VYŘAZENÝ ARMÁDNÍ MATERIÁL - Vyznavači drsného života berou útokem obchody s armádním zbožím. Přivádí je sem nová vlna trampingu i bující záliba v různých hrách na vojáky pro dospělé. V kurzu jsou nesmrtelné „maskáče“, koupit lze zatím i tank nebo stíhačku, zásoby se však tenčí.
Zájem o armádní zboží v letošním roce opět nabírá obrátek, přestože s obchody napěchovanými vším, od oblečení po zbraně, se roztrhl pytel hned po sametové revoluci. Prodejci dokonce nyní hovoří o polistopadovém vrcholu, jakoby lidé vytušili, že sklady, hlavně s technikou, nejsou bezedné. Češi se stále vyžívají v nošení pevných a flekatých úborů, ať to jsou houfy trampů nebo zapálení vyznavači vojenského drilu až za hrob.
V socialistické éře se však k vysněným „maskáčům“ dostali pouze šťastlivci, kteří měli v rodině svého lampasáka. Po pádu železné opony zde tedy dychtivě čekala klientela na předtím zakázané, a o to více chtěné americké či západoněmecké uniformy nebo alespoň na jejich věrné napodobeniny. Do té doby jim v lepším případě „esenbáci“ trhali našité vlajky s hvězdami a pruhy z oděvů, horší možností bylo zapsání občanky a další perzekuce. Nemalou část obyvatel tento životní styl přitahuje stále jako magnet.
Čtvrt milionu hozených do bláta
Obchodníci sledují plnící se pokladny a spokojeně pokyvují hlavami. „Obchodu se daří dobře, trend je rostoucí. Ovlivňuje jej především ukončení základní vojenské služby a rozvíjející se různé military hry, jako jsou airsoft či paintball, a samozřejmě kvalita nabízených produktů a jejich nesčetné množství využití,“ poznamenává Michal Dluhoš, jednatel společnosti General Army z Frýdku-Místku. Lidé se již podle jeho slov nabažili lenošení na plážích v cizině a touží po aktivní dovolené v české přírodě. „Díky oživení trampingu mohou tyto obchody prosperovat,“ přidává se majitel pražského X-Armyshopu Tomáš Hlaváček. V oblibě jsou rovnou měrou výstroj i výzbroj, i v tomto byznyse je však přitom znát, jak zákazníci bohatnou. „Poslední dobou zaznamenáváme velký zájem především o originální výstroj, která zrovna nepatří mezi tu nejlevnější, avšak je vysoce kvalitní,“ všímá si Dluhoš.
Běžná cena se pohybuje kolem tří až pěti tisíc korun, někdy ale může movitý milovník za výstroj pro trávení volného času sáhnout do peněženky mnohem hlouběji. „Málokdo je ale ochoten utratit za výstroj čtvrt milionu korun, i když i takoví se najdou,“ tvrdí Dluhoš. Ale v blátě tento propastný cenový rozdíl nejspíše již není k poznání.
CO MUSÍ SPLŇOVAT FIRMA PRODÁVAJÍCÍ ZBRANĚ
• musí být držitelem zbrojní licence skupiny C – nákup, prodej nebo přeprava zbraní
nebo střeliva
• musí mít koncesní listinu vydávanou podle živnostenského zákona
Pas 160 centimetrů? Nemáme!
I zde platí pořekadlo „náš zákazník, náš pán“ a někdy vskutku pán rozmařilý. Nouze není ani o velmi nevšední přání, kterým se ve spolupráci s jinými obchodníky snaží vyhovět. Veškerá snaha je ale marná, když neodbytný zákazník požaduje originální kalhoty Armády České republiky s obvodem pasu 160 centimetrů. „Marně jsme se mu snažili vysvětlit, že vojáci s takovým pasem prostě neexistují. Polevil až po dotazu, zda on sám byl na vojně. Samozřejmě, že nebyl,“ směje se Dluhoš.
Klientelu však netvoří pouze muži ve středním věku, kteří by mohli nostalgicky vzpomínat na „starou vojnu“ a snažit se takto alespoň trochu omládnout. Módním trendům příliš nepodléhající konfekce přitahuje i teenagery ve věku okolo 15 či 16 let a kupodivu stále více i ženy. „V zásilkovém obchodě je polovina balíků zasílána právě s doručovací adresou na ženské jméno,“ argumentuje.
Zboží často pochází z dovozu, nejen z Evropy a USA, ale též z Číny. „Snažíme se ale nabízet jen kvalitní výrobky, některé na stížnosti zákazníků stahujeme z prodeje a končíme spolupráci s výrobcem,“ ujišťuje. Vzhledem k rostoucímu zájmu se v brzké době chystají otevřít již třetí prodejnu, naopak v zásilkovém obchodu přes internet nevidí budoucnost. „Objevují se čím dál více prodejci, kteří sice mají pěkně vypadající webové stránky, ale slibují hory, doly,“ míní. Tito „panelákoví“ prodejci podle něj z internetu pouze ukradnou fotografie a popisky zboží, které nabízejí za ceny neodpovídající ani nákladům za jejich pořízení. Inzerované zboží pak pochopitelně není na skladě.
