Kwankwaso se zlobí

O kontrakt na prodej přebytečných letadel L-159 do Nigérie se perou tři státní firmy

Jak totálně pohřbít nadějný obchod za miliardy? Stačí se zeptat českých vládních úředníků, kteří rozhodovali a rozhodují o možném prodeji přebytečných armádních letadel L-159 africké Nigérii. I když Afričané mají o stroje z Aera Vodochody vážný zájem, žádná smlouva dosud podepsána nebyla. Přebytečná letadla stojí ve skladech a armáda za to platí čtyři miliony korun měsíčně. Vojáci si přitom neustále stěžují, že jsou bez peněz. Jak je to možné? Jednoduše. O nigerijský kontrakt se už několik let přetahují tři tuzemské státní firmy. Perou se jen a jedině proto, že stát zatím žádnou z nich k jednání s Nigerijci nepověřil. Vyjednávání je plné lží, pomluv a intrik. V Nigérii i v Česku.

Pověření nemá nikdo.

Celá nigerijská kauza je plná tvrzení proti tvrzení, základní fakta jsou přesto jasná. Vláda Václava Klause v červnu 1997 rozhodla - ve snaze zachránit kdysi proslavené vodochodské Aero - že česká armáda od zbrojovky nakoupí dvaasedmdesát nově vyvinutých jednomístných podzvukových bitevních letadel L-159. Smlouvu vypracovalo ministerstvo obrany pod vedením lidovců Miloslava Výborného a Miroslava Kalouska. Bezpečnostním expertům i samotným vojákům bylo už tehdy jasné, že vzdušné síly tolik letounů této kategorie nepotřebují, upřednostňovali nákup výkonnějších stíhaček. Politikům možná také, ti to ale nebyli ochotni připustit ani v rozhovorech ,,off the record“. Armáda nakupovala a platila. Aero - v té době pod kontrolou silného amerického Boeingu - na L-159 žádného dalšího kupce nezískalo.
Zlom ve vývoji nastal až v listopadu 2001 po havárii jednoho z armádních letounů. Zlom k horšímu ovšem. Tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík prohlásil, že ,,z dosavadních poznatků se jeví letoun L-159 s určitou nadsázkou nebezpečnějším pro jeho uživatele než pro potenciálního nepřítele“, a vzbudil tím obrovský rozruch. Kdo si koupí letadlo, které je podle ,,vlastního“ ministra nebezpečné?!
V červenci 2004 pak přišlo to, co zainteresovaní tušili už dávno: tehdejší Špidlova vláda označila s konečnou platností sedmačtyřicet armádních letadel L-159 za „nepotřebnou“ techniku, vhodnou k prodeji. Ve vládním usnesení číslo 690/2004 se píše, že „vláda… uvolňuje 47 kusů letounů z výzbroje Armády České republiky… a ukládá ministru obrany zahájit ve spolupráci s místopředsedou vlády a ministrem financí a ministrem průmyslu a obchodu jednání o jejich odprodeji“.
Současný český velvyslanec v Nigérii Alexandr Karych týdeníku EURO řekl, že jednání o L-159 s Nigérií navrhoval už před svým odjezdem na ambasádu v září 2003. „Na základě souhlasu pana premiéra Špidly jsem s nigerijskou stranou postupně tvořil obrys projektu,“ dodal Karych.
Objevil se ale menší zádrhel: podle české legislativy nemůže vláda uzavírat zbrojní obchody přímo, na úrovní vláda-vláda nebo ministerstvo-ministerstvo. Pro takové případy je třeba najmout prostředníka s licencí pro obchod se speciálním materiálem. Ten by následně získal od ministra obrany nebo celé vlády oficiální pověření pro prodej nadbytečných L-159 do určité, patřičně prověřené země. Jenže k tomu v případě Nigérie ani po více než dvou letech od vládního rozhodnutí letouny prodat nedošlo. „Pověření pro toto teritorium nemá nikdo,“ potvrdil týdeníku EURO mluvčí Aera Vítězslav Kulich.
Právě to, že stát si zatím nevybral prostředníka, způsobilo, že o Nigérii nyní mezi sebou s vidinou miliardového kontraktu válčí tři státem ovládané firmy: vodochodské Aero, které se vláda momentálně snaží zprivatizovat (v tomto případě spolupracuje se soukromou společností Pamco bývalého ředitele Omnipolu Pavla Musely), bývalý podnik zahraničního obchodu Škodaexport a státní podnik Letecké opravny Malešice, řízený přímo ministerstvem obrany.
Vzájemná dohoda už prý není možná, tvrdí zdroje týdeníku EURO. „Zkoušeli jsme se dohodnout, ale jsou tu tři vlčáci, a každý z nich touží dosáhnout cíle. Sám,“ popsal situaci kolem vývozu letadel do Nigérie jeden z možných exportérů.
Paroubkova vláda na výběru „zprostředkovatele“ pro Nigérii pracovala, návrh usnesení, které letos v květnu dokončilo ministerstvo průmyslu a obchodu, už ale projednat nestihla. Paroubek údajně hodlal pověřit Škodaexport s tím, že ostatní firmy budou fungovat jako subdodavatelé.

