S honem na kuřáky v restauracích a hospodách se opět objevil v souběžně vedené diskusi argument nákladů na léčbu chorob způsobených kouřením, oblíbený zejména lékaři. Naposledy se tak pokusil známý kardiochirurg Pirk kdesi v médiích vznést návrh, že by kuřáci měli platit vyšší zdravotní pojištění.
Tito zanícení bojovníci s nikotinismem přitom dost silně abstrahují od skutečnosti, že kuřáci si to vyšší „pojištění“ dávno platí. A v míře, kterou bychom u každého jiného zdanění považovali za silně nepřiměřenou.
Zcela nespornou skutečností je totiž fakt, že výběr spotřební daně z tabákových výrobků letos dosáhne zhruba 56 miliard korun. To je nejenom mnohem více, než činí veškeré náklady na nemoci spojované, ať už právem či neprávem, s kouřením.
Dokonce to bude zřetelně více, než na celou onkologii a kardiochirurgii v Česku, která se opravdu nedotýká jen kuřáků. Je to částka, která odpovídá více než osmdesáti procentům platby státu za státní pojištěnce, tedy za děti a důchodce. Její výše se momentálně pohybuje kolem 65 miliard korun.
Čtěte také:
Co kuřáci netuší aneb Jak by s jejich zlozvykem zatočil volný trh, po kterém tolik volají
Že výnosy z tabákové daně jsou přerozdělovány do zdravotnického systému přes státní rozpočet a nikoli přímo směrovány do zdravotního pojištění, nemění vůbec nic na podstatě. Kuřáci prostě za své hříchy platí víc než dost. Což musí uznat i zarputilý nekuřák, který je autorem tohoto sloupku. A ví to jistě i každý ministr financí, stejně jako to, že tabáková prohibice by se státu opravdu nevyplatila, a proto se nekoná a konat nebude.
Co se bude dál konat, je systém zákazů a příkazů prosazovaný levicovými pokrokáři věřícími, tak jako v mnoha jiných případech a přístupech k chodu společnosti, že jsou předvojem hloupého lidu, který má být vychován v lepšího člověka nové doby.
Aktuálním výsledkem je skutečnost, že kuřáci byli vyhnáni z restaurací, v nichž neotravují nekuřácké hosty, kteří nemají zcela bezpochyby žádné lidské právo chodit do hospody. Kouří pak před hospodou a příšerně otravují život rodinám obývajícím přilehlé byty, které na nerušené užívání svého domova na rozdíl od návštěvníků hospod nezpochybnitelné občanské právo mají a mít musí.
Prostě pyšní dlaždiči cest se svými dobrými úmysly vždy dojdou na stejnou adresu. Žel není v lidské moci jim to lidsky vysvětlit.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