Tank nebo oCtavii?
Za půl milionu korun se dají koupit velice rozdílná vozidla. Zatímco většina lidí dá přednost osobnímu vozidlu, „maskáč“ si pořídí tank. Nebude sice střílet, přesto se s ním užije hromada zábavy. „Lze koupit třeba vyprošťovací tank, jehož cena je srovnatelná s cenou nové Škody Octavie,“ líčí Hlaváček. Kolos určený k vytahování zapadlé těžké techniky z bláta poslouží k různým siláckým výkonům i jako recese.
Komu se na zahradě nelíbí sádroví trpaslící, může si tam posadit třeba i stíhačku. „Do zahraniční restaurace jsme již prodali i stíhací MiG-21 a nedávno kdosi požadoval na střechu své restaurace vrtulník,“ nenechává nikoho na pochybách generální ředitel STV Group Martin Drda.
Je tím výčet kuriozit u konce? Nikoli, před pár lety jakýsi fantasta sháněl dokonce ponorku, aby z ní na Vltavě udělal rovněž restauraci. Koupit lze i těžká nákladní vozidla Ural či ZIL, „bévépéčko“ nebo dokonce ruský pásový raketomet GM 578. Cena pojízdného stroje s nefunkčním raketovým systémem činí pouhých 180 tisíc korun. Bezúhonná osoba by přitom neměla mít problém sehnat policejní souhlas k nákupu tohoto jistě neobvyklého dopravního prostředku. „Na to, že jsme už 20 let po revoluci, tak prodej tohoto materiálu nyní kulminuje,“ prohlašuje spolumajitel firmy BH technika Jiří Hanousek. Za několik let však nepotřebná technika přece jenom dojde, zůstanou však regály s oblečením, které se již šije i mimo vojenský sektor. Je však dobré myslet i na zadní vrátka. „Prodáváme také jinou techniku, jako dřevozpracující stroje, kompresory nebo stavební buňky,“ dodává Hanousek.
Originál kalašnikov za deset tisíc
Vyvolení jedinci si dokonce mohou pořídit funkční samopaly kalašnikov či jugoslávské M 49 a další funkční skvosty do sbírky. Horší to je s klasickým bojovým tankem, který musí být podle předpisů „znehybněn“ odpálením náloží na určených místech, jako jsou pásy či pancíř. Potřebují však k tomu zbrojní průkaz pro sběratelské účely a výjimku Policie ČR, kterou je snadné získat asi tak, jako vyjet na kole na Mount Everest. I bojeneschopným mnohatunovým obrem se totiž lze bez potíží třeba probourat do banky.
„Zbraň kategorie A může výjimečně nabýt do vlastnictví držitel zbrojního průkazu pro sběratelské účely, kterému je vydána výjimka od příslušného útvaru policie,“ potvrzuje Vladimír Řepka z tiskového oddělení ministerstva vnitra. Přesto v tomto ryze subjektivním posuzování pár lidí uspělo. Jeden tank T-55 v pojízdném stavu nalezl nový domov například v Muzeu na demarkační linii v Rokycanech nebo v králickém pevnostním muzeu. „Tank jsme vlastními silami znehodnotili z hlediska střelby, aby bylo snazší výjimku získat,“ radí František Koch z rokycanského muzea.
Další zájemci o pojízdný tank mají pouze malou šanci oficiálně jej získat, protože Česká republika naplnila přidělenou kvótu na držení techniky vyřazené ze stavů české armády. Ta povoluje po dvou exemplářích od každého typu obrněné techniky dokonce v bojeschopném stavu pro muzea a osm bojeneschopných kusů pro soukromé vlastníky. „Jedinou možností je dovoz ze zahraničí na povolení ministerstva průmyslu a obchodu, kde je pouze ohlašovací povinnost,“ poznamenává vedoucí tiskové a informační služby ministerstva obrany Jan Pejšek. Anebo se pokusit nějakého držitele vysněného obrněnce přemluvit k prodeji.
Podstatně větší šance má zájemce o již zmíněný funkční samopal, které nabízí například společnost BVS. Kalašnikov lze pořídit i za méně než 10 tisíc korun. A je jenom dobře, že jej lze získat legálně. Každý takový majitel je evidován, což znesnadňuje zneužití zbraně. V případě nákupu „na černo“ je vlastník v podstatě „neviditelný“.
