Při havárii na Labi nejvíce selhala morálka
Legálně a s posvěcením úřadů vypouští kolínská Draslovka do Labe neuvěřitelných 1600 kilogramů kyanidů ročně. Což je dvakrát více než ostatní čtyři velcí čeští výrobci podobných produktů dohromady. Benevolentnímu státu, který připustil tak obrovské zatížení jednou skupinou nebezpečných látek, se však Draslovka oplácí tím, že si své kyanidové odpady nehlídá. A když selže předpotopní plovák, není nikdo, kdo by chybu včas objevil. Tragédie naštěstí postihla jen ryby, ne lidi (více strana 36).
Neselhala však jen Draslovka, ale i státní úředníci, kteří dosud nevyužili zákonné možnosti nebezpečné zatížení limitovat. A skladování jedů povolit jen pro věrohodné zařízení. Havárii už ničím neomezíš!
Nejvíc ovšem selhala morálka. Být největším producentem kyanidových odpadů, vědět, že mi vypovědělo čidlo a tvářit se, že ryby s červenými žábrami od kyanidů nejspíš ranila mrtvice, to vyžaduje opravdovou dávku morální otrlosti.
Štěstí, že úředníci pokrytce nakonec odhalili. Trvalo jim to však celý týden. Jak asi funguje integrovaný registr znečištění, když v něm ani odborníci nevyčtou nejrizikovější bod? Občané to za ně udělat nemohou. Na rozdíl třeba od Američanů nemají čeští kmáni k databázi o ekotoxických látkách přístup. Lidé také netuší, že ministerstvo životního prostředí doporučilo neohlašovat havárie, nedosahují-li ohlašovací limit pro jejich vypouštění. Ministerstvo uvažuje jako dítě, které sní obsah tuby léků najednou a neví, že koncentrace dělá i z neškodné látky jed. Je to smůla, když zákony, vymyšlené na ochranu lidí a přírody, se v české interpretaci leckdy obracejí proti nim.
Totéž platí o pokutách. Když se něco přihodí, Česká inspekce životního prostředí okamžitě mluví o stropu, v tomto případě o deseti milionech. Pak důsledně tají výši uložené pokuty, většinou v dolní polovině sazby. Orgán, který ji má uložit, ji ještě seškrtá. „Ekologické“ pokuty v Česku slouží k ukonejšení občanů, ne k odstrašení viníků.
