Letos Bernard vyrobí desetkrát víc piva, než kolik se v Humpolci vařilo v roce 1991
Počátkem devadesátých let šéfoval Stanislav Bernard jednomu regionálnímu týdeníku. A tak dobře, že se regionální týdeník stal pro řadu místních politiků nepohodlným. „Přestal se líbit předsedovi okresního úřadu, protože jsme občas zveřejnili článek, který jaksi nebyl oslavný. A přednosta měl tendence do vydávání týdeníku zasahovat,“ vzpomíná Bernard. Takřka současně si prý uvědomil, že pokud má být týdeník i nadále nezávislý, bude zapotřebí sehnat dostatek financí na jeho výrobu.
Tehdy se potkal s Josefem Vávrou; někdejší ostravský sládek je dnes Bernardovým obchodním partnerem. Jedním z prvních společných nápadů bylo vyvážet pivo do sousedního Polska a z výdělku pak platit provoz týdeníku. Z byznys plánu ale sešlo poměrně brzy, Poláci totiž zavedli dovozní přirážku a z českého piva se stal neprodejný artikl. Bernard s Vávrou se však myšlenky na společné podnikání nevzdávali. Až přišel Vávra s tím, že se v Humpolci bude v dražbě prodávat místní pivovar. Ten tehdy patřil Jihočeským pivovarům, jejichž vedení se rozhodlo zavřít nerentabilní provozy. A právě ztrátový závod v Humpolci byl první na řadě.
Bernard s Vávrou udělali propočty, zda má vůbec smysl se privatizace zúčastnit – první byznys plán se vešel na papír formátu A4.
Po poradě se známým bankéřem usoudili, že do toho půjdou. Do dražby se přihlásili – a vyhráli. Nákup pivovaru je přišel na několik desítek milionů korun. Pivo, které tehdy koupili i s pivovarem jako součást zásob, bylo tak „skvělé“, že bylo takřka neprodejné. „Museli jsme všechno vylít,“ vzpomíná dnes s úsměvem Bernard. Čištění a úklid pivovaru trvaly zhruba dva měsíce. Současně s tím se snažili rozběhnout firmu, tedy uvařit pivo a zajistit jeho prodej.
Jistota desetinásobku Následovalo deset let, na něž dnes Bernard vzpomíná jako na období neustálého boje o přežití. Humpolecký pivovar měl mezi spotřebiteli špatnou pověst, pamětníci vzpomínají, že najít horší pivo než místní Orlík nebo Zálesák bylo dost těžké. Humpolecký pivovar byl navíc v době prodeje v zoufalém technologickém stavu. Jak se zdá, boj o přežití dopadl zdárně. V době prodeje, v roce 1991, uvařil humpolecký pivovar 26 tisíc hektolitrů piva. V roce 2009 výstav již Rodinného pivovaru Bernard poprvé překročil hranici 200 tisíc hektolitrů alkoholického a nealkoholického piva. „Po 23 letech odhadujeme, že letos překonáme hranici zhruba 255 tisíc hektolitrů, tedy takřka desetkrát více, a to na stejném prostoru,“ odhaduje vývoj Bernard. Rodinný pivovar navíc plánuje další rozšíření výroby a modernizaci, v nejbližších letech firma proinvestuje přibližně tři čtvrtě miliardy korun. Bernard tvrdí, že je úspěšný především proto, že vsadil na výrobu kvalitních piv, přičemž kvalitě odpovídá i prodejní cena. Vše s důrazem na tradiční způsob výroby.
Právě kvalita produkce je prý mnohem důležitější než růst podniku nebo výše zisku. „Samozřejmě se růstu nebráníme, ale nesmí to být na úkor kvality,“ tvrdí Bernard. Uspěl prý i proto, že se snaží všechno dělat tak, aby jej práce bavila.
Za zmínku stojí, jak vznikl název pivovaru. Několik večerů po práci seděl nad orosenou sklenicí piva se svými společníky a vymýšleli název pro značku. Nápadů bylo několik, ale pořád ne ten správný. „Až jednoho dne Ruda Šmejkal (třetí společník, který později podnik opustil), plácnul: Bernard. A když jsem se u Pepy Vávry ujistil, že bude vařit dobré pivo, nakonec jsem souhlasil,“ konstatoval Bernard. Tváří značky se stal až o několik let později, i když se takovému řešení dlouho bránil.
Rodinná firma s Belgičany Od roku 2000 působí Rodinný pivovar Bernard jako akciová společnost a v červenci 2001 do ní jako strategický partner vstoupil pivovar Duvel Moortgat z Belgického království, který získal poloviční podíl. Českými majiteli jsou, každý s pětadvaceti procenty akcií, Stanislav Bernard a Josef Vávra. Dle internetových stránek belgický Duvel Moortgat vlastní několik pivovarů po celém světě, mimo jiné v Belgii a USA.
Firma se specializuje na výrobu prémiových piv. Ani vstup belgického investora ale nezměnil rodinnou atmosféru v pivovaru. Ve firmě pracuje Bernardův syn Filip, Vávra šéfuje výrobě, jeho manželka laboratoři a švagr údržbě.
Před časem se Bernard přestal podílet na každodenním řízení firmy. Denní agendu delegoval na další zaměstnance společnosti, mimo jiné i na svého syna. „To mi rozvázalo ruce natolik, že se teď můžu věnovat strategickým věcem, inovacím, kreativitě a věcem, které mě baví,“ vysvětlil Bernard.
Humpolecký pivovar měl mezi spotřebiteli špatnou pověst, pamětníci vzpomínají, že najít horší pivo než místní Orlík nebo Zálesák bylo dost těžké.
O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz
