V médiích nepožírají velké ryby malé, ale rychlé ty pomalé
Miluji svou práci, miluji Bertelsmann a zemřel bych pro něj! Autor výroku Thomas Middelhoff, výkonný ředitel světové mediální trojky Bertelsmann, spěje mílovými kroky k vysněnému cíli: dovést německý koncern na samý vrchol. V minulém týdnu skupina, která působí na knižním, časopiseckém, novinovém, televizním a rozhlasovém trhu, oznámila získání majority v RTL Group. Z vlastnické struktury největší evropské televizní a rádiové společnosti se 22 televizními a 18 rozhlasovými stanicemi pro 120 milionů diváků a posluchačů v jedenácti zemích vytěsnila výměnou za čtvrtinu vlastních akcií belgický finanční holding Groupe Bruxelles Lambert. „Značka RTL nabízí úžasné možnosti, sdělil spokojený sedmačtyřicetiletý boss.
Do finiše spějí také námluvy dceřiné Bertelsmann Music Group (BMG) s britskou hudební etiketou EMI. Rozhovory, které začaly loni v listopadu, by měly skončit v nejbližších dnech. O tom, jak si oba partneři spojení představují, budou vyrozuměny regulační orgány. „Fúze je Middelhoffovým nejvyšším cílem. Udělá vše pro to, aby ji neohrozil, prozradil agentuře Reuters jeden z šéfových spolupracovníků.
Rodák z Düsseldorfu vyvrací tradici, kterou připomněl deník Die Welt. Ráz krajiny, naznačuje list, formuje obyvatele, ať původní či přistěhovalce: „Pokud by tomu tak bylo pokaždé, musel by se člověk z Porýní stát ve vestfálském Güterlsohu (evropská centrála Bertelsmannu – pozn. red.) dávno zlenivělým a netečným současníkem.
Ještě před pár měsíci se nicméně skutečně zdálo, že Middelhoff zaspal dobu.
Muži, zvyklému sklízet uznání i posměch za nebojácnost, úspěšnost a horoucí obdiv k možnostem webové sítě, připravilo těžké časy koketování globálního mediálního lídra, amerického Time Warner, s America Online o vytvoření největšího světového poskytovatele internetových služeb. Další ránu zasadila sebevědomému Němci, jenž se netajil úmyslem dostat svou značku do konce roku 2000 na špici hudebního průmyslu, zpráva, že společnou cestu s Warnerem míní sdílet také EMI. Obrysy konkurence se začaly rýsovat, Bertelsmann se rázem zdál být mimo hru.
„Na tom cíli trváme, ozval se ohrožený ústy jednoho z mluvčích v Die Welt. Zní to umíněně a málo důvěryhodně, konstatoval list. A varoval současně před Middelhoffovou houževnatostí: On se nerad vzdává! Prorocká slova.
Projekt Time Warner s AOL obrátil německý manažer v potvrzení vlastní pravdy, kudy půjde vývoj. „Dříve se říkalo: ten chlap blázní. Dnes se nesměje nikdo, svěřil se novinám Süddeutsche Zeitung. Byl to právě Middelhoff, kdo ohromen setkáním s mladým ředitelem America Online Stevem Casem přiměl v roce 1995 dozorčí radu, aby investovala do začínající AOL padesát milionů dolarů. Z obchodu se vrátilo 1,8 miliardy dolarů, prozíravý rádce zamířil do čela představenstva. Zpřetrhání vazeb s America Online Europe, které si loni vymínila Evropskákomise, vyneslo Němcům na podílu třináct miliard marek (zhruba šest miliard dolarů). Citové pouto však zůstalo. „Hluboko v srdci jsem Američan, prohlásil Middelhoff, který s oblibou tráví čas v newyorském ústředí Bertelsmannu na Times Square.
Strašák EMI a Warner Music se mezitím rozplynul. Bruselská komise dala najevo, že se jí nezamlouvá navržená koncentrace moci na světovém hudebním trhu. A byť některé agentury přinesly s odvoláním na zákulisí spekulace, že by Monti za rozsáhlé ústupky možná přivřel oko, zájemci sami vycouvali.
Tisk, který loni na podzim Middelhoffa víceméně odepsal, připomněl i jeho tezi, že v médiích nepožírají velké ryby malé, ale rychlé ty pomalé. Šok z převodu teorie do praxe následoval vzápětí.
Posledního října roku 2000 Bertelsmann oznámil, že upouští od žaloby a uzavírá alianci s pirátským hudebním servisem Napster. Ten připravil bezplatným stahováním a výměnou muziky z interneto/
vé pavučiny pětici Sony, Warner Music, EMI a BMG o miliony dolarů. „Thomas Middelhoff usoudil, že Post House na Manhattanu je to pravé místo, kde by se dal Shawn Fannig (zakladatel Napsteru
- pozn. red.) přemluvit, líčí zářijovou předehru nečekaného kroku americký časopis Time. Pár steaků, láhev vína Phelps Insignia Cabernet za 219 dolarů a dohoda 165 let starého firemního obra s téměř 80 tisíci zaměstnanci a 18měsíčního trpaslíka (53 lidí, 57 milionů klientů) o placené distribuci hudby v síti byla na světě. Zaražení soupeři vyslovili souhlas, ke spolupráci zůstali odměření.
A povzbuzený Middelhoff ohlásil další útok. Tentokrát do Británie. „Na konci roku, to se vsadím, budeme pít šampaňské. A vy budete platit, vzpomněli si na jeho slova v listopadu, kdy Bertelsmann potvrdil rozhovory s EMI, reportéři Financial Times. Asi mu ji dlužíme, shodli se oslovení. Faktem je, že na koupi britského hudebního byznysu v ceně přes čtyři miliardy liber Němci nemají. Podle jednoho ze scénářů vloží Bertelsmann majetek do EMI, získá v rozšířeném subjektu podíl a dostane se elegantně na londýnskou burzu.
Vytáhlý absolvent podnikové ekonomiky v Münsteru, pozdější vysokoškolský asistent a od roku 1986 věrný zaměstnanec Bertelsmannova impéria zjevně ví, kdy vstoupit do hry. A mění–li se svět za pochodu, tím lépe. Protože ve změnách se brýlatý otec čtyř dětí cítí jako ryba ve vodě. Přesněji řečeno jako štika v rybníce.
