Miloš Zeman je v podstatě plachá introvertní duše. Svůj komplex díky nepochybné inteligenci kompenzuje siláctvím a tvrdohlavostí. Tak jednal jako šéf Futurologického klubu, jako předseda ČSSD, vlády i parlamentu a stejně se projevuje i jako prezident.
Kdo nepochopil Zemanův extrémní individualismus, jenž logicky přitahuje i ambiciózní nýmandy, těžko pochopí logiku jeho jednání. Jeho prezidentské kroky nejsou než koncentrací postupů předchozích 20 let – rychlý sled nápadů a úkonů bez hlubší analýzy s předpokladem, že se některý z nich „ujme“. Mnohdy v absurdní, ale pro široké publikum přitažlivé podobě.
Projevuje se to všude včetně jmenování vlastní vlády, která se jistě bude zabývat Zemanovým nápadem uzákonit částku povinně vyčleněnou ze státního rozpočtu na veřejné investice. Namítne-li někdo, že prostředky na ně jsou omezené a navíc při schodkovém rozpočtu zvyšují státní dluh, bude označen za zlolajného neoliberála.
Karel IV. jako řešení vysoké nezaměstnanosti vymyslel budování Hladové zdi. Některé prezidentské podněty jsou stejně neproduktivní. Až na to, že Karel IV. byl absolutním monarchou, zatímco Zeman je zatím prezidentem stále ještě demokratické země.
Autor je ekonom
Čtěte také:
Rusnokův pokus nemusí skončit krachem, Zeman spoléhá na rozštěpení ČSSD
