Z navrhovaného systému by se mohla zrodit negativní daň
Většina lidí na Slovensku a mnoho odborníků za jeho hranicemi dobře vědí, že tamní rovnou daň prosadil politik Ivan Mikloš. Český politik Miroslav Kalousek by mohl upoutat pozornost tím, že jako ministr financí protlačil jiný originální nápad - zdaňovat také odvody na sociální a zdravotní pojištění, které jsou součástí takzvané superhrubé mzdy. Je nutné uznat, že čeští vládní politici v čele s premiérem Mirkem Topolánkem mají pro tento návrh, který je součástí celého balíku rozpočtových úspor a daňových reforem, dobré důvody. Na druhé straně vzniká dojem, že patnáctiprocentní jednotná sazba daně z příjmu lidí je podstatně nižší, než odpovídá skutečnosti. Část lidí si navíc možná stále myslí, že tato patnáctka je obdobou oné druhé z programu občanských demokratů, což měla původně být sazba pro všechny daně z příjmů i přidané hodnoty. Tak to samozřejmě není (více na straně 32).
Lze ale jen uvítat, že si lidé při pohledu na výplatní pásku uvědomí, kolik peněz z jejich superhrubé mzdy formou různých daní či „kvazidaní“ odvádějí státu - sami či prostřednictvím svého zaměstnavatele. Správný je také další argument vládních politiků: zdaněním sociálního a zdravotního pojištění se vlastně sjednotí zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů. Všichni by nyní měli mít zájem na snižování vedlejších nákladů práce, jejichž výše trápí mnohé podnikatele mnohem více než sazby daní z příjmů. Právě v této oblasti lze do budoucna hledat ještě významnější příznivý podnět pro českou ekonomiku, který by měl být navíc spojen s celkovou reformou penzijního systému.
Sám Kalousek naštěstí říká, že jeho ambicí není vstoupit do učebnic ekonomie. Za svůj hlavní záměr označuje vylepšení bilance veřejných rozpočtů během dvou tří let. Hlavní je vyhnout se dluhové pasti, která reálně hrozí. Další zcela klíčový úkol pak čeká na dílnu ministra práce Petra Nečase - vytvoření efektivního sociálního systému, který nebude zatěžovat veřejné finance v dlouhodobějším měřítku. Tedy v době, kdy stárnutí českého obyvatelstva vytvoří další obrovské tlaky na státní rozpočet.
Nynější daňová reforma se nakonec bude od té slovenské velmi lišit. Bývalý Miklošův poradce Richard Sulík, označovaný za skutečného tvůrce tamní rovné daně, tvrdí, že daňový systém je určený pouze k tomu, aby vybíral peníze. Neměl by tedy mít žádné sociální a ekologické funkce. Od toho jsou údajně jiné nástroje a systémy. Takové postoje nemají v Česku žádnou šanci na úspěch - třeba v Topolánkově kabinetu se proti nim postaví nejen zelení, kteří prosazují ekologickou daňovou reformu (i na tu se v Topolánkově balíku dostalo), ale také konzervativní politici typu Petra Nečase. Systém negativní daně v jeho pojetí by totiž měl v budoucnu nahradit sociální dávky a zajistit, že se lidem vždy vyplatí pracovat a nespoléhat na příspěvky od státu. Systém slev na dani z příjmu lidí, jejichž význam by se měl nyní ještě posílit, by nakonec mohl být předchůdcem negativní daně.
Úvahy o tom, jak ty či ony daňové změny pomohou různým skupinám obyvatel, jsou bezpochyby důležité. Přesto jsou až druhořadé. Vláda má pravdu v tom, že je nutné zcela otočit kormidlem, pokud jde o nynější vývoj veřejných financí. Přestože se v poslední době objevují některé relativně příznivější údaje (oproti očekáváním) o výši rozpočtového schodku v minulém roce, potřeba značných úspor do budoucna se tím vůbec nemění. V letošním roce se totiž budeme potýkat s důsledky poslední předvolební kampaně, kdy se poslanci utrhli ze řetězu a nesmyslně zvýšili sociální výdaje. Topolánkova reforma, jíž jistě lze z řady důvodů vytýkat nedostatek ambicí, musí především zajistit, aby se v příštích letech bumerang tehdejšího poslaneckého rozhazování stále znovu nevracel.
Bylo by hloupé nyní vynášet vládu do nebes, nebo jí naopak spílat za to, co v reformním balíku chybí. Z historického hlediska bude nakonec důležité něco jiného - zda se vládě podaří získat pro své reformní kroky dostatečnou politickou podporu. Nemělo by žádný smysl protlačovat návrh, který by sice působil revolučněji než ten současný, ale přitom by neměl žádnou šanci projít Poslaneckou sněmovnou. I když však poslanci „Topolánkův batoh“ nezničí, stejně bude nutné s oslavami počkat. V současné chvíli se spíše rozhoduje o tom, vydá-li se země správným směrem. To, kam až se na této cestě dostane, bude záviset na dalších etapách reformy. Zde už ovšem bude mnohdy nutné usilovněji hledat širší politickou shodu. Je logické, že vicepremiér Nečas chce vytvořit novou komisi k penzijní reformě, v níž by byly zastoupeny všechny parlamentní politické strany.
