Ojedinělý vzdělávací projekt přilákal i řadu českých studentů
Vídeňská škola klinického výzkumu (Vienna School of Clinical Research - VSCR) vznikla v roce 2001 a hned otevřela pět kursů, které absolvovalo 126 studentů. Letos to bylo již 850 absolventů v pětadvaceti kursech a pro příští rok počítají zástupci VSCR dokonce s více než tisícovkou účastníků. Svědčí to o tom, že se jim podařilo vytvořit nabídku dostatečně atraktivní pro mladé vědecké pracovníky a lékaře. A to přesto, že se škola žádnému výzkumu nebo výuce studentů ve smyslu rozšiřování odborných znalostí nevěnuje, snaží se spíše zaplňovat mezery tradičního univerzitního způsobu vzdělávání. „Klinický výzkum je mezinárodně vzmáhající se oblastí a zároveň je velmi na očích veřejnosti. Existuje řada center, která se tomuto výzkumu věnují a přitom chybí jednotný způsob přípravy vědeckých pracovníků. To je přesně prostor, kam VSCR směřuje,“ vysvětluje viceprezident VSCR Heinrich Klech.
Jak dělat vědu.
Jedním ze spoluzakladatelů a partnerů VSCR je známý český psychiatr a někdejší děkan 3. lékařské fakulty Cyril Höschl: „Činnost VSCR je rozhodně záslužná - pokrývá oblasti na pomezí toho, co se učí na lékařských fakultách a v klinickém výzkumu. Absolventi kursů si osvojí způsob, jak dělat vědu, provádět klinické studie či potřebné kroky k uvedení výzkumu léků,“ vysvětluje Höschl, který vidí i další velmi podstatný aspekt fungování VSCR. „Myslím, že farmaceutické společnosti tak chtějí naučit střední a východní Evropu a Blízký východ západní metodologii, a připravit si tak pole pro klinický výzkum vlastních výrobků. Dosud to bylo tak, že pokud jste provedli klinickou studii třeba v Moldávii, mohli jste ji hodit rovnou do koše. Americké a západoevropské komise pro pouštění léků na trh zatím tyto výzkumy neuznávaly. Západní firmy si tak kultivují půdu, na kterou budou sázet za deset let. Ceny klinického výzkumu jsou ve východní Evropě stále ještě výrazně nižší a taková Moldávie, Rusko nebo Ukrajina představují pro tyto firmy Klondike,“ domnívá se Höschl.
V trojúhelníku.
Höschlově domněnce dává za pravdu i rejstřík sponzorů VSCR. Kromě Světové zdravotnické organizace (WHO), Evropské unie, pařížského Pasteurova institutu a města Vídně figurují na seznamu sponzorů VSCR především farmaceutické firmy. Kromě hlavního donora, společnosti Lilly Pharma (pobočka americké farmaceutické firmy Eli Lilly and Company – pozn. red.) lze mezi přispěvateli do rozpočtu školy najít i další známé firmy, jako je Merck nebo Sanofi-Sythélabo. Význam farmaceutických společností nepopírá ani Klech. „Vývoj nového léku přijde v průměru na jednu miliardu amerických dolarů a trvá až dvanáct let. Proto má farmaceutický průmysl zájem na maximálním snížení rizika u klinického výzkumu. Je nutné, aby standardy jak péče o pacienta, tak výzkumných metod byly všude stejné,“ říká. Zároveň však tvrdí, že tyto firmy nemají na činnost VSCR přímý vliv. „Vliv farmaceutických společností vyvažují i další komerční přispěvatelé, jako je Bank Austria-Creditanstalt či Intercontinental, a také samozřejmě zapojené vysoké školy a veřejní partneři, kteří tvoří další tři vrcholy našeho sponzorského trojúhelníku,“ vysvětluje Klech. O významu veřejných organizací pro financování školy svědčí i grant ve výši 750 tisíc eur, který letos VSCR obdržela od Evropské unie v podporu výzkumu AIDS, malárie a tuberkulózy. Celý rozpočet VSCR přitom letos dosáhl výše 2,5 milionu eur.
Afrika a Asie.
K získání grantu přispělo i to, že činnost VSCR přesahuje rámec Evropy - škola má tři tréninková centra v Africe, jimiž prošlo asi sto padesát lékařů. VSCR zde spolupracuje s Nemocnicí Alberta Schweitzera v Lambarene v Gabonu a s univerzitou v Kapském Městě. „Přímo v africké džungli nebo poušti se dostanete výrazně blíže praxi, jíž musí čelit afričtí lékaři, než když je budete medicínu vyučovat v Cambridge,“ říká Klech. Kromě Afriky se pozornost školy zaměřila i jinam mimo Evropu. První výukové cykly pod hlavičkou vídeňské školy již proběhly v Turecku a pro příští rok VSCR jedná o společných kursech s univerzitou v Hongkongu. Přiblíží se tak zemím procházejícím bouřlivým hospodářským rozvojem, jako je Čína či Korea, kde velmi pravděpodobně dojde v blízké budoucnosti k významnému nárůstu klinického výzkumu léků. Škola chce usilovat i o dodatečné prostředky od WHO a z ostatních globálních fondů. Získané peníze jsou totiž důležité nejen pro samotné fungování školy, ale i pro studenty účastnící se výuky. „Více než třetina našeho rozpočtu je určena na stipendia,“ říká Klech. Další prostředky dostává téměř polovina studentů VSCR formou stipendií od jednotlivých farmaceutických firem. Výše školného se přitom pohybuje mezi jedním až dvěma tisíci eur za týden.
Jako z pračky.
Netradiční však není jen přednášená problematika, ale i způsob výuky. „Kursy jsou pojaty hodně interaktivně, každý student si přinese vlastní téma ze své země. Úkolem účastníka kursu bývá například sestavit protokol, který mu lektor neustále upravuje, a poté je podroben veřejné diskusi,“ vysvětluje Höschl. „Výuka začíná ráno v půl deváté a končí se až pozdě večer. Někteří studenti vydrží ve studovnách až do půlnoci. Lidé po kursu vyjdou vyždímaní jako z pračky,“ dodává Höschl, který pro VSCR učil kromě Vídně i ve Varšavě a Istanbulu. Přísnému hodnocení nejsou přitom podrobeni jen studenti, ale i učitelé - každý přednášející je posuzován jak účastníky kursů, tak pracovníky profesionální agentury najatými VSCR.
V Praze není blaze.
Projekt školy přilákal za svoji existenci asi třicítku studentů z Česka a Slovenska. Pro samotného českého experta Höschla byla myšlenka natolik inspirativní, že okamžitě po návratu z Vídně inicializoval vznik podobného střediska pod názvem Academica Medica Pragensis (Amepra). I když je výuka Amepry podle Höschla koncipována ještě obecněji, než je tomu v případě VSCR, a v roce 2002 dokonce obdržela akreditaci ke školení v systému celoživotního vzdělávání lékařů v 21 medicínských oborech od České lékařské komory, její ambice musí být mnohem skromnější než u vídeňské školy. Problém je prozaicky český - akademii chybějí peníze. „V domácích podmínkách jsme nenašli stálého velkého sponzora, který by byl ochoten fungování Amepry hradit,“ uzavírá posmutněle Höschl.
