Přestože mám nejasné potuchy o osudech róninů, pravidlech básnické formy haiku a o ukončené existenci císaře Hirohita, současné Japonsko pro mě představuje pouze podobně těkavou směs deprimujících animovaných filmů, přístrojů od Sony a malých hokejistů. Nejinak tomu bude i obráceně. Zatímco však o mojí ignoranci Japonci nevědí, existují důkazy, jak vypadají momentální životní potřeby Euroameričanů v jejich očích. Tím nejvýmluvnějším je Lexus. Automobil vytvořený pro zbytek světa.
Luxusní značka, jež si v uplynulých letech podmanila Ameriku, se chce do Evropy intenzivněji vloudit za pomoci nového designového jazyka L-finesse. Jako první s ním přišel Lexus GS, který se hodlá poměřovat s Audi A6, BMW pětkové řady nebo éčkovým mercedesem. To proto se tváří dynamicky a elegantně zároveň. Jenže tomu se dá říkat globální trend.
Už když se k Lexusu GS přiblížíte s dálkovým ovladačem v kapse na dva kroky, rozsvítí se tlumené vnitřní osvětlení, dotek kliky odblokuje zámky a po uložení věcí do kufru stačí lehce klepnout víkem, protože dovření obstará elektrika. A bez sebemenší námahy pokračujete dál. Prostřednictvím elektrických ovladačů si nastavíte sedadlo i polohu volantu, stisk tlačítka nad levým kolenem navíc způsobí vysunutí maličké konzoly tamtéž, na níž regulujete asi deset dalších pomocníků vozu od kontroly stability po seřizování vnějších zrcátek. Hlavním účelem automobilu je redukce jakýchkoli pohybů člověka na minimum. Lenost je ale smrtelný hřích.
Jinak to nevypadá ani po nastartování. Do měniče nasunete šest kompaktních disků, krátce si pohrajete s automatickou klimatizací, zapnete vyhřívání či větrání sedadel a spokojeně popatříte na dřevěné obložení nebo (méně spokojeně) na šedostříbrný středový panel. Zařadíte automatické D, rozjedete se a aktivujete tempomat. Kolem vás se ve voze skrývá asi deset airbagů a stejný počet reproduktorů, na vozovce před vámi cestu vyznačují natáčecí světlomety. Tím vším disponuje Lexus GS v základní výbavě, osazený benzinovým šestiválcem a přídomkem 300, a ničeho z toho se nezbavíte. Já jsem na tom byl ještě hůř.
Nejdražší verze za cenu necelých 1,9 milionu má napůl dřevěný volant (který v zimě pekelně studí), střešní okno, bluetooth, navigaci, čtrnáctireproduktorovou audiosoustavu Mark Levinson a parkovací senzory s kamerou vzadu. Při couvání dokonce Lexus nakreslí na displeji čáry, kam se hodlá pohybovat, a občas ukáže i volant, jako že máte hodně zatáčet. Kožené potahy jako by sešívaly japonské ručky a mezi jednotlivé plastové díly palubní desky se nevejde ani ta nejtenčí kreditní karta. To, že se pod kapotou nachází agregát o výkonu 249 koní, je irelevantní.
Pochopitelně, Lexus GS 300 je rychlý. Na stovku akceleruje za 7,2 sekundy a překonání hranice dvou set kilometrů za hodinu mu nečiní sebemenší potíže. Jenže rychlost v Lexusu neznamená požitek z rychlé jízdy, ale zkrácení doby přesunu mezi dvěma body. Nutno podotknout, že velmi tichého přesunu. Odhlučnění kabiny izoluje řidiče jak od dravého motoru, tak od hluku pneumatik. A automatická převodovka řadí natolik hladce, že změny stupňů jsou téměř neznatelné. Problémy pro ni nastanou až ve chvíli, kdy se pokusíte využít sportovního režimu a odhalíte, že jí příliš nejde včasné podřazování.
Přestože Lexus GS není a neměl být sportovním vozem, jeho podvozek není naladěn pouze na odfiltrování nepříjemností na silnici. Pokud přepnete na manuální řazení, do zatáčky se dokáže vehementně zakousnout a projet ji velmi svižně. Nicméně málo komunikující řízení a všudypřítomný nevypínatelný systém elektronické stability jsou trvale připraveny pokazit řidiči nadějný počátek přátelství. A zase se jen vezete.
Izolovat posádku od vnějšího prostředí umí GS dokonale, i když některé nedostatky naruší klidné spaní. Propracovanost chybí tempomatu, jenž kvůli pozdnímu podřazování převodovky nedokáže trvale udržet při cestě z kopce nastavenou rychlost. Roletka před zadním sklem se sice před couváním automaticky stáhne, zvukové znamení parkovacích senzorů je však snadno k přeslechnutí, protože hudba se sama neztlumí.
Nejpozoruhodnějším jevem v Lexusu GS 300, který měl najety čtyři tisíce kilometrů, bylo nicméně drnčení u levého předního reproduktoru. Ozývalo se pokaždé, když vůz přejel větší hrbol, a vzhledem k otřepané kvalitě lexusů šlo patrně o výjimečný zážitek. (I když pro jistotu bych GS před koupí projel po velmi nerovných cestách.) Přesto mě potěšilo. Ukázalo totiž aspoň, že Japonci nejsou ufoni, ale také jen lidé. A to přestože v Lexusu GS 300, který mají na svědomí, jsem si chtěl číst nebo dělat cokoliv jiného než řídit automobil, který o to příliš nestojí. Co jiného si také myslet o voze, jehož hlasové ovládání vám na příkaz „Fuck you“ odpoví: „This command is available only on map screen.“
Lexus GS 300
Motor zážehový šestiválec
Objem 2995 cm3
Max. výkon 183 kW
Převodovka 6stupňová, automatická
Nejvyšší rychlost 240 km/h
Průměrná spotřeba 9,8 litru na 100 km
Základní cena 1 500 000 Kč
Klady
- odhlučnění kabiny
- výborné materiály
- bohatá výbava
Zápory
- omezená možnost volby
- podřazování automatu
- nepřehledné symboly navigace
