Euroglosa
Předseda zdůraznil potřebu vytvořit emocionální vazbu mezi Evropou a jejími občany a navrhl, aby dílčí úspěchy vzniklé ze vztahu mezi kulturou, uměním a Evropou byly lépe zpřístupňovány občanům. Tušíte, kdo a kdy uvedenou větu proslovil? Ne, nebyl to Miloš Jakeš a nepsal se rok 1989. Projev o vztahu umělců k EU minulý týden držel předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Šlo o besedu s organizací Culture Action Europe (CAE), která sama sebe definuje jako „politickou platformu pro umění a kulturu“. Jinak též lobbistickou organizaci, která chce z evropského rozpočtu vyrazit o něco víc než 1,8 miliardy eur, s nimiž Brusel počítá pro kulturní akce na léta 2014 až 2020.
Nic proti tomu, že i umělci mají v EU svou silnou lobby. Koneckonců o co nejlepší vyjednávací pozici v rámci dělení bruselské „sedmiletky“ usiluje kdekdo. Na celé konferenci „kulturních činovníků“ (žádný Čech mezi nimi nebyl) jsou ale podivné dvě věci. Především z projevů účastníků dýchl duch 60. let minulého století, kdy se donekonečna rozebírala zodpovědnost umělce vůči společnosti. „Je načase angažovat se politicky a s vysokou mírou zodpovědnosti,“ prohlásila šéfka CAE Mercedes Giovinazzová. Podobnost s heslem „spisovatelé, svědomí národa” je víc než zřejmá. S tím rozdílem, že národem se nyní myslí ten evropský.
Především ale CAE jako evropská kulturní fronta staví pojem lobbismu na hlavu. Pohled do výroční zprávy organizace odhaluje, že téměř polovinu rozpočtu kulturních lobbistů platí Evropská komise.
Brusel tak nejen v případě CAE, ale i dalších bijců za své zájmy dotáhl k dokonalosti pořekadlo o tom, že kdyby lobbisty Evropa neměla, musela by si je vymyslet. Teď už nejen vymýšlí, ale i platí. A pak že v Bruselu sedí byrokraté bez nápadu.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
