Robert Hanuš se kdysi zadlužil kvůli hazardu. Skončil u soudu a vyvázl s podmínkou. Teď už pár let seká latinu. V Českém ráji jezdí s nepřehlédnutelnou tříkolkou a prodává pečivo. Vynalezl také „pivní kolotoč“. Kvůli své minulosti ale pro podnikání nemůže sehnat ani peníze, ani zaměstnance.
Prodejce pečiva Robert Hanuš Robert Hanuš se kdysi zadlužil kvůli hazardu. Skončil u soudu a vyvázl s podmínkou. Teď už pár let seká latinu. V Českém ráji jezdí s nepřehlédnutelnou tříkolkou a prodává pečivo. Vynalezl také „pivní kolotoč“. Kvůli své minulosti ale pro podnikání nemůže sehnat ani peníze, ani zaměstnance.
Robert Hanuš zvaný Robin má pravé srdce podnikatele. Stále koumá, čím by mohl na trhu ještě zaujmout. V Českém ráji s velkým úspěchem zprovoznil originální pojízdnou prodejnu pečiva. V současnosti zase konstruuje „pivní kolotoč“, který podle něj bude mít v zemi milovníků pěnivého moku snad velký ohlas. A na stejné zákazníky míří i jeho myšlenka pivní zmrzliny.
Věc má ale háček. Robert Hanuš si před devíti lety udělal pořádnou kaňku do životopisu. Původně spokojený muž, který začal jako jeden z prvních podnikavců už krátce po revoluci vozit zahraniční turisty koňským povozem po Praze, se dostal do klasické životní krize. Podle pořekadla, že neštěstí nikdy nechodí samo, se mu začal život hroutit na všech frontách. „Podnikání s povozem jsem musel zastavit, zřejmě proto, že jsem na tehdejším magistrátu nechtěl dát naditou obálku těm správným lidem. Později přišla krize v rodině, přestali jsme si rozumět s manželkou. V tu dobu jsem začal chodit do kasin a postupně se pořádně zadlužil. Nakonec se mě rodina zřekla a skončil jsem na ulici jako bezdomovec,“ vzpomíná na svůj bod zlomu Robert Hanuš.
Z patologické závislosti na hazardu se léčil v psychiatrické léčebně. Kvůli dluhům se dostal dokonce až před soud. Vyvázl sice s podmínkou, ale dluhy splácí dodnes.
Preclíky i pro hokejové fanoušky
Tady mohl příběh skončit, ale ve skutečnosti vlastně teprve začal. Robert Hanuš svou závislost překonal, našel si bydlení v Českém ráji a zkusil začít znovu. S unikátní tříkolkou se jal před třemi roky rozvážet pečivo do odlehlých vesnic. Zejména starší občané byli službou nadšeni, protože jinak by museli složitě jezdit na nákupy do města. Prodejna je navíc i jakousi zábavní atrakcí, protože Robin vyniká nezastavitelnou žoviální výřečností.
Když jsme kdysi o tomto svérázném podniku v roce 2005 poprvé psali, byl „zmrtvýchvstalý“ podnikatel teprve na začátku. V poslední době se ovšem dostal do pořádných obrátek. O službu je takový zájem, že Robin si musel pořídit na rozvoz pečiva i nákladní automobil, velkou dodávku Mitsubishi. Začal prodávat pečivo také v liberecké Tip Areně na hokejových zápasech. Akční rádius jeho prodeje už dávno přesáhl hranice Českého ráje, pečivo vozí i do Poděbrad a do Kolína.
A právě v tom úspěchu je kupodivu problém. Zatímco běžný podnikatel by si nyní mohl spokojeně mnout ruce nad expanzí své firmy, Robinovi dělá rostoucí poptávka spíš vrásky. Jako člověk, který má z minulosti vroubek, nemůže sehnat ani lidi, ani potřebné peníze. Dokonce ani nemůže podnik v pravém smyslu slova řídit.
Bez živnosťáku, bez zaměstnanců, bez majetku
Jako někdejší delikvent totiž zatím nemůže získat živnostenský list. „Pracuji tedy oficiálně jako zaměstnanec svého spolupracovníka. Sám nemohu zaměstnávat nikoho,“ vysvětluje Robin. I když kvůli nárůstu obchodu získal k ruce dvakrát parťáka, neosvědčilo se to. „Ten první byl mladý kluk, a protože tohle je náročná práce, dlouho u ní nevydržel. Pak jsem se domluvil s jedním bývalým učitelem ze střední školy, ale ten se po čase rozhodl zase vrátit k učení.“
Dalším důvodem Robinovy věčné nejistoty je majetek. „Na sebe nic nepíšu, protože ještě splácím dluhy. Takže například ten nákladní vůz, který jsme si pořídili, je zatím psaný právě na onoho středoškolského učitele,“ vysvětluje Robert Hanuš.
Nejvíc ho ale trápí peníze. „Třeba před posledními Vánocemi jsem obešel snad všechny banky a chtěl si půjčit pro potřeby pojízdné prodejny padesát tisíc korun. To přece není tolik, a jsem si jistý, že by mi díky velkému odbytu vydělaly okamžitě dalších třicet. Ale všude se jen koukli do mých záznamů, zjistili, že mám nedoplacené dluhy, a odmítli mě. Proč se donekonečna vytahuje, že jsem kdysi blbnul? To je už devět let pryč, teď poctivě dělám a mám přece výsledky,“ zlobí se Robin.
