KYBORGOVÉ JDOU

Jedna síť stále těsněji propojuje lidi a technologie

Jak se stát kyborgem přednáší profesor Steve Mann na Torontské univezitě. Tento génius a blázen v jedné osobě nosí místo kravaty a klobouku elektronické doplňky, které sám zkonstruoval. Kyborg je označení bytosti, která v sobě spojuje člověka a stroj. Stejně jako je mořská panna napůl žena a napůl ryba, je kyborg napůl člověk a napůl stroj. Výstřední doplňky torontského vynálezce - třetí oko na temeni hlavy či filtr odstraňující vtíravé reklamní billboardy - jsou jenom vyhrocenou verzí různých technologických protéz, které všichni používáme.

Profesor Mann učí své studenty, jak žít v kyberprostoru a chránit tam svoji identitu a soukromí, jak fungovat jako kyborg. Sám je totiž kyborgem už na první pohled. Sociologové Ingunn Moser a John Law napsali pozoruhodnou esej o velmi postižené Norce. Šestapadesátiletá Liv může pohybovat pouze hlavou, a to ještě jen s velkými potížemi. I mluvit je pro ni dost obtížné. Pohybuje se na speciáln ě upraveném elektrickém křesle a ve speciálně zařízeném bytě. Nejen vozík, ale i mnoho předmětů v domácnosti (od televize až po vstupní dveře) ovládá joystickem, který má vyvedený od křesla pod bradu. Nepatrný pohyb bradou rozjede křeslo, otevře dveře, zvedá vyzvánějící telefon nebo ovládá kursor na obrazovce počítače. „Liv se může pohybovat, může psát, může jednat jako autonomní subjekt činnosti jen a jen proto, že je „zabudována či vtělena do bezbřehé sítě heterogenních materiálů, lidských i nelidských, píší sociologové. Liv by bez různých technologických doplňků nemohla fungovat. Je spojena se světem a může žít jako svobodná a relativně samostatná osobnost jen proto, že je propojena s různými přístroji a počítači.

Vozíčkářka Liv stejně jako profesor Mann je kyborgem již na první pohled.

Lidé z vyspělého západního světa jsou možná člověko-strojem také, jen to není tak nápadné. Mobilní telefony, osobní automobily, počítače propojené v internetu, kreditní karty, televize a dalekohledy jsou technickými protézami, bez nichž b y moderní člověk nebyl tím, čím je. V každodenním životě jsou lidé těsně propojeni s různými stroji a přístroji, které jim umožňují žít v jejich světě. Člověk by jistě mohl žít jako divoch v amazonských pralesích, kde by pak metafora kyborga nedávala smysl. Jenže tam nežije a stejně tak indián žijící primitivním způsobem doby kamenné v zapomenutých končinách Jižní Ameriky by nemohl žít v moderním velkoměstě. Indián není kyborg a západní svět je prostorem kyborgů.

Propojení lidského těla i mysli s čipovými technologiemi, jak o nich píšeme v článku Neviditelná pouta, jsou velmi pevná. Vědci často experimentují „nadoraz , jak dokazuje třeba anglický kybernetik Kevin Warwick, který si do svého těla nechal voperovat čipovou destičku. Ta profesora propojovala s počítačovou sítí na jeho pracovišti. Při vstupu do místnosti jej počítač poznal, pozdravil a připravil nově došlou e-mailovou poštu.

Souběžně s tím vynálezci propojují v jednu síť nejrůznější technologie. Mobilní telefony získávají funkce elektronických diářů, internetových prohlížečů a videokamer. Pro palubní desky automobilů jsou připravovány speciální počítače, kter é v sobě spojí navigační systém s videotelefonem a detektorem poruch. Dříve, než si řidič všimne, že v jeho voze něco nehraje, detekční systém chybu diagnostikuje a pošle signál žlutým andělům, aby chystali servis. Kreditní karta se stala naditou peněženkou a občanským průkazem v jednom a mobilní telefon má zálusk postupně integrovat mezi své funkce i práci platebních karet. Domácí spotřebiče budou navzájem také propojeny a budou spolu komunikovat. Nejen že cestou z víkendu si bude možné na dálku pustit v bytě topení a uvařit čaj, ale lednička bude sama zařizovat doplnění zásob. Stroje si začínají velmi dobře rozumět.

Známé heslo společnosti Nokia z „connecting people“ lze pozměnit na přesnější „connecting cyborgs“ . Spojení lidí by totiž mohlo evokovat příjemnou kavárnu, či dokonce milenecké lože, a to Nokia jistě nezařizuje. Společnosti podnikající v oboru vyspělých technologií spojují kyborgy. Od diskusních skupin na celosvětové webové síti až po vibrační vyzvánění elektronických miláčků, všude jde o kyborgy.

Důležitou otázkou je, jak doba kyborgů změní náš svět. Jakou proměnou projdou pojmy demokracie, sociální stát, nezaměstnanost, sociální nerovnosti, svoboda slova.

Na příkladu internetu, který je jistým podhoubím kyborgů, je vidět, jak se mění možnosti šířit, získávat a kontrolovat informace. Jak snadno lze hlasovat a spojovat se kvůli jakémukoli účelu. Jak obtížné je hlídat si své s oukromí a ověřovat identitu. Profesor James Katz, který studuje, jak internet mění lidský život a lidskou komunikaci, tvrdí: „Před pár desetiletími, v době rádia a televize, byla produkce a interpretace faktů z velké míry mí stně kontrolovatelná. Skupiny držící politickou a ekonomickou moc rovněž z významné míry ovládaly, jaké informace budou lidem k dispozici. Což jejich moc ještě více posilovalo. Cena nutná pro získání alternativních informací byla vysoká a jejich šíření bylo geograficky limitováno (čím ze vzdálenějšího zdroje byly, tím byly dražší, zpožděnější a nedostupnější). Vzrůstající dostupnost internetu v západním světě tuto situaci radikálním způsobem mění. Informace lze nyní získat téměř zadarmo, lze je šířit bez vynaložení velkých prostředků a nelze je kontrolovat ani cenzurovat. Takový je svět kyborgů.

A lidé z vyspělého západního světa jsou kyborgy. Jen to o sobě ještě nevědí.