Přízeň voličů stoupá
Výjimečná mediální schopnost vůdců Strany zelených vydávat volební prohru za úspěch leckoho zmátla. Rychle všichni zapomeňte, že zelení už sedlali černého koně voleb a viděli se, jak přeskakují pětiprocentní hranici. A tleskejte nám za to, že přízeň voličů oproti komunálním volbám stoupla z 2,36 procenta na dnešních 3,16 procenta. Sláva! Nic nevadí, že skutečný počet voličů přitom o 40 tisíc poklesl.
Opravdový úspěch, že v lavicích Evropského parlamentu zasedl první český zelený Milan Horáček, však zelená propaganda přehlíží. Horáček je pro ni novodobým Lendlem či Navrátilovou. Ať si vyhrává zelené grandslamy, ať ostatní jásají, pro nás neexistuje. Lídr zelených Jakub Patočka by si měl nechat vytisknou novou edici předvolebních plakátů o registrovaném partnerství a zapózovat na nich se soudruhem Grebeníčkem. Ve slepotě vůči úspěchu jednoho ze svých stranických kritiků si s předsametovými komunisty nezadá.
Horáček je stále hodnověrným členem české Strany zelených, i když z ní byl na několik dnů za šíření kritiky vedení vyloučen. Do parlamentu byl zvolen za její německou sestru, kterou jako emigrant ve Spolkové republice spoluzakládal. Své nynější dvanácté místo na kandidátce si musel vydřít v primárkách. To není jako v Česku, že kandidáty volila pouze republiková rada, v níž mají lídři strany spolehlivou většinu. Podle vnitřní stranické opozice prý různými tahy předem pečlivě ošetřovanou, takže ji přezdívají „novodemokracie“. Coby ironie k programovým materiálům minulého stranického sjezdu i vzhledem k praxi stylu „vítěz bere vše“.
Volby připravily českou Stranu zelených o hodnověrné vůdce. Ambiciózní lídr kandidátky Jakub Patočka a předseda strany Jan Beránek se nachystali jen na vítězné tažení. Pro formování strany po prohře si nevytvořili žádné pozice. Mají stále více než třípětinovou většinu, takže se roztříštěným kritikům, sdruženým v Otevřené platformě, nepodařilo svolat řádný sjezd do prázdnin. Nicméně do září, kdy už to bude nevyhnutné, se strana buď probudí a najde si neopotřebované lídry, nebo se rozštěpí.
Zbavit se okovů Otevřené platformy s těžko ovladatelnými osobnostmi typu Petra Uhla, Ivana Dejmala či Ondřeje Lišky by pro Patočkovy stoupence bylo jistě pohodlné. Jenže s ní by zmizel velký voličský i koaliční potenciál, který letos kamsi odtápal. Promarnil by se i Horáčkův evropský katalyzátor. Koho dokáže zmobilizovat bratrovražedná politika na ostří nože, jsme právě poznali.
