Před časem jsem na školskou reformu vyjádřil názor, že by měla prioritně odstranit bariéry pro schopné a nediskriminovat uchazeče podle majetkové situace.
Zdůraznil jsem prvotnost podpory intelektuální kvality ve školách na úkor jejich kvantity, která přináší pouze celkové snižování průměrných znalostí absolventů, což je v zásadním rozporu s proklamacemi o konkurenceschopném vzdělávání a požadavky nové ekonomiky. Vzápětí mne zkritizoval známý sociolog blízký ČSSD, a to za argument, že pojetí vysokoškolského studia jako bezplatného veřejného statku, na který má každý právo (a společnost jej má podle Listiny základních práv a svobod údajně povinnost poskytovat), vede některé studenty k „prodlužování mládí“.
Odmítl i můj názor, že materiální interes formou zápisného nikoho výrazněji nezatíží, neboť jde o substitut obyčejného mobilu. Argumentoval tím, že nízká kvalita výuky je vyvolána systémem financování školství. Uvedl, že měly-li by školy nechat dostudovat jen ty nejlepší, po pár semestrech zbankrotují.
Jak změnit financování vysokých škol, je-li současný způsob tak nebezpečný a škodlivý, ovšem neformuloval.
Čtěte také:
Karel Rais: Stát musí pojmenovat strategicky důležité obory
Školní sešit.cz: E-sešity do škol a investice 4 miliony
Pavel Vančát: V Londýně jsou studenti mnohem ambicióznější
Představa, že na vysokých školách, již dnes založených na extenzivním rozvoji, bude studovat sto procent populace, mne děsí. Lze se divit, že řada studentů upřednostňuje luxusní zboží před univerzitními přednáškami, které pro ně jsou zdarma, a tedy bez hodnoty?
Autor je ekonom