Zároveň se bojí, že pokud nezajistí provozní finance a potřebné pracovní posily, nebude moci slibně se rozvíjející podnik ani udržet, natož rozšiřovat prodej. „Živnostenský list si budu moct pořídit až za rok. Zhruba do pěti let bych chtěl splatit poslední dluhy z dřívějška. Tedy pokud bude firma fungovat a nebudu na vše sám,“ uvažuje nahlas prodejce. „Potřebuji prostě seriózního partnera, který se podniku ujme a nebude zneužívat toho, že já jako faktický zakladatel a provozovatel nemám příliš velký manévrovací prostor. Naopak ani já nechci nikoho zneužít, nýbrž případnou spolupráci tentokrát jasně podchytit smlouvou,“ dodává.
Podniku přitom v poslední době vzrostly možnosti. „Třeba v Kolíně jsme získali právo prodávat přímo před novou automobilkou. To je přece úžasný prostor, když zvážíme, že tam chodí pracovat několik tisíc zaměstnanců. Ale sám už na to na všechno nestačím.“ Hanuš by přitom rád zvýšil počet speciálních tříkolek na čtyři až pět kusů. Poptávka po jejich službách prý v Českém ráji určitě je.
Protože chtěl radu, jak ve své svízelné situaci postupovat, vypravil se minulý měsíc do Prahy, aby navštívil poradenské agentury. „Ale byl jsem znechucen. Takzvaní konzultanti mi nic neporadili. Zato mi vnucovali ke koupi nemovitosti a jiné věci, o které jsem vůbec nežádal,“ kroutí hlavou Robert Hanuš.
OD HAZARDU K PODNIKÁNÍ
Jako člověk, který sám prošel kvůli hazardu trýznivou životní zkušeností, patří nyní Robert Hanuš mezi hlavní kritiky heren. „Při své poslední návštěvě Prahy jsem byl znechucen. Když jsem prošel jedinou ulicí v centru, napočítal jsem 25 kasin! Nechápu, jak může stát dovolit, aby se tu všude tak vnucoval hazard. To je jako kdybyste po celém městě rozvěsili pytlíky s heroinem,“ kroutí hlavou. Hanuš mimo jiné občas navštěvuje v bohnické psychiatrické léčebně komunitu lidí, kteří měli stejný problém jako kdysi on sám. „Snažím se jim ukázat, že se člověk z té závislosti může dostat a vrátit se do normálního smysluplného života.“ V ústavu prý potkává mnoho talentovaných lidí, kteří by – nebýt hazardu – mohli úspěšně pracovat, podnikat, nebo se věnovat umění.
Pivní kolotoč bude mít premiéru v květnu
Stín minulosti je pro Roberta Hanuše tím bolestivější, že má vedle prodejen pečiva ještě další podnikatelské plány. Jsou velmi svérázné. Ale jak už Hanuš dokázal, jeho osobitý přístup dokáže spotřebitele oslovit. „Teď dávám doma dohromady další novinku. Je to takový pivní kolotoč. Jak mě napadl? Pořád jsem dumal: jak nejlépe točit pivo? Jak točit? Točit, roztočit!„
V obci Ktová poblíž Turnova sestavuje kolotoč podle Hanušova návrhu všeuměl Jaroslav Mencl. V čem ale přesně funkce přístroje spočívá, to zatím jeho duchovní otec jen naznačuje. „Jde o to, že už natočení piva bude samo o sobě s tímto kolotočem zábava. A ještě vám prozradím, že princip bude využitelný třeba i na limonádu a další nápoje. Ale v čem je samotný vtip zařízení, to vám ukážu až v květnu, kdy uspořádám velkou premiéru,“ usmívá se tajemně Hanuš. Opět si ale láme hlavu, jak s nápadem naložit, aby mu jej nikdo „neukradl“. Na své jméno podnikat nemůže a o registraci patentu kvůli zdlouhavosti vůbec neuvažuje.
I jeho další nápad se týká piva. „V létě by se určitě dobře prodávala pivní zmrzlina, a to nejen alkoholická. Po takové zmrzlině by se přece chlapi během teplých měsíců utloukli! A nejen oni. Ohledně její výroby jsem již oslovil pivovar Svijany,“ říká Robin.
Chtěl bych mít flotilu tříkolek
Když o svých podnikatelských nápadech mluví, svítí mu oči a jakoby zapomíná, kdy a kde se právě nachází. Pyšný skeptik snad může nad Hanušovými svéráznými nápady přezíravě mávnout rukou. Když ale před časem začínal jezdit se svou bizarní tříkolkou, považovali to také všichni nanejvýš za úsměvnou raritu. Robin ale dokázal udělat z prodeje pečiva životaschopný byznys, bez něhož si mnoho obyvatel Českého ráje dnes už jen těžko umí představit svůj běžný týden.
Ani sebevětší elán ale zatím nedokázal Hanuše zbavit škraloupu, který si v minulosti sám přivodil. „Mám takovou vizi. Je mi teď pětačtyřicet, tak v padesáti bych chtěl mít splacenu většinu svých dluhů, čistý štít a prosperující firmu. Úplně před sebou vidím reklamní plakát. Já, za mnou má flotila tříkolek. V jedné ruce mám koláčky, v druhé ruce pivo, a zvu lidi do Českého ráje,“ říká zasněně. „Chci za sebou jednou vidět něco, na co můžu být hrdý. Ale pokud nenajdu partnera, na kterého se budu moci spolehnout, možná budu muset s podnikem nadobro skončit,“ obává se „podnikavý muž“ s cejchem delikventa.
