...Romanem Pospíšilem
Investiční skupina Pioneer Investments působí v Česku od roku 1995 a z pražské centrály řídí ostatní pobočky ve střední a východní Evropě. „Ty země se velice liší, ale základní myšlenka je všude stejná. Všude jsou nízké úrokové sazby a akciové indexy příliš nenesou,“ říká Roman Pospíšil, generální ředitel české společnosti.
Jak se zvládáte vypořádat se současným nejistým investičním prostředím? Vlastně relativně dobře, i když doba samozřejmě není ideální. Problém je především s úrokovými sazbami. Všechny produkty, které jsou na ně navázané, nejsou v této době příliš zajímavé a nás – jako společnost spravující fondy – lidé chtě nechtě srovnávají s bankovními vklady. Když jsou úroky na dvou procentech v bance a výkonnost 4,5 procenta u nás, tak nám dají přednost – ale v momentě, kdy mají v bance úrok procento a u nás výkonnost 1,7 procenta, tak si radši vyberou banku. K tomu si připočtěte rozkolísané akciové trhy. Poslední dekáda byla historicky jednou z mála, která nepřinesla určitý výnos. Lidé prostě vnímají fondy jako příliš rizikové.
Myslíte, že dělají chybu? Lidé obecně dělají chybu, že se rozhodují podle toho, jak si fond nebo cenný papír vedl v uplynulém období. Naskakují tak do vlaku, který každou chvíli zastaví, nebo naopak vystupují těsně předtím, než se rozjede. Po takové dekádě se dá celkem přirozeně očekávat nějaké oživení. V současné globální situaci se ale dá předvídat jen obtížně. Dříve platná pravidla už dnes často nefungují. Ta doba je intelektuálně zajímavá, ale běžní investoři mají přece jen radši něco, co mohou snadno pochopit.
I pro vás ale musí být obtížné volit investiční strategii… Rozhodně, ale snažíme se být inovativní a přinášíme docela zajímavé produkty. I když se toho klienti stále trochu bojí, hodně přitažlivé jsou fondy s absolutním výnosem, takzvané Absolute Return. Ty se snaží o dosažení konkrétní výkonnosti, řekněme například na úrovni sazeb LIBOR plus 1,5 procenta. Výhodou je, že portfolio manažer tam může velmi volně pracovat. Může například všechno vyprodat a mít jen hotovost, když se to hodí. Nebo naopak nakoupit plné portfolio akcií. To je to, co vlastně všichni chtějí, na druhou stranu s tím nemají tolik zkušeností, takže se logicky zatím drží trochu zpátky.
Pioneer Investments je součástí UniCredit Group, kam patří i UniCredit Bank. Nekonkurujete si vzájemně? My spolu hlavně spolupracujeme, i když určité kanibalizující tendence tu jsou. Jestliže my máme benchmarkový fond a banka má termínovaný vklad, při současných úrokových sazbách vlastně soupeříme o stejné klienty. Je ale dobré mít ve skupině obojí. Jsou situace na trhu, kdy se nehodí prodávat fondy, a pak banka nabídne vklady. Jindy zase lidé nebudou mít zájem o depozita, ale mají po ruce naše fondy. Je to rozhodně lepší, než aby klienti utíkali jinam. Navzájem si tedy trochu konkurujeme, ale když se na to podívám pohledem celé skupiny, není to úplně na škodu.
Chystáte na zdejším trhu něco nového? V současnosti pracujeme na aktualizaci programu Rentier Invest. Jde o produkt celoživotního investičního cyklu. Obsahuje sedm modelových portfolií s různým poměrem akciových a dluhopisových instrumentů v závislosti na době, po kterou chcete investovat. Čím více se blíží konec investičního období, tím větší je podíl konzervativnějších instrumentů. Dá se použít na důchod, na investování pro děti, prakticky na všechno. Kromě toho Pioneer Investments globálně generuje čtyři až pět nových fondů za čtvrtletí. Pokud se nám v Praze zdá některý z nich zajímavý, snažíme se ho přetransformovat do české koruny. Ta se nám ostatně zdá být čím dál zajímavější měnou.
Jak vidíte vývoj celého regionu? Z Prahy řídíme pobočky na Slovensku, Bulharsku a Slovinsku, administrativně potom pomáháme téměř ve všech státech střední Evropy. Ty země se velice liší, ale základní myšlenka je všude stejná. Všude jsou nízké úrokové sazby a akciové indexy příliš nenesou.
Pioneer Investments je kromě svého hlavního byznysu aktivní také v oblasti společenské odpovědnosti… Dá se to tak říct. Podporujeme například literární Cenu Jaroslava Seiferta, na které se podílíme už asi osm let. Já sám jsem z umělecké rodiny, takže se mi líbí, když firma dělá něco pro umění. To se teď dostává na okraj a myslím si, že stav společnosti tomu bohužel začíná odpovídat. Sponzoring tohoto typu má ale svá úskalí. Když to porovnám se sportem, tam už se naučili, že když je sponzoruje Gambrinus, tak se to bude muset jmenovat Gambrinus liga. V umění je to složitější. Svobodní umělci nemají rádi, když je vidět komerce, ale peníze potřebují. Pro ně má být sponzor milovník umění, který dá peníze, sedne si do rohu a bude se dívat. Takhle to ale bohužel nefunguje. Firma musí prokázat, proč tam ty peníze dala. Ale pořád si myslíme, že to je správná věc, a budeme v tom pokračovat.
