PALUBNÍ DENÍK Obvinění radních hlavního města Praha včetně primátora Bohuslava Svobody přineslo na palubu docela intenzivní zápach. Vinit současné vedení města za kšefty s firmou Haguess provozující Opencard je na první pohled dost zvláštní. A na druhý vypadá teprve prohnile. Zvláště když se podíváme na společnost Česká znalecká, o jejíž posudek se policejní obvinění opírá. V jejím čele totiž stojí jistý Vítězslav Hálek. Nikoli ten, jehož proslavily Večerní písně, ale ten, který se zapsal do dějin českých konkurzních řízení v kauze fondu Trend.
Ing. Vítězslav Hálek jako konkurzní správce v rámci konkurzního řízení s fondem Trend podle veřejných zdrojů provedl v roce 2002 prostřednictvím své firmy Česká znalecká, a. s., takzvané „znalecké“ ocenění pohledávky fondu Trend za kyperskou společností Forminster Enterprises Limited (dále jen FEL). Pohledávka zahrnovala 56 procent akcií společnosti vlastnící obchodní dům Kotva a k tomu dva miliony dolarů. Hálek tuto pohledávku ocenil pouze na 300 milionů korun a nakonec ji „prodal“ firmě Suringham Enterprises Limited, která byla podle některých zdrojů spolčená s FEL, jen za 120 milionů. Hálek se tak majoritního podílu akcií Kotvy rozhodl zbavit pouze za cenu 50 milionů. Tento majetek měl přitom být prodán podle některých zdrojů irským investorům téměř za miliardu. Případem se intenzivně zabývala policie, ale zřejmě bez výsledku.
Hálek kromě toho čelil žalobě i při konkurzu na textilku Vitka Brněnec. Pro českobudějovické příslušníky Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu je ale přes všechny pochybnosti tím pravým a důvěryhodným znalcem, pro kriminalizaci vedení města zřejmě dokonce nepostradatelným.
HRAVÝ MILOŠ Prezident Miloš Zeman prokázal, že na rozdíl od svého předchůdce disponuje smyslem pro humor, až hravostí, byť jistá zlomyslnost jej s Klausem naopak spojuje. Hravý Miloš se rozhodl pozlobit svého nedávného soupeře v prezidentských volbách Karla Schwarzenberga tím, že projevil přání, aby českou velvyslankyní na Slovensku nebyl nikdo jiný než bývalá první dáma Livia Klausová. Ač etnická Slovenka, projevila Livia ve volební kampani dojemnou empatii s českým lidem, když dávala najevo starost, aby její nástupkyně náhodou nehovořila k lidu rakouskou němčinou. Šlo o vyjádření natolik darebné, že jej musel ocenit i sám bodrý Miloš, který se v oboru podpásových šťouchů vyzná přinejmenším stejně dobře jako ve slivovici, ovaru a tlačence. V Černínském paláci se asi mohl na chvíli splašit nějaký ten pacemaker, ale s takovýmhle fíglem si na diplomacii nepřijdou. Odpověď byla hlaďoučká, kulaťoučká, ale v překladu jasná: do Bratislavy může „Livka“ třeba zítra, ale za své.
