Cestování je krásná věc, jestliže máte domov a kam se vrátit… na tento citát Irwina Shawa jsem na Kubě hodně myslela.
Po příletu jsme byli ubytováni v bytě naší známé ve vysokém, asi dvacetipatrovém domě, kde jezdil výtah a tekla voda, jen když se jim zachtělo. Pohled z balkonu na část Havany lemované Karibikem byl fascinující a nostalgický zároveň.
Mít tak křídla a vzlétnout. Vrátit čas. Na chvíli se dostat do dob, kdy Havana patřila gangsterům. Poznat tu kouzelnou, nedotčenou starou Havanu, Havanu ošuntělou, udržující si jakési ospalé kouzlo. Projíždět se v jednom z těch velkých amerických bouráků nočním městem, kam jezdili především Američané užívat hříšného života.
Zažít Havanu se zvláštní atmosférou koloniálních časů. Takovým cestovatelem bych chtěla být.
Nepřijela jsem na Kubu kvůli nádherným písečným plážím Karibiku, potápění, proslulým koktejlům, velkým voňavým doutníkům, vyhlášenému rumu a bouřlivému nočnímu životu. Mým přáním bylo na chvilku pocítit kouzlo Havany, které inspirovalo tolik umělců, včetně spisovatele Ernsta Hemingwaye, a na okamžik zažít obyčejný život v komunistické zemi, kde není výjimkou kupovat si potraviny na lístky a na váhu.
Také auto na Kubě je stále luxus. Pořídit si ho je pro obyčejné lidi nedostupné a systém ani neumožňuje si na auto vydělat. Nicméně přes všechny ekonomické problémy je zde patrná jistá bezstarostnost kubánských obyvatel, umí se radovat ze života, jak se patří. Z toho opravdového, přirozeného, z toho, že jsme, že se umíme potkávat, přátelit, povídat si, komunikovat spolu, bavit se, tančit a zpívat.
Ti, kteří se na Kubu přistěhovali, tvrdí, že v životě všechno něco stojí. A jejich rozhodnutí znamenalo vzdát se spousty věcí, které doma měli. Ale jejich volba je tyhle věci nemít. A přes každodenní problémy, kterým tady musí čelit, mají opravdovou radost ze života.
Fascinující úzké uličky s historickými památkami různých architektonických stylů, ať už se jedná o honosné vily postavené španělskými kolonisty, nádherné katedrály nebo pevnosti. Posedávající klábosící Kubánci u svých dokořán otevřených domů. Ruch města, drožek, všech těch velkých aut z padesátých let, kohoutí zápasy, zemědělci orající pole, domovní prodeje „exkluzivního“ zboží, které v obchodech nenajdete, ve vzduchu vůně doutníků, nespoutanosti a svobody, vůně starého světa, který už jen tak někde nepotkáte. I přes to všechno jsem se těšila zpátky domů.
Těšila jsem se na svou zemi, na její vůni, na naše louky a pole, staré oktávky a škodovky. Na Kubě jsem poznala, že je krásné cestovat a poznávat, ale o to krásnější je vracet se do své rodné krajiny, kde cítím svůj domov, kořeny a která mi stále tolik nabízí a dává. •
V HAVANĚ MÍSTO DO DOPRAVNÍHO PROSTŘEDKU NASEDNETE NA KONĚ, KTERÉHO POTKÁTE DOSLOVA NA KAŽDÉM KROKU