Exmanažer od Disneyho vede společnost ATP Tour. Chce dostat tenis znovu na výsluní.
V luxusním sedmihvězdičkovém dubajském hotelu Burdž al-Arab byli v únoru titáni mužského tenisu svědky končícího období nehybnosti, které postihlo tento sport. Nový předseda a prezident společnosti ATP Tour Etienne de Villiers tam pozval na schůzku čtyři z největších tenisových jmen včetně hvězdy nejzářivější - Andrého Agassiho. Ve společnosti světové jedničky Rogera Federera, dvojky Rafaela Nadala a vítěze U. S. Open z roku 2000 Marata Safina vyvíjel Agassi na de Villierse nátlak kvůli stagnujícímu jmění ATP. „Chci vědět,“ prohlásil Agassi podle přítomných, „jestli hrajeme stejnou hru s jinými lidmi, nebo jestli máme novou zápletku a nové herce?“
De Villierse to zarazilo, ale nevyvedlo z míry. Bývalý držitel prestižního Rhodesova stipendia a člen vedení společnosti Walt Disney klidně zahrál z voleje Agassiho míč, když konstatoval, že funkci v ATP nepotřebuje, aby si nacpal peněženku nebo zvýšil sebevědomí. De Villiers přiznal, že chce v tenise vyspravit trhliny, i když jeho opatření krátkodobě dopadnou na hráče i na turnaje. „Nemám jiné plány než dosáhnout zlepšení,“ sdělil de Villiers Agassimu.
A hned se do toho pustil. De Villiers, tenisový outsider, který vyrostl v segregované Jihoafrické republice, si vzal na mušku ty spousty institucí, jež ovládají neustále rozbouřený sport. ATP (Association of Tennis Professionals) je vládnoucí orgán mužského tenisu, který organizuje okruh turnajů po celém světě. Tvoří ho hráči a turnaje, kteří jsou spoluvlastníky asociace. Avšak nejvýznamnější akce roku – Australian, French a U. S. Open a Wimbledon, jež jsou známé jako grand slamy – vlastní a provozují příslušné národní federace. Davis Cup a Fed Cup, mužské a ženské mezistátní soutěže, se konají pod záštitou Mezinárodní tenisové federace. A hráči jsou v podstatě nezávislými agenty, kteří si mohou vybírat soutěže, jichž se zúčastní.
Katastrofální obchod
Podle de Villierse je výsledkem této složité struktury náročný jedenáctiměsíční program pro hráče a to, že fanoušci obtížně sledují jasné a napínavé dějové linie. „Tenis se musí změnit ne proto, že je špatný, ale protože je tak zatraceně dobrý a nám se nedaří dostat se k dostatečnému množství lidí,“ vysvětluje. K tomuto účelu používá marketing založený na průzkumu, aby vylepšil značku ATP jako nikdy dřív – a zpochybňuje některé z posvátných tradic tenisu.
De Villiers zdědil organizaci, jíž vtisklo podobu patnáctileté panování bývalého generálního ředitele Marka Milese, který uplatňoval politiku nevměšování. Miles, který v prosinci odešel do důchodu, dohlížel v roce 1999 na katastrofální obchod za 1,2 miliardy dolarů se švýcarskou společností ISL Marketing týkající se televizních a marketingových práv. O dva roky později ISL implodovala, což organizaci ATP přinutilo shánět nové sponzorské peníze na financování penzijního pojištění hráčů. Od té doby se ATP Tour stabilizovala, ale peněžní ceny a televizní sledovanost zůstaly beze změny a jsou malé ve srovnání s golfem, což je sport, s nímž se tenis nejčastěji poměřuje.
Grand slamy sice dál zvedají peněžní ceny, ale celkové prostředky ATP poklesly na úroveň roku 2003. Na 64 akcí ATP Tour v roce 2006 se odhaduje částka 55,8 milionu dolarů, což je prakticky totéž jako před třemi lety a o 5,3 procenta pod úrovní roku 2000. Nevýrazná je i televizní sledovanost: například loňské finále ve Wimbledonu mezi Federerem a Američanem Andym Roddickem dosáhlo 2,5 procenta na NBC, což byl nejnižší rating za období pěti let.
