Zatímco o rozkrádání veřejných financí, zvýhodňování konkurence za úplatu a dalších trestných praktikách informují sdělovací prostředky až inflačním způsobem, o rozsahu a hloubce politické korupce se můžeme jen domýšlet. Přitom by nás to mělo zajímat stejně intenzivně. Kupčení politiků s hlasy voličů a s posty vytváří optimální prostředí právě pro korupci v jejím obvyklém trestněprávním pojetí. Politika totiž nekončí před domovními dveřmi; i osobní je politické.
Takzvaný logrolling, tedy kupčení s hlasy, se ukázal v učebnicové podobě ve druhém kole senátních voleb i při jednáních o „krajských vládách“. Pravděpodobně první komunistický hejtman bezprostředně po vítězství KSČM v Ústeckém kraji sdělil svým voličům, že pro něj „komunismus je jen marketingová značka“.
Jeho karlovarský kolega nevidí mezi programem KSČM a ČSSD v podstatě žádný rozdíl. Problém je jen v tom, které posty si kdo „vydupe“. Třetí nevidí problém v tom, že ve volbách do Senátu neuspěl, neboť „zůstane poslancem“.
Šéfové stran si zabezpečují věrnost nejbližších příslibem umístění na volitelných místech kandidátek či delegování do různých finančně zajímavých orgánů. Voliče si zase kupují, mají-li možnost, financováním agitačních akcí z veřejných peněz – ČSSD ve Středočeském kraji dovedla tento systém téměř k dokonalosti.
Čtěte také:
V Ústeckém kraji vyhrála ve volbách KSČM před ČSSD
Komunisté budou na Ústecku vládnout s ČSSD
Oldřich Bubeníček: Na Mostecku není práce. Proto by se mělo dál těžit uhlí
Reálná ztráta důvěry veřejnosti v demokratičnost politického systému a krize etiky je pak přirozeným důsledkem.
Autor je ekonom
