Český politický prostor ovládl zajímavý fenomén pozorovatelný v průzkumech důvěryhodnosti politiků. Pro úspěch u dnešní veřejnosti je třeba jen dodržovat pár velmi jednoduchých pravidel. V první řadě říkat pokud možno stále totéž a vždy se tvářit překvapeně, že to ještě někdo nechápe. Všechny politické předchůdce bez výjimky je třeba pokládat za zloděje, korupčníky a vůbec děsivé škůdce národa.
Naopak sebe a věrnou suitu svých nohsledů nutno prohlásit za ty jediné spravedlivé a pracovité, kteří i ve spánku tvrdě makají pro veřejné blaho. Pokud možno jadrným a zemitým projevem občanstvu vysvětlit, že za případné chyby, nedostatky a nesplněné sliby mohou v první řadě pražští kavárenští povaleči. Čas od času je dobré dát občanům nějakou hračku, aby se pobavili, neboť to je pořád lepší, než aby přemýšleli.
Jinými slovy, receptem na úspěch je prostě se chovat jako Andrej Babiš, vůdce české chudiny, jinak podle amerického Brookings Institution také pátý politicky nejvlivnější miliardář na světě. Člověk, který prý rozhodně nikdy nebude kandidovat na prezidenta, ale tu Strakovku by tedy, kdyby to muselo být, klidně bral. Ovšem na rozdíl od jiných bývalých i současných zájemců raději bez obtížných vládních partnerů.
Neboť teprve pak by mohl splnit svůj sen a řídit stát jako firmu. Něco podobného již lidstvo zaznamenalo. Nejednou. V Německu, v Itálii, v Sovětském svazu. Vždy to skončilo tragicky. Platí-li oblíbené rčení latiníků „historia magistra vitae“, pak je nejvyšší čas zastavit Babiše.
Autor je ekonom
Čtěte také:
Hrubý zisk Babišova Agrofertu stoupl na téměř sedm miliard
Narazí Babiš na ÚOHS? Posuzování nákupu Gennetu se protahuje
