hovory bleskové dokonce 19ti násobek běžného hovorného.
Výjimku si už tehdy vymohla sedmá velmoc. Tisk mohl telefonovat bleskově a dlouho a za běžnou sazbu.
Tajemné betonové stavby.
Pokrok se omezil na miniaturizaci spojovací techniky a maximální penetraci telefonních přípojek domácnostem a podnikům. Staré reléové ústředny pracovaly v Československu ještě v 80. letech 20. století a pamětníci o nich vyprávějí neuvěřitelné věci.
Ústředny těch dob byly velké jako domovní blok a pracovaly v nich desetitisíce reléových spojů. Každou chvilku se neustálým pohybem namáhané spoje rozhodly nepracovat. Riziko požáru bylo nemalé a obsluze tiše kráčející v tajuplných komnatách nesmělo uniknout nic. Kdo si ovšem dnes už vzpomene na stroje typu UB od firmy Telegrafia nebo výrobky řady Siemens – Halske.
Permanentní déšť.
Bezdrátové technologie mohou způsobovat i trvalý déšť. Nevěříte? Radary v pásmu 5,66GHz používané k předpovědi počasí přesně měří rozptyl a odražení vyzářené energie. Podle toho pak je jasné, kde zrovna prší a jak vydatně. Meteorologové si na radaru všimli, že v některých lokalitách prší jaksi permanentně i v dobách, kdy okolí padá vedrem. A občas jako by z Brd na Plzeň vyslaly UFO paprsek centimetrových vln, pod kterým vydatně prší. Když na místo přijeli pragmatici z ČTú nenašli létající talíře, ale poskytovatele internetu.
Konkrétní případ rušení radaru Brdy byl pracovníky ČTú úspěšně vyřešen, majitel legálně provozovaného spoje na 5,66 GHz byl požádán, aby přeladil na jiný provozní kmitočet.
Začalo to krabicí.
Na střechách se množí divné trubky. Vypadají asi jako turistický dalekohled na pětikoruny, až na to, že míří nelogicky nikam a turista se k nim nevyškrábe. Vzadu ze stříbrných trubek koukají dráty a něco bliká.V zásadě jsou dvojího typu: Infra LED a Infra LASER. První využívá neviditelného světla produkovaného diodami, druhý typ světlo laseru. První přenese deset Mbps oběma směry současně a druhý dokonce sto Mbps. Nejzajímavější je, že za touhle technikou nestojí mocná nadnárodní firma, ale několik lidí, kteří první přenosy provedli pomocí optiky z laserového ukazovátka. Zařízení pracovalo v papírové krabici. Dosah se z několika centimetrů protáhl postupně na metry a v současné době běží mechanická výroba zařízení s kilometrovým dosahem.
