Internetová kriminalita
Třikrát za poslední dva týdny zaútočili počítačoví piráti na internetové stránky amerických federálních úřadů. Již delší dobu však Američané debatují o tom, jak - a zda vůbec - by měl stát dohlížet na to, co se děje na informační superdálnici.
Scott Charney je expertem amerického ministerstva spravedlnosti. Má na starosti počítačovou kriminalitu a zajímá ho především zločin prováděný po internetu. Podle jeho názoru není internet jen médiem umožňujícím volné šíření myšlenek, ale i nebezpečným nástrojem v rukou zločinců moderní doby. Charney proto velmi pléduje za to, aby státy po celém světě zpřísňovaly dohled nad internetem.
Před dvěma lety se proto země sdružené ve skupině G7 dohodly, že každá určí svého zástupce, který bude k zastižení 24 hodin denně. Jeho mobilní telefon zazvoní ve chvíli, kdy má některý ze států mezinárodní problém související s počítačovou kriminalitou. Američané svým reprezentantem stanovili právě Scotta Charneye. „Problém (zločin na internetu - pozn. red.) s e v minulých letech objevoval průměrně jednou za měsíc. Nyní je frekvence stále kratší. Brzy nás to bude muset dělat víc, tvrdí Charney.
Falešné kreditní karty
Dobrým příkladem internetového zločinu je událost, o které hovoří Mary Reilyová, zvláštní agentka z US Secret Service. Zhruba před dvěma lety obdržela jedna nejmenovaná americká firma po e-mailu výhrůžku, že pokud nezaplatí třicet tisíc dolarů, bude zničena celá její počítačová databáze obsahující čísla kreditních karet jedenácti tisíc zákazníků. Anonymní vzkaz byl doručen ze serveru na Floridě, kde sídlí jedna ze šesti tisíc firem poskytujících v USA internetové připojení. Lidé z tajné služby na místě zjistili, že e-mailová adresa patří uživateli z Německa. Požádali proto o spolupráci své německé kolegy, kteří vložili do tašky třicet tisíc dolarů a vydali se na smluvené místo. Peníze si přišel vyzvednout indonéský student, který v Německu navšt ěvoval univerzitu.
Jako další příklad internetového zločinu uvádí agentka Reilyová velmi populární podvod s kreditními kartami. Tyto případy se množí stále častěji ve velkých městech. Když zákazník předá prodavači nebo číšníkovi svou kreditní kartu, aby zaplatil, ten kartu nejenže „protáhne registrační pokladnou, ale i malým čtecím přístrojem, který se vejde do dlaně. Data z magnetického pásku zůstanou v „krabičce uložena a číšník nebo prodavač je pak po internetu pošle do „manufaktury , kde js ou uložena na kartu falešnou. S tou pak zločinci nakupují s velmi malým rizikem, ale jen po velmi krátkou dobu, než její původní majitel na měsíčním výpisu zjistí, že z jeho účtu mizejí peníze. Tento podvod je v angličtině nazýván ski mming a podle Reilyové je právě tento druh zločinu nejrychleji rostoucím problémem celého odvětví kreditních karet.
Agentka Reilyová na dotaz týdeníku EURO uvedla, že hlavními protagonisty těchto podvodů jsou kriminální skupiny z Ruska. John Reed Stark a David Levine
Holčičky na prodej
Potírání internetového zločinu se dnes věnují prakticky všechny americké ústřední represivní orgány. Například Celní úřad Spojených států potírá šíření dětské pornografie po e-mailu. Glenn Nick šéfuje v tomto úřadě Centru pro kybernetické pašování. Ze svého úřadu se může inkognito připojit na internet a navštívit takzvané „chat rooms , což jsou virtuální místnosti, kde mohou lidé prostřednictvím počítače debatovat o různých věcech. Právě v těchto „místnostech se „potkávají lidé, kteří chtějí prodávat či nakupovat dětskou pornografii. Agent Nick se tak může optat, zda někdo nechce pornografické obrázky prodávat. Pokud ano, může prostřednictvím komerčního programu zjisti t, na jaký server je zločinec připojen.
Glenn Nick může pornografii nakupovat zcela legálně, protože americké zákony pro tento účel znají statut takzvaného agenta provokatéra.
Úkolem Nickova úřadu je i vyhledávat na internetu prodejce ilegálních hudebních nahrávek. „Nejdeme po studentech, kteří si vyměňují alba do svých sbírek. Zajímají nás lidé, kteří na těchto podvodech, týkajících se porušování autorských práv, vydělá vají velké peníze, uvedl Glenn Nick v rozhovoru pro týdeník EURO.
Podvody s akciemi
Na neuvěřitelně rychlý rozvoj komerčního využití internetu museli reagovat i úředníci z Amerického dohledu nad kapitálovým trhem (US SEC). John Reed Stark na tomto úřadě před čtyřmi lety internetové oddělení zakládal. Nyní má jeho odbor celkem asi 850 pracovníků, kteří působí v úřadech po celých Spojených státech a jen loni odhalili více než 85 případům internetových podvodů.
Stark a jeho lidé například vyhledávají podvody, kdy firmy prostřednictvím internetu vyženou uměle cenu akcie nahoru, a když podle jejich mínění dosáhne vrcholu, akcie ve svém držení prodají.
Nelíbí se jim ani analytici, kteří vychvalují určité akcie za úplatu, ale nikde už nehovoří o tom, že za takovou „pomoc inkasují peníze.
