Nejfrekventovanějším pojmem politické a mediální sféry je asi korupce. Bojem s ní se zaklíná každý, kdo chce na politickém nebi něco znamenat. Společnost je přitom již v takovém stavu otupení, že stačí, aby soudce či státní zástupce řádně plnil své povinnosti, a stane se obdivovanou celebritou. Ve skutečnosti je boj s korupcí dosud bojem s větrnými mlýny.
Odpovědnost nesou především zákonodárci a zastupitelé orgánů územní samosprávy, kteří přes balast slovních slibů nejsou schopni a ochotni využívat ani stávající legislativu, která není zanedbatelná ani bezzubá. To je problém linoucí se napříč stranami a zasahující zejména ty, kteří si ze „služby lidu“ udělali dlouholetý pohodlný zdroj příjmů.
Korupční jednání se již nepokrytě přesouvá z ekonomické oblasti, kde je vážnou brzdou hospodářského rozvoje, do oblasti sociální a politické. Peněžní toky z předražených státních zakázek jsou stále více doplňovány poskytováním mnohem méně viditelných politických výhod, tolerancí nepotismu, kupčení s hlasy, kumulací funkcí.
Čtěte také:
Seriál E15: Rathova krátká éra končí, náprava je běh na dlouhou trať
Josef Zieleniec: Korupce má v Česku pandemický charakter
Kdo je typický český „dolarový“ milionář?
Zvlášť nebezpečné je, že politická korupce přestala být věcí individuálního selhání a stala se živoucím sociálním systémem zatím izolovaným od okolního světa, se svými vlastními pravidly a sítí chapadel mezi sympatizujícími podnikateli. Hrozí ale vážné nebezpečí, že metastázuje a stane se organickou součástí řídicího systému státu. Skutečně účinný boj s korupcí není otázkou boje s jejími projevy, nýbrž s její podstatou.
Autor je ekonom
