Šéf železničních odborů Dušek byl náhle odvolán
Po dlouhých dvanácti letech padla ikona českých odborových předáků. Jaromír Dušek, vůdce mocného a bohatého Odborového sdružení železničářů, přežil osm vlád, osm ministrů dopravy a šest šéfů Českých drah. Ale vnitřní pnutí v ústředí odborů nepřežil. Dušek označuje akt za „sarajevský puč“ a odvolání za „popravu“.
Nebudeme předstírat, že dnes už bývalý boss je čistý jak lilium a že se jej obrovská moc, již soustředil ve svých rukách a díky níž dokázal před premiéry, od Klause až po Topolánka, uhájit, co potřeboval, nedotkla. A připomenout musíme i jeho soukromé investice, ať už do koupě desetihektarového pozemku od Českých drah či do malé vodní elektrárny, jež někteří jeho kolegové nepovažovali za právě košer.
Podezření však budí i postup, jakým byl Dušek smeten. A zvláště jeho načasování. Funkcionáři zčista jasna vyslovují svému šéfovi nedůvěru a vyčítají překračování pravomocí. Říkají, že rozhodoval o daleko větších částkách, než mu příslušelo, a odkazují se i na podezření z majetkových machinací, ačkoliv je zatím nemají podložená. Pranýřují zejména smlouvu s pražskou PR agenturou, které prý Dušek bez vědomí představenstva či ústředí vyplatil za posledních sedm let bezmála osm milionů korun.
Jenže se nechce věřit, že by takový razantní vůdce začal dělat chyby až po mnoha letech v čele sdružení. Jak to, že například uvedená smlouva vadí až po sedmi letech existence? Selhaly snad kontrolní mechanismy odborového sdružení? Potom by ale měli ostatní funkcionáři vyvodit důsledky i pro sebe.
Zřejmě bylo jednodušší a výhodnější nechat Duška, ať se chová jako monarcha. Teď se to najednou přestalo hodit, tak musí odejít. A možná bude něco šprochu i Duškově tvrzení, že je to odplata kolegů, které trestal za chyby.
Prostě se nám kluci na drahách nedohodli. Bude zajímavé sledovat, co se z toho či onoho kuřího oka vyvine.