De Villiers ani nevěděl, zda to místo chce, když mu ho přišel nabídnout jeho přítel a šéf sponzorské sekce ATP Tour Richard Davies. Po patnácti letech u Disneyho - kde mimo jiné vedl mezinárodní televizní divizi a založil private equity fond v hodnotě jedné miliardy dolarů (jeho partneři ho spravují dál) - mu zbyl čas na golf, lyžování a na to, aby se věnoval své obrovské hudební sbírce, do níž patří také iPod napěchovaný víc než 9500 písněmi. Tak proč by se bohatý muž, který má za manželku svou dětskou lásku, měl ujmout vedení ATP? Zvláště poté, co při operaci rakoviny prostaty před rokem málem zemřel?
Protože, jak přiznává, je sportovním maniakem a viděl šanci pozvednout svou oblíbenou hru. Zamiloval si ji už jako dítě, když jeho matka zrušila jejich zahradu v Pretorii a vybudovala tenisový kurt.
Snadno vybuchne
De Villiers, dobrý vypravěč, který rád cituje osobnosti od Malcolma X přes Tolstého k Woodymu Allenovi, je také praktickým podnikatelem, který se nebojí měnit status quo. Ti, kteří ho viděli v akci, uvádějí, že snadno vybuchne a nemá výčitky svědomí, když tvrdě uplatňuje svou moc. Jak popisuje jeden tenisový funkcionář: „Některé lidi dovede vyděsit k smrti.“
De Villiers má rozhodně velké ambice. V březnu najal bývalého generálního ředitele Skotské ragbyové unie Phila Andertona, který předtím získal zkušenosti u společností Coca-Cola a Procter & Gamble, jako vůbec prvního marketingového ředitele ATP. Uvedl, že do roku 2010 chce téměř zdvojnásobit peněžní ceny ATP Tour na sto milionů dolarů tím, že vedle jiných příjmových zdrojů zvýší sponzorování a tržby ze vstupenek a že získá lepší televizní kontrakt. Usiluje o to, aby akce začínaly v neděli, a ne jako tradičně v pondělí, aby se přilákalo víc víkendových diváků. De Villiers chce, aby se to dobrovolně prosadilo u všech turnajů v roce 2007. Chce víc kombinovaných soutěží s ženskou tour, a dokonce koketuje s myšlenkou, že posvátný jednorázový vyřazovací formát změní na systém, kde by hrál prakticky každý s každým, čímž by diváci a televizní stanice měli zajištěné vynikající hráče v pevnou dobu a na větší počet utkání.
Před de Villiersem však stojí jeden úkol, který se vyrovná zvládnutí Roddickova podání o rychlosti téměř 250 kilometrů v hodině. Je to transformace tenisového kalendáře, aby víc vyhovoval hráčům i fanouškům. Zápasí s federacemi, které kontrolují Davis Cup, grand slamy a pravidelné turnaje ATP, o vytvoření regionálních minisérií končících grand slamy podle vzoru série U. S. Open, severoamerického letního klání na dvorcích s tvrdým povrchem, které vrcholí hlavní soutěží U. S. Open. Chce také předělat devět turnajů série Masters – v nichž soupeří jen nejlepší hráči a jež se konají v různých obdobích a v různých částech světa – tak, aby byly srozumitelnějším zápolením přinášejícím víc televizních peněz.
Zní to pěkně, ale de Villiers poznal, jak obtížné je dosáhnout změny ve sportu bez překlenovacího orgánu a s množstvím pevně zakořeněných zájmů. „To bylo to největší překvapení,“ přiznává, „bude to mnohem těžší, než jsem si myslel.“
Někteří pozorovatelé se domnívají, že se de Villiers možná nechá zlomit. Mezi skeptiky patří hráči, kteří řeči o změně už slyšeli dřív. „Chce něco dělat,“ poznamenává Federer, který 26. června začal ve Wimbledonu obhajovat svůj titul. „Uvidíme, jestli k tomu skutečně dojde.“
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
