Pevninská Čína vydělává miliardy na prodejích emisních povolenek. ...
Celý podtitul:
Pevninská Čína vydělává miliardy na prodejích emisních povolenek. Jenže se zdá, že nehraje podle pravidel a peníze přitékají i za projekty, jež by tak jako tak byly realizovány.
Na zalesněných kopcích za hranicemi města Charpin v severovýchodní provincii Chej-lung-ťiang stavějí čínští developeři do výšky se tyčící větrné elektrárny, jež se budou otáčet ve dne v noci a generovat čistou elektřinu. Tento projekt nám dává jistou naději, že se Čína, která nedávno předstihla USA a stala se největším producentem skleníkových plynů na světě, rozhodla brát ochranu životního prostředí skutečně vážně.
Plánovaná stavba 29 větrných elektráren v blízkosti Charpinu však představuje ještě něco jiného: všeobecné přesvědčení, že tržní síly se mohou spojit a pomoci v boji se změnou klimatu. Podle mezinárodní úmluvy známé jako Kjótský protokol prodávají čínští developeři větrných elektráren „uhlíkové emisní povolenky“ získané díky snížení emisí oxidu uhličitého a dalších plynů zodpovědných za globální oteplování.
Kupci z řad korporací a vlád průmyslových států za povolenky platí, což je způsob uplatňování Kjótského protokolu o klimatických změnách. Takto získané prostředky by měly povzbudit další zelené projekty, aniž by majitelé starších továren a elektráren byli nuceni zavírat své provozy či podnikat nákladné renovace. V loňském roce byly po celém světě na základě Kjótského protokolu prodány povolenky v celkovém objemu sedmi miliard dolarů. Od roku 2002 inkasuje právě Peking téměř dvě třetiny všech světových příjmů z prodeje emisních povolenek.
Bohužel však platí, že ať už byly emisní povolenky použity kdekoli, vždy se staly předmětem manipulací. Komise OSN pro dohled nad mezinárodním obchodem s povolenkami 4. prosince zamítla deseti čínským větrným farmám včetně komplexu v Charpinu přidělení povolenek. OSN má podezření, že čínské projekty by byly postaveny bez ohledu na příjem z jejich prodeje.
Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by prodej povolenek nestimuloval výrobu žádné další čisté energie. Nabyvatelé povolenek by obdrželi prázdná rádoby ekologická práva a čínští developeři by získali nezaslouženou finanční stimulaci. „To je šarlatánský všelék 21. století na klimatické problémy,“ říká Michael Dorsey, profesor environmentálních studií na Dartmouth College.
Vedení čínské Státní komise pro rozvoj a reformy, jež dohlíží na ambiciózně znějící záměr státu zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie, na opakované telefonické žádosti o vyjádření k rozhodnutí OSN nereagovalo.
NEEFEKTIVNÍ POVOLENKY
Přestože se obchodování s emisemi zneužívá, debatovali zástupci 192 států na klimatickém summitu v Kodani o možnostech jeho dalšího rozšíření. Americký Senát se chystá počátkem příštího roku projednat rozsáhlý environmentální návrh zákona zahrnující mimo jiné opatření, které by korporacím umožnilo vyhnout se některým požadavkům na snižování emisí tím, že by si koupily emisní povolenky.
Kjótský protokol byl podepsán v roce 1997 a od té doby mnozí ekonomové, ekologové a politici zastávají přesvědčení, že prodej různých druhů emisních povolenek umožňuje efektivně nasměrovat finanční prostředky do projektů v oblasti čisté energie po celém světě. V současnosti existuje celá řada systémů obchodování s povolenkami; OSN dohlíží na ty, jež se řídí dohodou z Kjóta.
Úspěch je založen na stimulačním působení povolenek, jež by nenastalo bez určitých finančních pobídek. David G. Victor, profesor Fakulty mezinárodních vztahů a pacifických studií Kalifornské univerzity v San Diegu, odhaduje, že jedna až dvě třetiny všech emisních povolenek přidělených na základě Kjótského protokolu rozvojovým zemím jen zbytečně odměnily developery, jejichž projekty by byly realizovány i bez výnosů z povolenek. „Emisní povolenky poskytují příslib, že získáte nejen svůj díl koláče, ale že si na něm také sami pochutnáte,“ říká Michael W. Wara, profesor práva a specialista na politiku ochrany životního prostředí ze Stanfordovy univerzity. „Problém je v tom, že povolenky nefungují tak, jak by měly.“
OBELSTÍT SYSTÉM?