CO LZE KOUPIT V ARMYSHOPECH
• funčkní i znehodnocené samopaly, pušky a pistole
• atrapy ručních granátů, raketomety
• znehodnocené pěchotní minomety včetně střeliva
• tanky a transportéry
• lehká i těžká nákladní vozidla
• plyšové medvídky v maskáčích
Trefa do černého
Obchodníkem se zbraněmi se většinou stává člověk, který má k tomuto oboru vztah z minulosti. To je i případ Radima Nováka, bývalého úspěšného sportovního střelce a nyní jednatele společnosti S-portal z Plzně. „Nejvíce jdou na odbyt samopaly Špagin, Kalašnikov, Škorpion,“ vyjmenovává Novák. Zbraně jsou podle zákona znehodnocené originály, například proslulý Kalašnikov v této podobě stojí přibližně 4500 korun, včetně zásobníku a popruhu přes rameno. Jde o jednu z nejrozšířenějších zbraní, která se vyráběla či stále vyrábí pod různými označeními v řadě zemí, jako jsou Čína, Severní Korea, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, bývalá NDR a Jugoslávie. Odvozenou verzi zavedli do výzbroje i finské a izraelské jednotky.
Méně nároční fandové zbraní se mohou uspokojit se širokou škálou replik. Například věrná kopie slavné německé pancéřové pěsti (panzerfaust) přijde na necelých 2400 korun a je určena pro sběratele i pro napodobování historických soubojů. Model má funkční mířidla a ovládání odpalovacího systému. Samotný odpalovací systém není instalován a neobsahuje třaskavinu. Uživatelé se alespoň mohou též pokochat autentickými nápisy, včetně návodu k použití. Rozsah sortimentu replik zahrnuje i pušky z napoleonských válek nebo winchestrovky.
300 kamionů na prodej
Příznivci oblečení a dalšího „nebojového“ materiálu však rovněž nepřijdou zkrátka. „V oblasti výstroje nabízíme téměř vše, co používala či používá naše armáda od 60. let minulého století až po současnost,“ říká generální ředitel STV Group Martin Drda. Zboží za stovky milionů korun se neomezuje pouze na oblečení, ale nadšenci si mohou i uvařit menáž v nefalšované polní velkokuchyni. „Pro představu se jedná o více než 300 plně naložených kamionových souprav,“ dodává.
Firma nyní koupila od armády dalších 120 kusů vojenské techniky, především se jedná o nákladní vozidla Ural a ZIL. Vyvážejí je též třeba do Velké Británie, makety samopalů zase do Německa či Nizozemska. Dovážet techniku ze zahraničí se však nevyplatí, i když v minulosti k nám putovaly třeba tanky z Francie. V tuzemsku je pouze pár takových sběratelů a ti jsou již nasyceni. Navíc doprava to tak prodraží, že to není zajímavé ani pro muzea, která chtějí nakupovat za ceny mírně nad úrovní šrotu. Prodejny má firma v Hořicích, Chrasti a Kotojedech. Komu se více líbí zahraniční vojenská móda, může si vyzkoušet západní zboží pocházející nejčastěji ze Švédska, z Rakouska, Německa, Dánska, Švýcarska, Nizozemska, ale i ze vzdálenějších teritorií. „Chtěli bychom mít více armádního oblečení a vybavení z Ruska a Británie,“ naznačuje Hlaváček současné trendy. Velmi žádané je kvalitní odolné zboží, například z Goretexu.
Americký voják z Třeboně
Část populace, která se ráda převléká do uniforem, české barvy stále na milost příliš nevzala. Mnohem žádanější jsou stejnokroje US Army či Bundeswehru, které armyshopy houfně nabízejí. Někdy si však vypomůžou českými šičkami. „Občas dostaneme zakázku na 50 či 100 kusů třeba kalhot k maskáčům podle vzorů dodaných armyshopy,“ říká ředitel třeboňského Otavanu Lubomír Skála.
Pro podnik z kraje rybníků jsou tyto zakázky spíše okrajovou záležitostí než sólokaprem, proto jejich vyřízení trvá několik měsíců. Jejich cena je totiž i dvojnásobná oproti použitému zboží, jež bývá neodolatelným lákadlem armyshopů. Vyznavače maskovacích oděvů, kteří se „spokojí“ se střihy české armády, může ukonejšit i kratší čekání. Třeboňská textilka je totiž při výrobě originálních uniforem schopna „vyšetřit“ několik kusů, které se od těch pravých liší třeba jen tím, že nemají vlaječku nebo domovenku. Tato odlišnost je podle ředitele nutná, aby nešlo o plně identické stejnokroje.
Oděvní společnost z Třeboně se i díky uniformám loni vymanila ze ztráty bezmála 120 milionů korun, neboť vytvořila půlmilionový zisk. Jejím hlavním výrobním sortimentem jsou pracovní a profesní oděvy. Firma kvůli silné konkurenci a dovozu levného čínského zboží bojovala v posledních letech o přežití. Nyní chystá pro vojáky oblečení na jejich zahraniční mise. Otavan přesunul loni podstatnou část výroby do Bulharska, která je tam levnější než v Česku.
