Padly mýty spojené s platební morálkou nejchudších obyvatel planety
Prohloubení každé větší burzovní krize připravuje o investiční apetit. Nervozita se přelévá mezi sektory i kontinenty a likviduje výnosy burzovních obchodů i mimo propadající odvětví. Vyšroubovaná očekávání spojená s kvalitou akcií se hroutí jako domečky z karet. Investor musí nečinně přihlížet poklesu svých investic.
Obchodování s nekvalitními dluhy, které burzovní mechanismy a řetězce prostředníků v případě hypoteční krize proměnily v obyčejný obchodní artikl, způsobily ztrátu elementární zodpovědnosti při hodnocení nižších vrstev amerických dlužníků a nedostatek pozornosti investorů, jež sektor nekriticky zaplavili kapitálem, aniž pečovali o kvalitu dluhu. Během osmotického burzovního procesu se riziko rozestřelo mezi dlužníky a menšina neplatičů „zašpinila“ pověst celého sektoru. To vyvolalo odliv investorů a poškodilo světové hospodářství.
Podobný efekt, při němž nemožnost adresného rizika škodí všem zúčastněným, však dnes lze pozorovat i na trzích úvěrových derivátů, korporátních dluhů, které do balíků balí a prodávají velké banky. Tím elegantně čistí své položky „má dáti“ a úvěrové riziko přenášejí na miliony malých burzovních investorů.
NOVÝ ROZMĚR Další „bubliny“ lze s největší pravděpodobně očekávat. Budoucnost přinese vystřízlivění z řady sofistikovaných burzovních mechanismů, omezení sekuritizace spotřebních dluhů a spekulací. Naděje a nedůvěra jsou základními antagonismy vývojového procesu, během něhož hbitější hráči vítězí s pomocí nových nástrojů v nekonečném cyklickém konkurenčním boji. Jakýkoli společenský pokrok je výsledkem věčného zápasu mezi vírou a realistickou skepsí, jehož soukolí promazává technologický pokrok. V případě hypoteční krize víra výrazně přerostla skepsi a inovující technologie umožnily zaplavit nové trhy kapitálem, jehož příliv odůvodňovala hesla obchodníků, nikoli však argumenty vycházející z reality. Jaká je však souvislost mezi poklesem způsobeným nezodpovědností amerických hypotečních společností, které v honbě za prodeji otevřely trh s „ninja“ půjčkami, aniž dbaly na kvalitu dlužníků, a velmi odlišným odvětvím finančnictví, jakým jsou mikrofinance - tedy financování chudých v rozvojových zemích, jimž schází provozní kapitál, záruky i přístup k bankovním trhům? Kvůli hypoteční krizi, která loni v létě propukla v USA, sektor tradičně přehlížený klasickými bankéři získává nový rozměr investiční alternativy.
„ZDRAVÉ“ FINANCE
Po primární emisi akcií mexické mikrofinanční instituce Compartamos loni na jaře, která mexickým majitelům vynesla půl miliardy dolarů, dnes o důležité dimenzi mikrofinancí pochybuje jen málokterý ekonom. Mýty spojené s kvalitou metodiky a platební morálkou nejchudších obyvatel planety padly. Stále však schází robustní struktura, která by umožnila převod hladového kapitálu ze Západu do kvalitních líhní v rozvojových zemích a jeho bezpečný návrat.
Mnohé investiční alternativy dosáhly svého vrcholu a blíží se konec jejich produktivního věku, jiné se však právě rodí. Investování do mikrofinancí, zdravého, produktivního mikrodluhu v rozvojových zemích, je jednou z nich. Investoři nakupující úvěrové deriváty sázejí na úspěšnost balíku dluhů neznámých dlužníků, čímž pomáhají bankám zbavit se zodpovědnosti. To dříve nebo později rozostří měřítka, poničí dlouho kalibrovaný úvěrový cejch a zhorší ekonomické klima pro všechny. Investor do mikrofinancí však může dohledat, co se s jeho penězi stalo, a podporuje produktivní procesy v uzavřených lokálních systémech.
Podobně jako evropský konzument masa, který díky programu Evropské komise „consumer traceability“ čili dohledatelnosti bude brzy moci z nálepky na balíku hovězího vyčíst, odkud pocházela poražená kráva, i investor do mikrofinancí má přehled, čí dluh financoval a co se v průběhu času s jeho penězi stalo. Po ekologické revoluci v sedmdesátých a fair trade v devadesátých letech minulého století nadchází éra „zelených“ neboli „zdravých“ financí. To, co provedeme se svými úsporami, může mít planetární dopad. Zní to bombasticky?
ATRAKTIVNÍ MOŽNOST
Místo burzovních spekulací, které přerozdělují upečený koláč, nebo živení spořících účtů, na nichž se peníze zhodnocují pomaleji, než pokračuje inflace, lze v mikrofinančnictví za zajímavé úrokové sazby podporovat tvorbu pracovních míst a rozvoj nejchudších regionů planety. Investor může investovat do byznysu konkrétního chudého člověka, který ke svému podnikání potřebuje kapitál, a pomoci mu tím s růstem jeho malého podniku. V případech financování vesnických bank, skupin desítek mikrodlužníků, přitom může jít o vysoké částky nesoucí zajímavé výnosy, přičemž taková investice má pozitivní dopad na celé rodiny podnikajících dlužníků. Místo netransparentní charity či adoptování chudého dítěte jsou adoptováni nejpodnikavější chudí, přičemž mikrofinanční instituce investorovi za splácení vybraného dlužníka ručí vlastním kapitálem.
Mikrofinance, izolované od extatického dění dnešního světa, podporují výrobu a jsou stabilizačním prvkem investičních portfolií s přidanou hodnotou sociálního rozvoje. Jde o nevolatilní investici až absurdně nezávislou na globálních procesech.
Atraktivita nové možnosti je nasnadě. Odbyt pastýřky z údolí v západní Oaxace v Mexiku, která za mikroúvěr nakupuje jehňata na výkrm a po čtyřech měsících je prodává na vesnickém tržišti, se nezmění ani po nejpřekvapivějším sdělení Fedu nebo krachu největší banky světa.
BOX
Co jsou mikrofinance?
Koncept mikrofinancování umožňuje poskytovat bankovní služby nejchudším podnikatelům v zemích rozvojového světa, kteří nemají finanční výkazy ani ručení, a tím ani přístup k finančnímu systému. Míra nesplacených úvěrů poskytnutých metodikou „mikrofinance“ bývá překvapivě často nižší než u komerčních úvěrů.
