Pojem kompenzační obchody zastřešuje skupinu různorodých typů obchodních výměn, jako jsou barter, direct (buyback) a indirect (counterpurchase) countertrade a offset (EURO 44/2000). Ruská ekonomika se v současné době nachází v obtížné situaci. Je sužována chronickým nedostatkem volných finančních prostředků, na to navazujícím nerozvinutým kapitálovým trhem a nedokončenou (nebo spíše ještě nerozběhlou) transformací a restrukturalizací. Dala by se tedy nazvat ekonomikou nefungující. Jejím specifikem z pohledu kompenzačních obchodů je nejfrekventovanější používání barteru, ačkoliv ve světovém měřítku je častější spíše countertrade a offset.
Populární příklad z Jaroslavli.
Objektivní ekonomické důvody jsou ale jen jedním ze dvou hnacích impulsů rozvoje kompenzačních obchodů. Tím druhým je osobní prospěch, protože kompenzační obchody umožňují vedení nepřehledného účetnictví a hlavně vyhnutí se placení daní. O reálné situaci dobře vypovídá v literatuře často zmiňovaný příklad Tutajevské strojní továrny na naftové motory v Jaroslavské oblasti v centrálním Rusku, jež má kapacitu výroby 18 000 motorů ročně. Přestože nyní využívá pouze zlomek své výrobní kapacity, zaměstnanost se za posledních deset let takřka nezměnila. Není pro to také důvod, protože podnik svým zaměstnancům už téměř čtyři roky vyplácí jen 61 procent smluvní mzdy a z toho jen 30 procent v hotovosti. Zbytek je hrazen formou poukázek na potraviny a zboží, které bylo na černém trhu směněno za motory a náhradní díly. Podnik tak drží nad vodou obyvatele města, v němž je jediným velkým zaměstnavatelem.
Rukavice za pomeranče.
Na modelovém příkladě lze demonstrovat mechanismus, který činí barter tak výhodným. Výrobní podnik textilního zboží vyrobí 100 párů rukavic v hodnotě 1000 rublů. Ty jsou posléze vyměněny za pomeranče v hodnotě 1200 rublů. Po účetní stránce je ale tato transakce zanesena jako směna za pomeranče v hodnotě 1050 RUR. Tím zůstávají pomeranče v hodnotě 150 RUR mimo účetnictví, a pokud jsou dále prodány, zůstává tento zisk nezdaněn. Toto je výhodné zejména pro vrcholový management podniků, mezi který je zisk obvykle rozdělen. Výše uvedená transakce má ale ještě další výhody. Ruské daňové úřady jsou vybaveny rozsáhlými pravomocemi a v případě, že podnik dluží daně, jsou oprávněny tuto částku zabavit z bankovního účtu. Z pohledu podniků je žádoucí, aby se na podnikových účtech, pokud možno, žádné peníze neobjevovaly, protože by stejně byly okamžitě zabaveny. Zabaveno může být i zboží, ale to se vzhledem k organizační náročnosti a nízké likviditě děje výjimečně.
Navzdory tomu, že barter stát viditelně poškozuje, bývá paradoxně používán také při placení daní, a to jak na místní, tak i federální úrovni. Úhrada místních daní barterem spočívá například v tom, že podnik obci vyasfaltuje silnici. Federální daně jsou pak hrazeny formou zboží, které je pro vládu upotřebitelné, jako například potraviny nebo výstroj pro armádu.
Veksl koluje.
Dalším v Rusku hojně užívaným instrumentem je směnka vlastní (rusky veksl, anglicky promissory note). Tyto směnky jsou dle ruského právního řádu stejně jako v České republice cennými papíry, ale s dílčími odlišnostmi. Směnky cirkulují v ekonomice a firmy si jimi navzájem hradí pohledávky. Jejich význam pro barterové operace je ten, že jednotlivé směnky kolují tak dlouho, až je získá někdo, kdo je od výstavce směnky schopen odebrat zboží, které může upotřebit. Dlužní úpisy vydávají i největší ruské firmy, například Gazprom, jenž jako úhradu akceptuje například nákladní automobily. Je nutno si uvědomit, že zapojení dlužních úpisů do barterových obchodů umožňuje uskutečnění i náročných mnohostranných výměn, připomínajících český film pánů Svěráka a Smoljaka Kulový blesk, které by jinak byly jen těžko proveditelné.
V extrémní podobě bývá barter používán i při korupci. Například již zmíněná textilní firma dodá místnímu policejnímu sboru několik set párů rukavic výměnou za to, že policie bude mít k podniku vstřícnější postoj při vykonávání svých povinností.
Barteroví agenti předčili banky.
Výnosnost barterových transakcí inspirovala některé podnikatele natolik, že si ze zprostředkovávání barterových obchodů zařídili vysoce prosperující profesi. Jejich činnost nabyla takových rozměrů, že podle údajů Andreje Volgina, předsedy brokerské firmy Apamat Finance Corporation, barteroví agenti v současné době poskytují ruským firmám půjčky o celkovém objemu větším než ruské banky.
Masové používání barteru má na ruskou ekonomiku tedy následující efekty: Předně dochází k obrovským daňovým únikům a ruské daňové úřady jsou schopny vybrat pouze 30 procent daní. Dále je velmi obtížné stanovit výrobní náklady, a tím i finální cenu zboží. Podniky jsou zároveň nuceny neekonomicky udržovat volné výrobní kapacity a celé provozy pro případy daňového vyrovnání. Navíc současný stav vede k hromadění neprodejných zásob na jedné straně a naopak k účetní evidenci zásob již prodaných u zboží, které prodatelné je. Neodpovídající účetnictví je zdrojem zkreslených statistických výpočtů, které jsou dále podkladem pro chybná ekonomická rozhodnutí a opatření ruských ústředních orgánů a centrální banky. V tomto prostředí se pak nelze divit, že provádění monetární politiky se míjí účinkem.
ČLÁNKY DO MAILU