Bez prolomení územních limitů čeká odběratele tepla cenový šok
Obyvatelé pardubického sídliště Polabiny již třetí prosincový týden po sobě mrznou a vodu na mytí si musejí ohřívat v rychlovarných konvicích. Místní dodavatel teplo nevyrábí, protože je v úpadku. Ekonomicky se nedokázal vyrovnat s výměnou hnědouhelné technologie za kotle spalující biomasu. Spokojeni mohou být jedině místní prodejci přímotopů. Ze zatím poněkud přehnané vize se po roce 2015 může stát realita.
Cenový šok
Nedostatek hnědého uhlí totiž začíná ohrožovat existenci zhruba 30 českých tepláren, kromě jiných i dodavatele tepla pro Prahu, elektrárnu Mělník. Dále také teplárny Otrokovice a Strakonice a elektrárnu International Power Opatovice, která zásobuje teplem Hradec Králové, Pardubice a Chrudim.
„Situace je opravdu vážná. Pokud vláda nerozhodne o prolomení současných územních limitů na těžbu hnědého uhlí, může nastat v oblasti zásobování obyvatelstva teplem velká krize a cenový šok,“ shodují se zástupci Teplárenského sdružení. To sdružuje nejvýznamnější firmy z oboru, které tepelnými energiemi zásobují zhruba milion domácností a jež se na celkové produkci elektřiny v Česku podílejí 35 procenty. Teplárenské sdružení dokonce na čtvrtek 23. října svolalo mimořádnou tiskovou konferenci. Téma je dané – hrozící krize oboru, pokud nebudou zajištěny dodávky uhlí po roce 2015.
Dřív, než se čekalo
Ještě na začátku devadesátých let hnědouhelné firmy z obav před spuštěním Jaderné elektrárny Temelín prohlašovaly, že kvůli novému zdroji elektřiny klesne dramaticky poptávka po uhlí. A to povede k masivnímu propouštění horníků a sociálním bouřím na severu Čech. Žádné velké drama se však nekonalo. A dnes je situace zcela opačná. Poptávka po uhlí převyšuje nabídku. Těžaři produkují na sto procent své kapacity. Vše navíc komplikují platné ekologické limity, které udávají, kam až se může uhlí těžit. Zájem o uhlí je natolik velký, že při těžbě v rámci platných ekologických limitů, budou na dolech Bílina a ČSA (klíčových dodavatelích tepláren) vytěženy zásoby zhruba o deset let dříve, než se čekalo. To znamená, že v roce 2025 bude k dispozici jen zlomek z vytěžitelných zásob. Ty navíc nebudou volně na trhu. Takřka s jistotou lze předpokládat, že je využijí majitelé dolů výhradně pro vlastní potřebu – tedy k výrobě tepla a elektřiny ve svých objektech. Lom ČSA je ve vlastnictví Mostecké uhelné, Bílina patří Severočeským dolům, které ovládá ČEZ. Většina teplárenských firem má podepsané kontrakty na uhlí jen do let 2009 až 2015. A uzavření dalších smluv nebude kvůli uvedeným faktům možné. Zmíněné problémy hrozí zhruba 30 subjektům.
Pokud nebudou prolomeny limity, mají teplárny jen několik omezených možností, jak uhlí nahradit. A ani jedna není z hlediska jejich majitelů a odběratelů ideální. Jednou z možností je ukončit po vypršení platnosti kontraktu na dodávky uhlí podnikání a prodat nevyužívané teplárny. To je však nejméně pravděpodobná varianta. Další možností je přestavět technologie, aby namísto hnědého uhlí byly schopné spalovat biomasu či zemní plyn.
Plynová varianta
„Zemní plyn je skvělé ekologické palivo, které při spalování takřka nezatěžuje okolní životní prostředí,“ tvrdí s oblibou zástupci Strany zelených. Pro teplárny však tolik skvělých možností neskýtá. Prvním problémem je, jak zemní plyn ke kotlům tepláren přivést. V okolí většiny provozoven totiž neexistují tlakové plynové přípojky s kapacitou, která by zaručila pokrytí potřeby takového velkého energetického zařízení. A v horizontu let 2012 až 2013, kdy musí zařízení na plyn začít fungovat, není reálné kapacitu přípojek zvednout. I proto, že vysokotlaké přípojky musejí zčásti vést přes soukromé pozemky a komunikace. Získat v takovém krátkém čase všechna potřebná povolení a souhlas majitelů není možné. A co je ještě horší, v takovém krátkém období není možné zajistit u výrobců kotle za přijatelné ceny. Dle odhadu odborníků Teplárenského sdružení je možné sehnat kotle o takovém velkém výkonu nejdříve v letech 2015 až 2016. A to je vzhledem k vypršení platnosti kontraktů na dodávky uhlí pozdě. A další, zřejmě největší nevýhodou je cena vyráběných energií. Teplárenské sdružení upozorňuje, že budování plynových zdrojů za těchto podmínek nemohou teplárny ufinancovat a že je nenávratné a likvidační. Z propočtů, které má týdeník EURO k dispozici, totiž vyplývá, že pokud přejdou provozovatelé z uhlí na zemní plyn, naroste cena tepla okolo roku 2012 na 1110 až 1200 korun za gigajoule bez daně z přidané hodnoty. Proti současným cenám je to zhruba trojnásobek. V teplárenství existuje dlouhodobá hraniční cena tepla, při níž se zákazníkovi vyplatí setrvat u současného dodavatele a nebudovat vlastní zdroj. Ta se po započtení daně aktuálně pohybuje okolo 580 korun za gigajoule.