Delfíni, Albatrosy, Alky.

Aero se pokouší svá letadla L-159 Alca prodat už bezmála deset let. Neúspěšně. I když jeho manažeři před novináři čas od času tajemně utrousili, že kontrakt je už na spadnutí, zatím nikdy to nebyla pravda. Vždy byla ve hře nějaká nová země, která letadla „na dvě stě procent koupí“. Nestalo se, zmiňovaných dvaasedmdesát kusů odebrala - víceméně z donucení - pouze česká armáda.
Před třemi lety se ale vynořila Nigérie. Proti zemi skončilo evropské zbrojní embargo (ani USA už s Nigérií nemají žádný problém), vyhlášené kvůli popravě devíti prodemokratických aktivistů, a Afričané začali sondovat terén. Měli s letadly z Vodochod své zkušenosti. Kdysi dávno si v Československu koupili letadla L-29 Delfín, později i čtyřiadvacet letounů L-39 Albatros. V devadesátých letech si u Omnipolu objednali další „devětatřicítky“, z obchodu ale nakonec kvůli převratu sešlo. První várka nigerijských Albatrosů začala dosluhovat, některé stroje ani nemohly vzlétnout. Chyběly náhradní díly, stroje potřebovaly náročné opravy a modernizaci. Takže velení nigerijských vzdušných sil mělo v polovině této dekády dvě možnosti: modernizovat Albatrosy, nebo koupit nová vodochodská letadla L-159 Alca. Nemluvě o možnosti nakoupit cvičná letadla někde úplně jinde, třeba v Číně.
Aero by si prý trouflo nigerijský kontrakt uskutečnit samo, bez pomoci dalších firem. V jeho zoufalé finanční situaci by mu vůbec nevadilo, že neprodává svá nová letadla, ale ta stará, která už jednou prodalo české armádě.
„Nigerijci požadují generální opravy a modernizaci letadel L-39 a případný nákup letounů L-159. Navíc chtějí vyřešit i dluh za Omnipolem, který vznikl v 90. letech. Bez Aera to prostě vyřešit nelze,“ řekl mluvčí firmy Vítězslav Kulich.
Rivalitu mezi Aerem a Škodaexportem způsobila podle zdrojů týdeníku EURO jedna nevydařená zakázka z roku 2004. Škodaexport tehdy zastupoval vodochodskou zbrojovku v Kazachstánu, mělo jít o generální opravy letadel L-39. K dohodě ale nedošlo, slibný obchod zkrachoval. Aero tedy v Nigérii zastupuje firma Pamco obchodníka se zbraněmi Pavla Musely. Jde ale jen o běžné firemní zastoupení, Pamco nemá od státu žádné oficiální pověření k prodeji nadbytečných vojenských letadel L-159. Pamco již letos v polovině ledna uspořádalo prezentaci letounu L-159 v jednomístné i dvoumístné verzi přímo ve výcvikovém středisku a na Velitelství vzdušných sil Nigérie v metropoli Abuji. Podle zápisu z prezentace mají nigerijští letci zájem na tom, aby se Aero podílelo na opravách a modernizaci jejich flotily letounů L-39 ZA. V zápise se navíc uvádí: „Zvážit možnost výměnného obchodu některých letounů L-39 za letouny L-159“. Jakékoli další jednání ale nigerijská strana podmiňuje vyřešením své pohledávky vůči českému Omnipolu. Dluh 11,5 milionu dolarů pochází z počátku 90. let, kdy Omnipol kvůli převratu v Nigérii nedokončil dodávku letounů L-39. Nigerijci chtějí dlužnou částku stůj co stůj získat zpět. V této souvislosti je zajímavé, že letouny vyrobené pro Nigérii později koupilo Muselovo Pamco, které je nechalo ve Vodochodech opravit a prodalo je do Alžírska.
Proč si Aero vybralo Pamco, a ne třeba Letecké opravny Malešice (LOM), které spadají přímo pod ministerstvo obrany? Zdroj z Vodochod tvrdí, že Aero se o dohodu s malešickými opravnami pokoušelo, vždy z ní ale sešlo kvůli „přehnaným požadavkům“ opraven: „LOM nechtěl spolupracovat, chtěl to vždycky zastřešovat, a tedy i ovlivňovat toky peněz a rozdělovat případné zisky.“ Letecké opravny Malešice momentálně pracují na prodloužení životnosti motorů nigerijských letadel L-39 a dodávají do Nigérie i náhradní díly.

