Mnozí glosátoři současné vládní krize plédují za předčasné volby jako nejvhodnější řešení. Argumentují ztracenou legitimitou vlády, rizikem dalších kauz i potřebu eliminace rozpínavého prezidenta. To vše je pravda. Jenže. V předčasných volbách by zřejmě s většinou možná ústavní zvítězila levice. Ta by se snažila co nejrychleji potvrdit své vítězství likvidací všeho pozitivního, s čím trojkoalice dosud přišla.
Rekodifikací občanského a obchodního práva počínaje a daňovým systémem či reorganizací sociální politiky konče. Přitom základem účinné politiky je právní stabilita a efektivní kontinuita ekonomiky. Další záchvat růstu na dluh s bujným sociálním státem je to nejhorší, co nás může potkat.
Jsem si vědom, že čekání na řádné volby může být pro společnost utrpením. Lze ale předvídat postupné vystřízlivění politiků i veřejnosti z dosud velmi nečitelné situace a pro reálnou demokracii tolik potřebné vyrovnání politických vah. Pokud by ODS nevyužila získaného času ke své resuscitaci, pak by jí už skutečně nebylo pomoci.
Problematika má i závažné personální souvislosti. V obou levicových stranách se vede ostrý vnitřní boj o místo na slunci. V obou je řada poslanců, politicky i ideově zapouzdřených, kteří od listopadu 1989 nepoznali nic jiného než politiku, stali se součástí inventáře. V předčasných volbách budou znovu zvoleni, protože nebude čas na prosazení nových tvořivých a dynamických tváří. Za rok tomu může být jinak. Toho se Sobotka i Filip zjevně bojí. Právem.
Autor je ekonom