Žádosti deseti čínských větrných farem byly zamítnuty částečně z toho důvodu, že se OSN domnívá, že Peking promyšleně omezuje vlastní finanční podporu větrné energetiky. Díky tomu si mohou čínské ekologické projekty nárokovat výnosy z povolenek prodaných v zahraničí. Podle vedení OSN čínská vláda dělá například to, že snižuje předpokládané platby za elektřinu dodávanou z plánovaných větrných elektráren.
Developeři charpinské větrné farmy původně odhadovali, že roční ziskovost projektu bude 8,76 procenta. V takovém případě by větrná farma neměla na příjem z prodeje povolenek nárok, jelikož strop pro získání oprávnění je osm procent. Čínská vláda podle všeho zareagovala na situaci tím, že snížila částku, za niž se chystá charpinskou elektřinu vykupovat. Díky tomu se hrubý zisk projektu dostal pod osm procent.
OSN 4. prosince oznámila, že zarazí to, co se jeví jako pokus Číny obelstít systém. Předseda komise OSN pro dohled nad emisními povolenkami Lex de Jonge prohlásil, že jeho orgán „musí střežit environmentální integritu (obchodování s povolenkami)“. A dodal: „To znamená, že nárok mají jen takové projekty, díky nimž by došlo ke snížení emisí nad rámec těch, jež by byly realizovány i bez tohoto programu.“
Někteří odborníci na financování větrných elektráren již profitují z robustního trhu s povolenkami, zpochybňují důvody, které přiměly OSN k takovému rozhodnutí. Tvrdí, že zamítnutí emisních povolenek pro čínské projekty odradí investory, kteří působí v oblasti obnovitelných zdrojů energie. „Bez těchto příjmů (z prodeje emisních povolenek) se hodně investorů stáhne,“ říká Steve Lyons, hlavní právní poradce hongkongské společnosti China Wind & Energy, jež pomáhá s realizací větrných farem v Číně. „Bez emisních povolenek nebude návratnost pro zahraniční investory dostatečně vysoká.“
VZNÍCENÍ V NIGÉRII
Pekingská vláda patrně nebude jediná, jež ustupuje z proekologických pozic z touhy po získání lukrativních emisních povolenek.
Nigérie povzbuzuje státem vlastněnou společnost National Petroleum Corp. a další ropné společnosti, aby se ucházely o příjem z prodeje povolenek na základě snižování exhalací hořícího zemního plynu, vedlejšího produktu při těžbě ropy. Při hoření vzniká obrovské množství skleníkových plynů, jež negativně působí na změnu klimatu.
V Nigérii je však vznícení zemního plynu již zakázáno. Státní ropná společnost nyní lobbuje proti nové zákonné úpravě, jež má stávající zákaz ještě zpřísnit. Pokud by se jí to podařilo, mohla by se tato země obohatit na účet emisních povolenek. Generální ředitel společnosti National Petroleum Mohammed S. Barkindo tuto strategii obhajoval na listopadové konferenci o změnách klimatu, jež se konala v nigerijském hlavním městě Abuja. Podle tamního listu NEXT prohlásil, že „jakékoli nařízení či zákon zakazující vznícení plynu … zničí kritérium, na jehož základě by bylo možné požádat OSN o prodej emisních povolenek“.
Mluvčí nigerijské státní ropné společnosti Levi Ajuonuma prohlásil, že hledají nejlepší způsob, jak redukovat hoření plynu. „Primární důvody našeho zájmu (o emisní povolenky) nejsou finanční,“ uvedl. „Jde o ochranu životního prostředí.“
Profesor Victor z Kalifornské univerzity se však obává, že skutečné deformační efekty obchodování s povolenkami se teprve začnou projevovat. „Neměli bychom být překvapení,“ říká. „Motivací k takovému konání jsou miliardy dolarů.“
***
PRAPOREK S. 18
Odpůrci tvrdí, že si čínští developeři své štědré příjmy nezaslouží, jelikož povolenky, které prodávají, nestimulují žádnou dodatečnou výrobu čisté energie
OBRÁZEK S. 19
Provincie Šan-tung: Čína rychle zvyšuje podíl větrné energetiky
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc
Překlad: Edita Jiráková