Zdroj, který si nepřál být jmenován, plynovou variantu komentoval: „Stát dal teplárnám licenci pro existující zařízení na 25 let, protože rozvod tepla je ve veřejném zájmu. Případné rozhodnutí státu neprolomit limity na těžbu hnědého uhlí by spustilo sérii arbitráží o miliardy korun jako náhradu za zmařené investice.“
Štěpka neprorazí
Další možností, jak nahradit docházející uhlí, je přestavět kotle na biomasu, především na dřevní štěpku a peletky. Ta však z ekonomického hlediska vychází pro teplárny ještě hůře než zemní plyn. Potvrzují to i následující údaje. V českých lesích je ročně možné vyprodukovat zhruba 1,6 milionu tun dřevní štěpky. Pokud však chtějí teplárny nahradit veškerou spotřebu uhlí tímto materiálem, bylo by ho nutné v českých hvozdech vyprodukovat zhruba osmnáct milionů tun. To je více než jedenáctinásobek současných možností. Samozřejmě že množství štěpky na trhu se přímo úměrně zvyšuje s počtem větrných kalamit v lesích – s těmi však nelze pevně počítat. A je tu i další problém. Teplárnám se z ekonomického hlediska vyplatí svážet štěpku maximálně ze vzdálenosti 80 kilometrů. Teplárny jsou však schopné z této vzdálenosti zajistit maximálně patnáct procent potřebné suroviny. Tím však výčet problémů se zaváděním biomasy nekončí. Většina tepláren bude schopna dokončit přestavbu svých provozů na biomasu nejdříve v roce 2015. Kvůli ukončení dodávek uhlí je to však pozdě. Navíc na skladování dřevní hmoty nemají dostatek volných prostorů. Štěpka je totiž až dvanáctkrát objemnější než uhlí. Současně lze předpokládat, že zvýšená poptávka tepláren zvedne v následujících letech cenu biomasy. Dle dostupných údajů, do kterých jsou zahrnuty náklady na přestavbu i predikce dalšího vývoje cen biomasy, lze spočítat, že i tato varianta je pro teplárny nerentabilní a takřka likvidační. Teplárenské sdružení odhaduje, že cena gigajoulu vyrobeného v novém zdroji z biomasy může v některých případech dosáhnout dvou tisíců korun.
Aukce nepomůže
Teplárenské firmy mají možnost, jak si ještě o několik let prodloužit kontrakty na dodávky uhlí – zúčastnit se aukce, kterou pořádá Mostecká uhelná společnost počátkem příštího měsíce. Poptávka mezi zájemci je však natolik velká, že se na většinu z nich nedostane. Jedinou možností, kterou teplárny považují za správnou, je prolomit územní limity na těžbu hnědého uhlí. Tím by se uvolnily mnohamilionové vytěžitelné zásoby. S takovou variantou však nesouhlasí Strana zelených. Dokonce prosadila podmínku zachování limitů do programového prohlášení vlády. A ze svého stanoviska odmítá ustoupit. Obyvatelům pardubického sídliště Polabiny proto nezbývá než doufat v rychlejší postup globálního oteplování nebo ve státní příspěvek na nákup vlněných svetrů.
Box 1
Radiátorová krize
Jak se projeví přechod tepláren z uhlí na biomasu či zemní plyn
- Současné ceny tepla z hnědouhelných zdrojů se pohybují v průměru mezi 350 až 450 korun za gigajoule.
- Cena u nově postaveného zdroje na zemní plyn vzroste na 1200 až 1300 korun za gigajoule.
- Cena u nově postaveného zdroje na biomasu vzroste až na 2000 korun za gigajoule.
- Cena elektřiny vyrobené z nových zdrojů bude pro trh neakceptovatelná, což může ohrozit energetickou bilanci státu.
- Zdražení tepla postihne i průmyslové podniky. Ztratí konkurenceschopnost, budou nuceny omezit náklady, což může znamenat i propouštění zaměstnanců.
- Některé teplárny nemusejí přechod na nové zdroje ekonomicky zvládnout. Část sociálně slabších obyvatel proto může zůstat bez možnosti zajištění dodávek tepla a teplé vody.
- Přemrštěné ceny tepla mohou v krajním případě vést k sociálním nepokojům v chudších regionech republiky, především na severu Čech.
Box 2
Fakta o teplárnách
- Zásobují teplem zhruba milion domácností.
- Na výrobě elektřiny v Česku se podílí 35 procenty.
