Stále a znovu jsem překvapován naivitou nebo bezostyšností našich politických elit vzývajících růst HDP jako všelék na neduhy společnosti. Překvapován jsem i tím, jak zpupně a suverénně tvrdí cosi o „prorůstových opatřeních“, aniž by z nich „vypadlo“ něco konkrétního o jejich podobě.
Pojmy jako „podpora infrastruktury, vzdělanostní ekonomiky či spotřeby domácností“ se pro politiky staly prázdnými floskulemi.
Jinak by si museli uvědomit limity, externality a další konotace ekonomických kategorií, v prvé řadě onoho fetišizovaného HDP. Jednání o rozpočtu znovu potvrdilo, že opozičním zákonodárcům nejde o nalézání pozitivních řešení k racionalizaci státní správy, konkrétních opatření k omezení daňových úniků či korupčního prostředí, nýbrž pouze o kritiku za každou cenu. Tedy i za cenu dalšího dramatického zadlužování státu i jeho občanů, destabilizace právního prostředí a zvyšování ekonomické i sociální nejistoty zejména mladé generace. To vše z neskrývané touhy po moci.
Svou roli hraje pravděpodobně i to, že důsledný boj proti společensky negativním jevům by zanechal značný kus špíny i na nich samých. V tom ostatně není mezi Filipem, Sobotkou, Peake či Nečasem žádný kvalitativní rozdíl. Je snazší problémy odsouvat než zásadně řešit, zvyšovat dluh a ždímat pracující než šetřit. Racionální hlasy jsou utlumovány, zesměšňovány, izolovány. Jejich nositelé jsou pak prohlašováni div ne za škůdce národa.
Čtěte také:
Osmnáct prorůstových bodů vlády: podpořit mají export i inovace
Opozice ve sněmovně cupovala rozpočet. Kalousek ujistil, že chce deficit držet na uzdě
Zhoršení ratingu by zvýšilo výdaje rozpočtu o 10 miliard korun
Autor je ekonom
