Culinaria zdobí roh Uhelného trhu už přes pět let, stejně jako za jejími velkými okny blankytně modré úřednické košile, které ani při jídle nedokážou odložit nepostradatelné laptopy. Tento fenomén může svědčit o dvojí skutečnosti: buď je zdejší jídlo tak nezajímavé, že ani nestojí za to, aby se kvůli němu zaklapl monitor počítače, anebo jsou zdejší strávníci tak blazeovaní, že je jim jedno, co k svému pracovnímu „obědu“ vlastně spořádají. Doufáme, že poslední hypotéza je pravdivější, vždyť internetová stránka podniku velebí „široký výběr zdravých jídel“, čerstvost jako základní pilíř kulinární filozofie a „fresh, fast and fabulous obědy“. Ledaže by modrým košilím z vyjmenovaných kvalit učarovala pouze rychlost, s níž se zde mohou najíst. Když Culinaria otevřela, radovaly jsme se, že konečně vznikl podnik, kde se člověk bude moci nejen rychle, ale především kvalitně najíst. Jen do těch končin nějak ne a ne zabrousit v době oběda. Zkrátka a dobře – konečně se jí podíváme na zoubek.
V levé části podniku si lze kromě nákupu delikates vybrat ze slaných jídel, v pravé pak sladkosti, kávu a čaj a z chladicího boxu studené nápoje. Jídlo se odebírá na váhu, nebo si můžete zvolit z předem stanovených kombinací za fixní cenu (například polévka + hlavní chod, hlavní chod + salát a podobně). K mání jsou dvě polévky – v den naší návštěvy brokolicová a hrášková, zkusíme pochopitelně obě. V pravé části obchodu se u jídla sedí na vysokých skládacích židlích z IKEA, jimž už zhusta chybí trnožka na zaklesnutí nohou, což z posezení dělá útrpné gymnastické cvičení překrvující dolní končetiny.
Jídlo si musíte objednat u pultu a zaplatit u pokladny, což je u bufetu zcela legitimní, ovšem zvláštní shledáváme praxi, kdy při objednání polévky i hlavního chodu vám vše naloží a ohřejí zároveň. Máme tedy na výběr ze dvou stejně smutných možností: buď hlavní chod za chvíli požijeme zcela vystydlý (po předchozím, doufáme že jediném ohřevu), nebo si jej za dalších deset minut dáme podruhé ohřátý. Volíme druhou alternativu.
Brokolicová polévka byla hladce rozmixována a zjemněna smetanou – chutná velmi slušně. Hrášková by mohla mít svěžejší barvu, ale vůbec není špatná – nacházíme v ní proužky opražené slaniny a cibulky a množství částečně podrcených hrášků, ne zcela mladých, o čemž svědčí jejich moučnější konzistence. (Zcela zhýčkaně milujeme křupavý hrášek, k jehož úpravě stačí nepatrná chvilka; v Čechách jsme ho zatím objevily jen v obchodním domě Marks and Spencer – kéž by svůj výběr potravin do budoucna ještě rozšířil! V Británii totiž řetězec kromě obchodů s oděvy vlastní i síť „sámošek“ nabízejících kvalitní jídlo.) Polévka je poměrně hustá, slaná akorát, prostě slušně vyvedená klasika.
Zdaleka nemáme dojedeno, když tu s podnosy servírka, na talířích naše druhé chody. U hlavních pokrmů má člověk nárok na jeden druh masa (dnes kuřecí, hovězí, losos) a dvě přílohy (zelenina, brambory, rýže, kuskus apod.) Prve jsme si vybraly kuřecí špíz s pečenými bramborami a zelenými fazolkami a hovězí Stroganoff, rýži a cizrnu v zelenině. Po druhém ohřátí (možná už i před ním) je kuřecí špíz vyschlý a vláknitý jak starý klokan a jen vzdáleně připomíná indonéskou inspiraci – dostaly jsme k němu malou plastovou mističku s pochybnou burákovou pastou (řezanka nebo vyčpělý křen?). Pečené brambory, na pultu aranžované se snítkou rozmarýnu, jsou svědomitě pokryty závějí pepře, o který se nikdo neprosil. Fazolky postihly ohřívací manévry asi nejméně, chutnají nejvíce ze všeho slaninově. Stroganoff je jedním z našich nejoblíbenějších jídel, maso podávané v místní variantě je však již od pohledu oschlé, po ochutnání zjišťujeme, že je navíc i totálně tuhé. Což je nezvratný důkaz o zpracování nekvalitní suroviny. O svíčkovou, kterou originální recept vyžaduje, se evidentně nejedná. A pokud už kuchař nechce sáhnout po nákladnějším druhu masa a použije případně kus ze staré krávy, stále ještě není vše úplně ztraceno, případ však vyžaduje dlouhé dušení, k němuž v tomto případě evidentně nedošlo. Co naplat, že smetanou zjemněná omáčka má onu správně lehce nakyslou chuť (povedly se i silnější plátky žampionů), když maso je vyložená podešev, jejíž převážná část zůstává na talíři. Jako přílohu jsme zvolily rýži s nahrubo strouhanou mrkví, což by byla vynikající kombinace, kdyby byla čerstvá, a nikoliv oschlá. Druhý doplněk představuje velmi dobrá cizrna s čočkou, nakoso nakrájenou mrkví, pastinákem, rozinkami a kořením. Ke Stroganovu se pravda vůbec nehodí, pojaly jsme ji jako další malý chod. Je ochucená směsí orientálního koření, nasládlá, jemně pikantní – jako hlavní jídlo by klidně obstála.
