Všude tam, kde je hromada státních, krajských či obecních peněz, na které je možno si sáhnout, kvete lobbing. Všude tam, kde se rýsují grandiózní obchody, následuje také obviňování konkurentů z nečestných praktik. Je kriminalizace pouhým doprovodným folklórem světa velkého byznysu, stereotypní rituál, nebo korupce a zločin k lobbingu nezbytně patří?
Britský list The Guardian v minulých dnech obvinil svou vládu, konkrétně resort obrany, že kryla zbrojovku BAE Systems při pokusech podplácet české politiky při tendru na nákup armádních stíhaček, aby tak v České republice prosadila britsko-švédské gripeny. Proti postupu firmy prý u londýnské vlády protestoval Washington. Žádné nové informace ale předloženy nebyly, a tak zůstávají pouze dvě výpovědi senátora Přemysla Sobotky a bývalého senátora Michaela Žantovského, kteří už dříve hovořili o tom, že jim kdosi nabízel úplatky.
Myslet si o tom můžeme své. Nedokončený tendr na nákup stíhaček byl nepochybně pod silným lobbistickým tlakem ze všech stran. Korupci rozhodně nelze vyloučit, v Česku obzvlášť, ale stejně tak je možné, že americké zbrojovky jen zazvonily do druhého kola bitvy o velkou armádní zakázku. Varianta A je stejně pravděpodobná jako B.
Velké tendry v řádu desítek miliard korun se nedělají každý den a pro Česko se stává příznačným, že končí neslavně a musí se jimi zabývat policie či parlamentní vyšetřovací komise. S podobným výsledkem byla zastavena velká státní zakázka na výstavbu ostravské dálnice D47, kterou získala bez výběrového řízení izraelská firma Housing & Construction. Tento případ měl ale jedno specifikum, o němž se nikdy otevřeně nehovořilo a nepsalo, a přesto bylo vepsáno mezi řádky všech komentářů. „Někomu asi vadí, že tady má investovat peníze izraelský investor,“ poznamenal loni 29. listopadu v televizi Prima rozhněvaný exministr dopravy Jaromír Schling. Spor o dálnici byl veřejně veden v racionální rovině (výše nákladů na výstavbu a údržbu), ovšem v druhém sledu měl nepochybně i jistý etnicko-náboženský podtext, ač přímý aktéři o tom mluvili jen v důvěrných rozhovorech a polohlasem. Z jedné strany byl boj o dálnici prezentován jako spiknutí „bratrstva“ Davidovy hvězdy, z protistrany zase čišel odsudek antisemitismu a kritika ortodoxních katolíků. I tak vidí svět byznysu lobbistické aliance.
„Sféra vlivu roste tam, kde nefunguje komunikace. To je jako v manželství – když spolu manželé nemluví, roste vliv tchýně, která potom - dle vlastního uvážení – může manžele buď dát znovu dohromady, nebo jejich vztah úplně zničit,“ soudí Miroslav Forman, poradce ministra vnitra Stanislava Grosse. Míní, že v české politice se komunikuje nedostatečně, tudíž vlivové sféry rostou. Kdo je na vině?
Právě Formanův nadřízený ministr Gross je nyní jednoznačně tím styčným bodem, politickým médiem, skrze nějž je možno prosadit vliv ve veřejném životě. Mezi českými lobbisty si Gross dokonce už vysloužil přezdívku velkovévoda. Stal se „Šloufem“ Špidlova týmu. Přestože mu to resortně vůbec nepřináleží, ovlivňuje chod hospodářství, privatizaci, obsazování funkcí ve státních a polostátních firmách. Každopádně je v tom cosi dekadentního, jihoamerického, a nejrůznější aféry, do nichž je šéf vnitra v poslední době zatahován, jsou zřejmě jen ozvěnou na jeho zvýšené ekonomické aktivity (některé politické a ekonomické kruhy možná chtějí „Standu“ donutit k poslušnosti či náklonnosti). Ale na Grossovu obranu uveďme, že se chová pragmaticky, dle zákona nabídky a poptávky jen zaplňuje díru na trhu.
Je chybou premiéra Vladimíra Špidly, že se o tyto věci nezajímá, respektive že se o ně zajímá pouze jako tichý akademický pozorovatel, pravidelný čtenář svodek „bisky“. Jinak jakoby si oči raději převazoval černou páskou. Sám se asi nechce zaplést, ušpinit a nechává to „mladému“… Tam, kde absentuje chuť po vládnutí, se zákonitě musí vytvářet paralelní mocenské struktury.
Lobbing není špinavé řemeslo a lobbista není zákonitě zločinec. Je určitě řada těch, kteří svou práci myslí poctivě a nekorumpují. Jak je ale poznat? Po ovoci – referencích, dokončených projektech, znalostech problematiky, šíři služeb. Důležitá je transparentnost podnikání. Do této fáze zatím česká lobbistická elita nedospěla, ač je snad vidět náznak zlepšování. Mnozí se stále raději ukrývají a posilují image démonů. Snad ale jen proto, že se stydí za svou svazáckou, agentskou či komunistickou minulost, jak je v těchto sférách poměrně běžné.
Je asi třeba oboustranné otevřenosti. Politik se nemusí před lobbisty schovávat. Musí ale zvažovat, komu z vlků odemkne, a komu nikoliv.
