Kultura na odpis. Státní pomoc zapomíná na umělce samostatně výdělečně činné

Mezzosopranistka
Markéta Cukrová patří k naší pěvecké špičce, především v oboru barokní hudby,
která jí také otevřela dveře do světa. Koronakrize, během níž byly zrušeny
stovky tisíc kulturních akcí po celé Evropě, zasáhla negativně i její kariéru.
Je totiž na volné noze, nemá stálé angažmá v příspěvkové či soukromé instituci,
spadá tedy do kategorie osoby samostatně výdělečně činné, která se na vládní
seznam potřebných dostala až nakonec.

„Nejhorší zásah jsou
Velikonoce. Tam se tradičně kumuluje mnoho akcí doma i v zahraničí, takže díky
Velikonocím pak rodině většinou zaplatím celý první půlrok,“ říká pěvkyně,
samoživitelka se dvěma většími dětmi. „Na vytváření zásob není moc čas, člověk
prostě jede v tom kolotoči, a když ten se zasekne, jako teď kvůli opatřením
proti koronaviru, nemá najednou ze dne na den nic. Ale z něčeho účty platit
musím. A kdo jiný než vláda, která to takto rozhodla, a já nerozebírám, jestli
dobře, nebo špatně, by teď měla pomoci?“ ptá se umělkyně, která byla velmi
ráda, když vláda oznámila, že OSVČ dostanou po tři měsíce 15 tisíc korun, tedy
de facto minimální mzdu. „Aspoň něco, to člověku pomůže. Půjčky, které vláda
pro OSVČ schválila, jsou totiž pro mě nepraktické. Než to vyřídíte v bance a k
nějakým penězům se dostanete, bude po epidemii.“

To ještě Cukrová, která
si mezitím přivydělává rozvojem vína, netušila, že pomoc pro OSVČ bude znovu
změněna. Vláda zřejmě došla k závěru, že finanční injekce je příliš rozsáhlá, a
schválila jinou jednorázovou pomoc ve výši 25 tisíc korun. Takzvaná
Pětadvacítka, jak projektu říká ministryně financí Alena Schillerová, měla ale
tak šílené podmínky, že na ni skoro nikdo nedosáhl.

Přežijí malé značky? Obchodníci v nákupních centrech vyzývají vládu a pronajímatele k dialogu

Místo rychlé a
efektivní pomoci šlo spíše o pětadvacet ran tvrdou holí. Prokazovat propady
příjmů ve srovnání s předchozím lednem je naprostý nonsens, protože nouzový
stav byl zaveden až 12. března, od kdy také nefungují divadla a neprobíhají
hudební produkce.

„To opravdu nechápu.
My jsme v lednu, únoru i na začátku března normálně hráli, výpadek tam nebyl
proti loňsku žádný. Ale jako každý rok i letos musíme překlenovat období, kdy
čekáme na kladné vyřízení grantu na ministerstvu kultury a na brněnském
magistrátu,“ říká Jiří Honzírek, divadelní režisér a šéf brněnského Divadla
Feste, které hraje zhruba sedm představení do měsíce.

"My jsme
například měli v březnu a dubnu nasmlouvaná festivalová představení, která jsou
pro nás vždy dobrým výdělkem, a teď z toho nebude nic. Tahle ztráta ale
ministerstvo v nastaveném programu vůbec nezajímá. To prostě nedává smysl,
tohle není žádná pomoc,“ zlobí se Honzírek, otec dvou malých dětí, který se
jako OSVČ snaží překlenout těžkou dobu třeba přepisováním rozhovorů pro
vědeckou činnost na pedagogické fakultě.

Jenže mezitím pod tlakem veřejnosti ministryně Schillerová opět změnila názor a slíbila, že příspěvek 25 tisíc korun bude pro všechny OSVČ bez rozdílu. Tedy pro ty, které opatření vlády proto koronaviru zasáhla.

„Aspoň tak, díky za
to. Každý se zatím snažíme, jak to jde. Do dubna to nějak asi poslepuji, ale
potom už to bude těžké i s příspěvkem ministerstva. A to ještě jako divadlo
máme zaplatit překladatelce nebo Romanu Sikorovi, autorovi divadelní hry o
Petru Kellnerovi, kterou teď po internetu začínáme zkoušet. Na to peníze teď
nemáme,“ shrnuje Honzírek. „Jeho“ herci jsou na tom o něco lépe, protože mají
převážně stálé angažmá v obecních divadlech a ve Feste hrají ve svém hereckém
volnu.

Glosa Ondřeje Hergesella: Charita podle Pelty

Státní pomoc OSVČ v
kultuře moc nepomůže ani členům Collegia 1704, významného barokního orchestru
světového jména, který také jel svůj program až do poslední chvíle (13. a 14.
března měl odehrát dva velké koncerty v Rudolfinu). „Jsme nezisková společnost,
žádné rezervy tedy ze zákona nemáme, a ano, lehké to není, už jsou mezi námi i
lidé, kteří musejí pracovat jako pokladní v Lidlu,“ popisuje situaci dirigent a
zakladatel Collegia 1704 Václav Luks.

„Kolegové v zahraničí
jsou na tom lépe, protože mají i velkou regionální podporu.“ Luksovi by
prozatím stačilo, kdyby ministerstvo ponechalo schválené dotace bez ohledu na
to, že program nebude zcela naplňován. „To vypadá logicky, to určitě mohu
slíbit,“ řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek, který by rád prosadil i další
pomoc kultuře ve výši 1,5 miliardy korun. Na to zatím ale vláda nenašla čas.

Otázkou také je, zda z
těchto peněz dokáže ministerstvo pomoci i těm, kteří vytvářejí kulturu jako
OSVČ. A takových nezávisle působících lidí, jako jsou Cukrová, Honzírek nebo
Luks, je v české kultuře spousta. Český statistický úřad uvádí, že v kultuře
jako podnikatelé bez pevné smluvní vazby působí dnes přes 80 tisíc lidí. A to
už je dav, který politik nemůže jen tak přehlédnout. ​

Pro srovnání v Německu
lidé v kulturní oblasti mají nárok na 9 tisíc eur, pokud pracují sami nebo
provozují kulturní skupinu do pěti lidi. Divadelní či hudební skupiny mezi 6 a
10 lidmi mají nárok na 15 tisíc eur.