Armáda by měla preferovat české výrobce, míní šéf uherskobrodské zbrojovky
Česká zbrojovka zvítězila v tendru na přezbrojení armády. Vojáci budou napříště používat místo legendárního samopalu vzor 58 útočnou pušku CZ 805 BREN. Firma se však musí potýkat i s konkurencí, jež využívá při prodeji politický lobbing. „Výrobci, kterým vadí působení naší společnosti na některém trhu, používají takzvaných ,denialů‘. Ty se snaží prosadit v zahraničí prostřednictvím ekonomické síly státní administrativy,“ vysvětlil týdeníku EURO generální ředitel České zbrojovky Lubomír Kovařík.
EURO: Jste obchodník se smrtí? KOVAŘÍK: Určitě ne. Jsem manažer, který řídí velikou strojírenskou továrnu. Nevyrábíme jenom zbraně. Máme automobilovou a leteckou výrobu, která dnes tvoří třetinu zisků společnosti.
EURO: Co jsou stěžejní projekty nezbrojní části České zbrojovky? KOVAŘÍK: V letecké výrobě jsme hlavním partnerem bývalé společnosti Walter Engines, která je dnes součástí General Dynamics, jež vyrábí letecké motory do turboletů. Děláme převodové skříně, reduktory a vedení výkonu na vrtuli. V automobilové části vyrábíme například hliníkové komponenty do klimatizací.
EURO: Jak se dotkla zbrojařů globální recese? KOVAŘÍK: Díky tomu, že jsme přítomni na mnoha zahraničních trzích, kompenzovali jsme ztráty ve zbrojní výrobě v postižených regionech zisky z jiných destinací. V automobilové a letecké výrobě to bylo horší. Tam jsme loni na tržbách přišli o 180 milionů korun. Letos bychom měli dosáhnout tržeb ve výši 300 milionů jen v nezbrojní části výroby, celkově pak 1,5 miliardy korun.
EURO: Prozradíte, jak dopadly zkoušky útočné pušky CZ 805 BREN? KOVAŘÍK: Dopadly zcela v souladu s nařízením náčelníka generálního štábu armády, a to shodou ve všech jednotlivých zkouškách. Nejprve probíhají kontrolní zkoušky, následují vojskové zkoušky, kdy zbraň testují uživatelé. Pokud jsou obě části vyhodnoceny ve shodě s předpokládanými potřebami, přistoupí se k plnění smlouvy.
EURO: V jaké fázi jste dnes? KOVAŘÍK: Ukončili jsme kontrolní i vojskové zkoušky.
EURO: A vyhodnocení?
KOVAŘÍK: Závěrečný protokol z komise pro vojskové zkoušky již máme k dispozici. Při kontrolních zkouškách problémy nebyly. Při vojskových zkouškách se objevilo několik věcí, které jsme následně vyřešili. Zbraň se tak nakonec doplnila několika součástmi, které nebyly původně plánované. Ukázalo se například, že by vojáci ocenili zásobníkovou šachtu na zásobníky typu M4 a teleskopiskou sklopnou pažbu.
V závěrečném protokolu je přes třicet doporučení, co by armáda chtěla. Spolupráce s armádou se mi velmi líbí. Nakupuje zbraň, kterou bude mít ve výzbroji desítky let, a proto si ji konfiguruje podle svých potřeb.
EURO: Zahraničním zájemcům o tendr na útočné pušky se nelíbil příliš krátký čas na podání přihlášek. Byla to transparentní soutěž? KOVAŘÍK: Divím se ostatním dodavatelům. Z našeho pohledu byla 30denní lhůta na podání základní dokumentace dostačující. V zadání bylo přesně specifikováno, co armáda požaduje. Na zmíněném výběrovém řízení armády nespatřuji nic neprůkazného a netransparentního.
EURO: Ucházela se Česká zbrojovka o tendr v armádě poprvé? KOVAŘÍK: Armáda v minulosti nevypsala žádné výběrové řízení na přezbrojení. Jedná se o přezbrojení vojska poprvé po padesáti letech. Útočná puška vzor 58 se vyráběla do roku 1985. Životnost takové zbraně se obvykle pohybuje v řádech desítek let. Vzor 58 měl garanci deset tisíc výstřelů na hlaveň. Dnes má útočná puška CZ 805 BREN garanci dvacet tisíc výstřelů na hlaveň.