Třetím odvětvím internetové kriminality, kterou potírá dohled nad kapitálovým trhem, jsou falešné nabídky investic do takzvaných „zlatých dolů , které však ve skutečnosti neexistují. Loni na podzim úřadníci kapitálového dohledu zveřejnili seznam takovýc h podvodných nabídek, aby investory včas varovali před ztrátou peněz.
Když Stark před lety s potíráním zločinu po internetu začínal, zřídil e-mailovou adresu, kde mohou lidé hlásit svá podezření, k nimž dojdou při prohledávání internetových stránek. Původně se ozývalo jen několik lidí denně, nyní je to každý den asi 300 až 400 upozornění.
Starkův poradce David Levine patří k jedněm z mála představitelů amerických represivních orgánů, kteří si nestěžují, že by ke své práci potřebovali tvrdší zákony. „Nyní můžu objevit podvod ze své kanceláře. Stačí zapnout počítač, říká Levine. Podle jeho slov je pouhým mýtem tvrzení, že internet zločincům pomáhá se snadno skrýt.
Ohrožená infrastruktura
Velké nebezpečí vidí v internetu především lidé z Federálního úřadu vyšetřování (FBI), kteří mají na starosti vnitřní ochranu státu. Douglas Perritt je zástupcem ředitele Národního centra pro ochranu infrastruktury, která působí právě při FBI. Podle Perritta má jeho centrum na starosti ochránit Spojené státy před možnými útoky na počítači řízenou infrastrukturu, tedy například rozvody plynu a vody, řízení letového provozu nebo důležité databáze armády a ministerstva obrany.
Perrittovi, stejně jako jeho kolegovi z ministerstva spravedlnosti Scottu Charneyovi se velmi nelíbí Evropskou unií nedávno přijatá rezoluce o ochraně soukromí na internetu. Podle jeho názoru je naopak nutné poskytovatelům internetového připojení v Evropě nařídit, aby uchovávali data o jednotlivých připojeních svých zákazníků po dobu nejméně několika dnů.
Perritt argumentuje přímým ohrožením bezpečnosti státu, kdyby se například komunistickou Čínou najatí hackeři rozhodli paralyzovat armádní servery. Sám ovšem v rozhovoru pro týdeník EURO přiznal, že ani americké bezpečnostní orgány zatím nezaznamen aly jediný případ kybernetického terorismu.
Stačí deset hackerů
O přímém ohrožení americké demokracie hovoří i Arnaud de Borchgrave, poradce Centra pro strategická a mezinárodní studia, neziskové organizace se sídlem ve Washingtonu. Podle jeho slov Pentagon nedávno zaznamenal případ, kdy Číňané v reakci na náhodný zásah své ambasády v Bělehradu americkou raketou zahltili zprávami schránku elektronické pošty minister stva obrany USA.
Arnaud de Borchgrave se sice odvolává na tajnou zprávu Pentagonu, ale Perritt jeho slova odmítá potvrdit: „Můžeme si myslet, že zahlcení elektronické pošty zorganizovala čínská vláda, ale jistotu mít nemůžeme. Co když kybernetickou sabot áž zorganizoval někdo, kdo chtěl, abychom podezřívali právě Číňany? Arnaud de Borchgrave vidí za útoky proti federálním bezpečnostním orgánům lidi, „kteří se nedokážou vyrovnat s výsledky studené války .
Centrum pro strategická a mezinárodní studia také odhaduje, že deset schopných počítačových pirátů by za cenu dvaceti milionů dolarů dokázalo během 48 hodin paralyzovat americkou infrastrukturu.
Americké represivní orgány používají k ohodnocení schopností hackerů škálu od jedné do pěti, přičemž pětka je přisuzována nejschopnějším z nich. Takových počítačových pirátů je nyní ve Spojených státech jen devět.
Arnaud de Borchgrave si ovšem na rozdíl od Perritta a Charneye nemyslí, že je nutné zpřísňovat dohled nad internetem. „Žádný význam by to nemělo, uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO.
Nebezpečné je všechno
Také profesor Lance Hoffman, který na Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu vyučuje pravidla fungování kybernetického prostoru zastává ve věci kontroly internetu umírněné stanovisko. Domnívá se sice, že by deset schopných hackerů mohlo poškodit st átní správu, ale zároveň dodává: „Nebezpečné může být všechno. Když přecházíte ulici, také se raději rozhlédnete.
S nadhledem nahlíží Hoffman i na snahy policie a dalších represivních orgánů potírat internetové podvody. „Nyní se daří chytat jen ty hloupější. Průměrně chytrý podvodník policii stejně unikne, říká Lance Hoffman. Jeho slova potvrzuje i Arnaud de Borchgrave. Podle něj se policii daří vypátrat pachatele osmdesáti procent všech bankovních loupeží, při nichž zloději ukradnou průměrně šest tisíc dolarů. U stejného typu zločinu uskutečněného po internetu však policie dosahuje jen jednoprocentního úspěchu a zloději si pokaždé odnesou průměrně 250 tisíc dolarů.
Největší odpor k zostřování dohledu nad internetem panuje mezi takzvanými advokáty soukromí. „Jediné, co vždy zástupci represivních orgánů citují, aby ospravedlnili zpřísňování zákonů, jsou útoky hackerů na internetové stránky úřadů a instituc í. To je ale nutné považovat jen za jinou formu malování po zdi. Já tomu říkám kybernetické graffiti, tvrdí David Sobel ze Střediska pro ochranu elektronického soukromí, neziskové organizace se sídlem ve Washingtonu. A před nesmyslným nabouráváním svého soukromí by se podle Sobela měli lidé bránit.
