Živočišný průmysl patří mezi největší producenty skleníkových plynů a stresové faktory pro mnoho ekosystémů. Aktuálně je na světě každou vteřinu zabito 48 prasat, což ročně činí 1,5 miliardy zvířat. Ta vyprodukují 14,5 procenta všech emisí, což je dokonce více než veškerá doprava. Dle studií navíc na jeden gram živočišného proteinu padne šest gramů bílkovin v podobě krmiva, které musí zvíře sníst, než velice nepříjemným způsobem zemře na jatkách.
Nejen proto se v současnosti mnoho lidí snaží konzumaci masa omezit, na což obchodníci reagují nabídkou alternativních rostlinných proteinů, často na bázi luštěnin, které si svou chutí a strukturou na maso zatím pouze hrají. Jenže to není ono. Na rozdíl od vynálezu Romana Lauše. Brněnský podnikatel, zakladatel mnoha startupů a kouč přišel se svým týmem s patentem na maso vypěstované v laboratoři.
Není první na světě, obdobné projekty existují například v USA, kde už své umělé maso uvedla na trh společnost Eat Just, nebo v Izraeli. Nikdo před jeho startupem Mewery však nespojil podobným způsobem ve svém produktu rostlinnou a živočišnou říši za účelem vypěstování skutečné tkáně, která nepředstírá, že je masem, jelikož nemusí. Skládá se ze svalových a tukových buněk a mezibuněčné hmoty – jedná se tedy o skutečné maso. Stavební jednotky hmoty žijí, dělí se, ale místo končetin z nich rovnou rostou třeba párky.
„Díky kultivaci vytváříme umělé podmínky pro růst savčích buněk přirozeným způsobem,“ říká Lauš. Ono prostředí v současnosti sestává z laboratoře pro tkáňové inženýrství, kde se nachází inkubátory a centrifugy. Mimo strojů ve dvou různých laboratořích zde pracuje i desetičlenný tým odborníků a samozřejmě neúnavné kmenové buňky. Ty se šetrným způsobem odebírají z pupečníku zvoleného tvora, jímž je v případě Mewery vepř. „Dále je reprogramujeme, indukujeme, nebo imortalizujeme, abychom je mohli používat opakovaně. Na 3D struktuře z mikrořas poté během několika týdnů roste maso,“ popisuje podnikatel.
Z lásky k masu
Mezi hlavní výhody kultivace masa patří jednak úspora a snížení ekologické stopy potravinářského průmyslu (laboratoř totiž využívá o 95 procent méně půdy a 90 procent méně energie a vody než velkochov), ale i sterilita prostředí. Na růstovém médiu nehrozí infekce, a tak odpadá nutnost používat antibiotika. A samozřejmě díky ní kvůli steaku už nemusí umírat zvířata, jejichž těla se navíc ani zdaleka nevyužijí celá.
„Já jsem špatný vegan,“ přiznává Lauš. „Mám rád maso. Dokonce i náš slogan zní ,We are growing meat with love‘ a ta láska má dvě úrovně – lásku k masu a lásku ke zvířatům. Nikdo přece nejíme maso, protože bychom chtěli ubližovat zvířatům a planetě. Neděláme to proto, že by proces pěstování masa byl tak úžasný, abychom ho podporovali. Pro mě moje práce znamená, že moje děti a vnoučata si jednou budou moci vybrat mezi masem z porážky nebo z laboratoře,“ vysvětluje.
Ve svých úvahách pak jde dokonce ještě dál – myslí si, že během několika desítek let exponenciálního vývoje technologií bude možné v laboratoři vypěstovat orgány. Proto nechal hned po narození zamrazit i vzorek kmenových buněk vlastního dnes dvouletého syna.
K tomuto přesvědčení i k foodtech podnikání ho přivedl Future Port Prague, který již od prvního ročníku spoluorganizoval. Lauš je totiž profesionální zakladatel. Před více než dvěma dekádami stvořil první IT firmu, která začala fungovat tak dobře, že 14 let nemusel vůbec chodit do klasické práce. Místo toho jezdil po světě, zakládal startupy, věnoval se neziskovému sektoru a přednášel o buddhistické meditaci. Poté se setkal s Martinem Holečkem a rozhodl se mu pomoci odstartovat éru Future Portů – tedy konferencí, kde se setkávají tvůrci technologií s potenciálem raketového rozvoje.
Za vším hledej ženu
Právě na Future Port jednou dorazila firma Eat Just se svými vzorky laboratorního masa. Lauše od té chvíle jiná prezentace nezajímala. Celou dobu strávil s hlavním vědcem této společnosti a nakonec vyjádřil vnitřní přání se podobného projektu v budoucnosti jakkoli účastnit, ačkoli jeho oborem byla práce s lidmi, nikoli tkáňové inženýrství.
Tomu se věnuje jeho partnerka, kterou potkal zanedlouho a která mu trpělivě vysvětlovala, jak se dělí buňka, zatímco podnikatel hltal jeden vědecký článek za druhým. Do toho přišel covid, což znamenalo, že desetitisícová konference byla zrušena, a Lauš tak musel přemýšlet, co s volným časem. „Strávili jsme sedm až osm měsíců rozhovory s firmami, jejichž zakladatele jsem znal, napojili jsme se na neziskové organizace a dlouho jsem se rozhodoval, zda Mewery oficiálně založím. Trvalo rok, než jsem veřejně řekl, že se mu věnuji, protože jsem si chtěl být jist, že mám technologii, která opravdu pomůže společnosti. Celou cestu provázela hluboká analýza trhu a konkurence,“ přibližuje proces založení.
„Viděl jsem zde jednak obří byznysovou příležitost, a jednak mi pro to fakt bije srdce. Od chvíle, kdy jsem o kultivaci masa slyšel, každé ráno vstávám s elánem a nadšením, že se tomu můžu věnovat dalších zhruba deset hodin, protože mi to dává smysl i na osobní rovině. Celý život se zabývám filozofií a prací s myslí, takže zastavení zabíjení zvířat je pro mě dost zásadní,“ tvrdí zakladatel.
Kulička za stovky dolarů
V současnosti prochází technologie na výrobu masa patentovým řízením, avšak zatím naráží na problém se škálovatelností výroby a cenovými náklady. Čím větší totiž bude objem produkce, tím víc se laboratorní maso zlevní. Nyní si tedy inženýři a vědci lámou hlavu, jak továrnu na tkáně vybudovat, a tak se cena jedné masové kuličky stále počítá na stovky dolarů. Nicméně i přesto hodlá Mewery během několika následujících měsíců představit investorům první prototypy a vybrat po úspěšné investici od Big Idea Ventures další prostředky na vývoj, jenž už nyní stál miliony korun.
Segment foodtechů totiž může změnit způsob, jak přistupujeme k mnoha věcem od jídla po vztah k životnímu prostředí nebo k výzkumu. „Setkal jsem se i s názorem, že tenhle obor potřebuje lidi, kteří nejsou zatížení vědou a neví, co všechno nejde. Tým vědců mi neustále na všechno říká, že to nemůže fungovat. Tohle já neznám, v životě mám jen výzvy, které nakonec fungovat musí,“ dodává Lauš. „Pětadvacet let denně medituji, což mi umožňuje mít odstup od situací. U startupů, kde se věci mění ze dne na den, je velice praktické si umět uvědomit, že to, co se děje, přichází, odchází a nikdy to není tak horké. Umožňuje mi to spokojeně žít i ve velice turbulentní době,“ uzavírá.