EURO: Je ve vaší branži časté, že se neúspěšná konkurence mstí? KOVAŘÍK: Naše zkušenost jde ještě dál. Výrobci, kterým vadí působení naší společnosti na některém trhu, používají takzvaných „denialů“, neboli zamítnutí transakce, platných pro celou EU. Jsou dva typy zákazů. Existuje zákaz prodeje zbraní vydaný na konkrétního obchodníka. Ten pak nesmí obchodovat s vojenským materiálem. Vedle toho známe zákaz na dovoz jakýchkoli zbraní do konkrétní země. Jako příklad může sloužit Thajsko. Jedna členská země EU vznesla požadavek na zákaz dovozu zbraní pro thajskou armádu.
EURO: Která země EU vydala tento zákaz? KOVAŘÍK: To se nedá zjistit, protože se jedná o utajovanou informaci a z tohoto důvodu nemůže ministerstvo zahraničí tuto informaci zveřejňovat.
EURO: Kdo o vydání zákazu rozhoduje? KOVAŘÍK: Vydávají je ministerstva členských zemí EU. Musíme totiž – coby členové unie – vycházet ze společné zahraniční a bezpečnostní politiky unie. Těmito pravidly se musejí řídit všichni.
EURO: Nedávno se objevily problémy u pistolí, které používali čeští vojáci v Afghánistánu. O co se jednalo? KOVAŘÍK: Nevím. Nikdo se na nás oficiálně neobrátil. Nevíme, jaké pistole vojáci měli. Pokud to byly pistole vzor 82 a 83, které se kdysi dodávaly do armády a neodpovídají dnešním parametrům, chápu, že vojáci mohli být nespokojeni.
EURO: Netýkalo se to náhodou i nových pistolí CZ 75 Phantom? KOVAŘÍK: Myslím si, že to určitě nebyl Phantom. Mohly to být pistole, které měla armáda ve výzbroji dvacet a více let.
EURO: Vystačí si armáda s nákupem osmi tisíc útočných pušek BREN k přezbrojení? KOVAŘÍK: Předpokládáme, že armáda po doplnění stavu bude potřebovat větší počet těchto zbraní. Podle nás by se mohlo jednat o 25 až 30 tisíc kusů.
EURO: Jak dlouho jste na této zbrani pracovali? KOVAŘÍK: Ve zbrojovce jsme věděli, že „padesátosmička“ je překonaná. Za posledních šest let jsme vynaložili více než 200 milionů korun na vývoj nových zbraní pro ozbrojené složky. Před čtyřmi lety jsme se pak rozhodli, že vytvoříme zcela nový koncept útočné pušky.
EURO: Jak důležitá je reference z prodeje útočných pušek české armádě? KOVAŘÍK: Pro exportní firmu, která chce dodávat ozbrojeným složkám v zahraničí, je to nezbytná podmínka. Jejich první otázky obvykle zní: „Používá zbraň vaše armáda? Pokud ne, proč ji nemá?“ V současnosti registrujeme zájem o útočnou pušku v Egyptě, Indonésii, Indii, Vietnamu a Thajsku.
EURO: Armádní nákupy přes prostředníka se staly synonymem korupce. Nyní se hovoří o příslušné změně zákona. Zrušil byste tento způsob obchodování se zbraněmi? KOVAŘÍK: Těžko se mi k tomu vyjadřuje. Armádě jsme nikdy nic přes prostředníka neprodávali. Z mého pohledu by bylo správné, pokud by české ozbrojené složky preferovaly české výrobce. A to především z důvodu zachování strategických zájmů státu. Je to systém, jenž funguje v řadě zemí světa. Nedovedu si představit, že by do německé armády nebyly dodávány německé pušky.
EURO: Neznamená to jinými slovy – nehleďme na kvalitu a cenu, jen ať je to český výrobek? KOVAŘÍK: Tak to není. Všechny zbraně se testují standardním způsobem podle norem NATO. Pokud by zbraně tyto normy nesplňovaly, nemohly by být dodávány. Nepředpokládám také, že by byly domácí produkty dražší než u zahraniční konkurence.
Lubomír Kovařík (39) Původním povoláním pilot stíhacích letounů odešel z armády kvůli nejasnému směřování vojenského letectví. Později prošel několika manažerskými pozicemi: působil ve Škodě Praha a zastával také funkci generálního ředitele společnosti ELTODO. Do České zbrojovky přišel před čtyřmi lety.