Agresivní masáž.

Zástupci zmiňovaných firem začali atakovat tuzemské i nigerijské vládní úředníky ve snaze získat kontrakt pro sebe. O vzájemnou spolupráci neměl nikdo z nich příliš zájem, každému totiž bylo jasné, že dělba práce rovná se dělba zisku. Do hry navíc razantně vstoupil i státem ovládaný Škodaexport. První dopis s nabídkou na odkup nadbytečných armádních letounů L-159 dostal nigerijský ministr obrany Rabiu Musa Kwankwas od jeho generálního ředitele Jaroslava Hubáčka už v červnu 2004. Kupodivu tři týdny před tím, než o jejich nadbytečnosti rozhodla česká vláda.
„Nigérie má dlouhodobé a dobré zkušenostmi s českými letouny L-39. Mohla by se tedy zajímat i o letadla L-159,“ píše Hubáček v dopise Kwankwasovi. „Zmiňovaná letadla budou dostupná díky rozhodnutí české vlády o restrukturalizaci ozbrojených sil… Letadla byla vyrobena Aerem Vodochody a dodána armádě v letech 2000 až 2003. Byla využita pouze pro výcvikové účely a mají nalétáno maximálně 500 letových hodin,“ napsal šéf státního Škodaexportu Hubáček do Nigérie.
Škodaexport měl zkušeného vyjednavače, armádního generála ve výslužbě Josefa Dufka. Ten tvrdí, že v srpnu 2004 oslovil českého velvyslance v Nigérii Alexandra Karycha s žádostí o pomoc. Jak Dufek uvádí v zápise pro představenstvo Škodaexportu, „velvyslancem bylo sděleno, že má jiný záměr“. „Karych mi řekl,“ sdělil Dufek týdeníku EURO, že „má jinou společnost, která je podle něj pro tento obchod vhodnější. Uvedl firmu Pamco.“ Velvyslanec Karych si debatu s Dufkem vybavuje jinak. „Byl jsem překvapený, že pan generál Dufek jedná o těchto strojích, protože neměl k takovým jednáním pověření,“ řekl. Byla to pravda, podle vyjádření současného ministra obrany Jiřího Šedivého nezískala pověření prodat nadbytečná letadla do Nigérie žádná firma. „Zatím smlouva o prodeji nepotřebných L-159 uzavřena nebyla,“ uvedl ministr.
Škodaexport disponuje jen velmi nejasným dopisem, podepsaným exministrem Karlem Kühnlem z března 2005. Kühnl v něm píše, že „byl ve věci zprostředkování možného prodeje“ osloven českou firmou Škodaexport (viz faksimile). Vztahy mezi velvyslancem Karychem a generálem Dufkem ze Škodaexportu byly čím dál napjatější. Škodaexport mezitím odeslal do Nigérie (14. března 2005) takzvanou technickou nabídku na letouny L-159 plus související služby. „Jedenáctého března jsme dostali od ministerstva obrany popis stavu všech letadel L-159. Čtrnáctého jsme tuto technickou nabídku odeslali nigerijskému ministerstvu obrany,“ uvedl generál Dufek. V seznamu byl podrobně popsán technický stav devětatřiceti armádních letounů L-159 (jde o jednomístnou verzi L-159A) a nabídka na dalších „sedm až devět“ letadel L-159 v dvoumístné verzi (L-159B). Plus kanony Plamen, simulátor od firmy Hexagon a letištní radar Komár II.

Ať už ty dopisy nepíšou!

