Na výsledcích prezidentské volby mne nejvíce zaujalo vysoké procento voličů, kteří odmítli oba kandidáty. Ať přímo neúčastí ve volbách, nebo nepřímo tím, že hlasovali pro jednoho z kandidátů, jen aby nebyl zvolen druhý. Odhadují-li různé agentury tuto druhou skupinu voličů na 30 až 33 procent odevzdaných hlasů (asi 1,5 milionu), pak vítězství Miloše Zemana není zdaleka tak oslnivé.
Není těžké spočítat, že počet těch, kteří volili Zemana pozitivně, tedy pro souhlas s jeho programem či pro osobní charizma, nedosahuje dvou milionů, tedy nijak zvlášť nepřesahuje úroveň prvního kola.
Druhou otázkou je, proč volby dopadly, jak dopadly. Společnost byla uměle rozdělena na intelektuálský zámek a zemité podzámčí. Reprezentanti obou stran v určitém okamžiku přestali ctít základní pravidla demokratické diskuze a začali užívat buď nepromyšlené či agresivně podpásové metody.
Na jedné straně je nešťastná otázka Benešových dekretů násobená tím, že se Karel Schwarzemberg nedokázal dostatečně distancovat od titulu „kníže“, ač mu to nařizuje zákon 61/1918 Sb. Na straně druhé stálo primitivní zdůrazňování lidovosti, které však je, jak ví každý, kdo Miloše Zemana blíže poznal, falešnou zástěrkou vypjatého egoismu a ideové povrchnosti.
Typické je, že kromě obecných frází o podpoře všeho, co požaduje dolních deset milionů, jsme se o konkrétním programu nově zvoleného prezidenta nedozvěděli nic. Máme se opravdu na co těšit.
Čtěte také:
Názory odjinud: Zeman míří na hrad. Mnoho radosti nevzbudil
Volby přilákaly příznivce ke stranám Zemana a Schwarzenberga
Autor je ekonom