Přehazujeme výhybku na sladké: zkusíme ořechovou tartaletku a třešňový koláč. Biokáva, inzerovaná na tabuli s nabídkou teplých nápojů hned jako první, de facto není, šéf ji ale prý nedovolil škrtnout, protože to nevypadá hezky. Nu ovšem, nápis bio působí více trendy… (Další otazník: proč proboha v podniku, kde zřídili speciální pult s kávou a dorty, nemají šlehačku? Kelímek stojí ani ne dvacet korun…) I ta nebio je tu ale naštěstí výborná. Totéž bohužel nelze říct o ořechové tartaletce, jejíž křehké těsto vypadá jako plné másla, ovšem ze záhadných důvodů páchne i chutná po skopovém (ačkoliv jsme těsto odrýpaly a většinu nechaly na talíři, mají naše útroby až do večera co dělat, aby na ně zapomněly) – brr!!! Náplň tvoří karamelem pospojované pekanové ořechy, dýňová semínka, plátky mandlí a pinie – některé chutnají trošku žlukle. Celá tato podivná kreace stojí 69 korun…
Třešňový koláč s mohutnou vrstvou drobenky je suchý a tvrdý, přičemž třešně připomínají místo šťavnatých plodů spíše ztuhlou marmeládu. Vedle skopového s ořechy však chutná jako mistrovské dílo oboru cukrářského. Vlastně tak docela nechápeme, proč sem lidé vůbec chodí. Sedíte na nepohodlných židlích a strkáte do sebe minimálně jednou ohřívané jídlo. Za dobu, co tu sedíme, svůj oběd nikdo z přítomných nedojedl – všude kolem se aspoň povalují způli zaplněné talíře. Koncept rychlého občerstvení s kvalitním jídlem má očividně svá úskalí. Problémem je pravděpodobně i příliš velké množství nabízených jídel – je sice teoreticky prima mít si z čeho vybírat, jenže potom těžko čekat za a) čerstvost a za b) kvalitu. Zaplatily jsme 600 korun, což vzhledem k samooblužnému provozu, nepohodlnému sezení i některým kontroverzním jídelním kreacím rozhodně nepovažujeme za dobře investované peníze. Chcete náš tip? Pokud vážně spěcháte, dejte si zde misku polévky, neohřívatelný salát a malé espreso s nějakou neškodně vyhlížející sušenkou, efektní vzhled totiž může v Culinarii skrývat nemilé překvapení. Fresh, fast and fabulous??? Rychlé, a to je všechno…
Culinaria
Adresa: Skořepka 9, Praha 1
Tel.: (+420) 224 231 017
www.culinaria.cz
Otevírací doba: po–so 10.00–19.00
neděle 12.00–17.00
Druh kuchyně: mezinárodní
Cena vody: Mattoni 0,33 l – 29 Kč
VALUE FOR MONEY 4/10
+ Na první pohled přitažlivá nabídka v českých bufetech nevídaných pokrmů
- V mnoha případech jídlo trpí všemi neduhy souvisejícími s ohřevem
- Žádná rozlévaná vína, v nabídce pouze malá lahvička vína Műller Thurgau
Výběr z jídelního lístku (menu obměňované každý den):
Všechny polévky jsou za 69,-
Mrkvovo-zázvorová
Minestrone (italská zeleninová)
Krémová brokolicová
Kukuřičná smetanová polévka
Krevetová biskvit
Hlavní chody – cena dle váhy
Filet z lososa v listovém těstě s listovým špenátem
Kuře s citronovými listy a kokosovým mlékem
Kachna na pomerančích
Pečené vepřové s jablečnými šupinami s celerovo-jablečnou kaší a brusinkovým chilli dipem
Hovězí Wellington s omáčkou duxelles
Pečené jehněčí s krustou z červených paprik, hořčice s červenou bazalkou
Dezerty
Malinový Mascarpone dort
Arašídový čokoládový sýrový dort
Cheese Cake s čerstvými jahodami
Výběr z vinného lístku:
Cava Colomer Reserva – 1649,- Kč
Eremos Tinto 2001 – 499,- Kč
Bouza do Rei 2004 Albariňo 750ml – 365,- Kč
Enoa Reserva 2001 – 880,- Kč
Meridiano Rioja 2002 – 474,- Kč
Barolo Chinato Cappellano – 1699,- Kč
Bianco di Jacopo 2004 750ml – 529,- Kč
Borgo Chardonnay 2005 – 313,- Kč
Chianti Classico Castello di Brolio 2001 – 1339,- Kč
Torre Qvarto Don Marcello 2003 750ml – 417,- Kč
Vin Santo del Chianti Classico 1995 375ml – 1429,- Kč
Les Vigneaux Chardonnay – 236,- Kč