Tlak Škodaexportu, v té době zřejmě opravdu silný, začal vadit i Nigerijcům. Když se v březnu 2005 sešel velvyslanec Karych s nigerijským ministrem obrany Kwankwasem kvůli doladění detailů ministrovy návštěvy Česka, zeptal se nigerijský politik, zda ambasador tuto firmu zná. „Zdá se, že ta společnost tento projekt velmi chce,“ dodal Kwankwaso. „Slyšel jsem o tom, ale ambasáda nebyla v té věci oslovena,“ odpověděl Karych. (Škodaexport tvrdí, že to není pravda, že Karycha informovala už v srpnu 2004 - pozn. redakce). „Takže za kým by sem jeli? Není potřeba, aby sem jezdili. Někdo by je měl instruovat, aby už žádné dopisy nepsali!“ zareagoval Kwankwaso. Ze záznamu o rozhovoru, který má týdeník EURO k dispozici, je přitom zřejmé, že Nigerijci měli o letouny L-159 značný zájem a že konečné rozhodnutí zřejmé učiní přímo nigerijský prezident. Ministr Kwankwaso do Česka dorazil v polovině dubna 2005 s delegací čtrnácti vysoce postavených nigerijských úředníků a armádních důstojníků. Navštívil Aero, ministerstva obrany, zahraničí, průmyslu a obchodu… Jednal i v Poslanecké sněmovně. I z tohoto jednání existuje záznam. „Při setkání nigerijské delegace s předsedou výboru pro obranu a bezpečnost Janem Vidímem bylo zdůrazněno, že nigerijská strana by si sama měla pro realizaci nákupu přebytečných L-159 z majetku české armády vybrat silného obchodního partnera…,“ stojí v dokumentu.
Tehdejší český ministr obrany Karel Kühnl se Kwankwasa snažil přitlačit ke zdi. Podle záznamu z jednání na jeho ministerstvu uvedl, „že nadbytečná letadla L-159 jsou připravena k transferu do další země, a to buďto odprodejem, nebo nějakou další vhodnou formou“. Vyjednávání údajně běží v Thajsku, na Filipínách a v Malajsii.

Škodaexport trvá na svém

Boj se stupňuje, šéf Škoaexportu Hubáček si dokonce na velvyslance Karycha písemně stěžoval u ministra zahraničí Cyrila Svobody. V Hubáčkově dopisu stojí, že prý Karych jedná v rozporu se zájmy ministerstva obrany a České republiky a působí proti zájmům společnosti Škodaexport, která je z 99,5 procenta vlastněna českým státem a jedná ve prospěch soukromé firmy bez mandátu ministerstva obrany. „Přestože Škodaexport má jako jediná společnost mandát ministerstva obrany jednat v tomto obchodním případě, podporuje velvyslanec v Nigérii pan Karych aktivity soukromé společnosti Pamco… Nepodepsanou diplomatickou poštou dále informoval ministerstvo, že firmou, která je oprávněna tento obchodní případ realizovat, je soukromá společnost Pamco,“ napsal Hubáček v dopise, který má týdeník EURO k dispozici.
Karych tvrdí, že je na „diskreditační pokusy“ Škodaexportu zvyklý. „Věřte tomu, že velvyslanec koná na základě instrukcí. Dokonce ani technicky nemůže zabránit usnesení vlády o odprodeji L-159,“ řekl.
Dufek se s Karychem sešel opět v listopadu 2005. Jak je uvedeno v záznamu z jednání, velvyslanec řekl zástupci Škodaexportu, že „z instrukcí, které dosud z ústředí - ministerstva zahraničí i obrany - obdržel, vyplývá, že obchodní případ má realizovat některá tradingová společnost ve spolupráci s Aerem Vodochody jako výrobcem stroje a dodavatelem originálních dílů.“ V zápisu, který pořídil obchodní rada ambasády Svatopluk Čumba, je dále uvedeno: “(Karych) se dotázal, zda Škodaexport má v tomto smyslu uzavřenu dohodu s Aerem Vodochody, což je i jedna ze základních podmínek stanovených nigerijskou stranou. Firma Pamco svůj konkurenční návrh nigerijské straně předala s dokumentem potvrzujícím její smluvní spojení s Aerem Vodochody.“ Na to generál ve výslužbě Dufek odpověděl: „Bylo rozhodnuto, že letadla L-159 z majetku armády bude prodávat ministerstvo obrany prostřednictvím určené firmy, a tou byl stanoven Škodaexport. Pro úspěch je nyní zásadní podpora velvyslance aktivitám Škodaexportu, přičemž problémy na české straně se nakonec vyřeší a Škodaexport se s Pamco a Aerem Vodochody nějak dohodne.“ K žádné dohodě ale zatím nedošlo. Na projektu stále pracují tři státní firmy. Velvyslanec Karych zůstává v Nigérii. Topolánkova vláda se k žádnému rozhodnutí zatím nechystá, i když ministři zahraničí a průmyslu a obchodu Alexandr Vondra a Martin Říman jsou údajně pro. Přitom už nezbývá moc času. Příští rok se v Nigérii konají prezidentské volby a nedá se vyloučit, že celý plán na nákup L-159 zkrachuje.