TOMÁŠ BESEDA, ŘEDITEL NÁRODNÍ BANKY VÍN: Investice do vína jsou perspektivním oborem. Dá se na nich vydělat, ale i prodělat. Aby to mělo smysl, musíte investovat statisíce korun a pravidelně víno degustovat. * Současný finanční trh nabízí celou řadu investičních produktů. Dá se podle vás vydělat na víně?
TOMÁŠ BESEDA, ŘEDITEL NÁRODNÍ BANKY VÍN: Investice do vína jsou perspektivním oborem. Dá se na nich vydělat, ale i prodělat. Aby to mělo smysl, musíte investovat statisíce korun a pravidelně víno degustovat. Současný finanční trh nabízí celou řadu investičních produktů. Dá se podle vás vydělat na víně?
Institut „investičního vína“ u nás zatím příliš rozvinutý není. Jde ale o velmi perspektivní obor. Investor by však v žádném případě neměl být naprostým laikem i v případě, že se spoléhá na odborná doporučení sommeliérů či enologů. Ale k otázce: Vydělat na víně lze i zajímavé částky, stejně jako prodělat. Ze zkušeností mohu říci, že zhodnocení vína třetí rok po sklizni dosahuje v průměru 16 procent. Základním předpokladem je ale nákup mladého vína přímo od vinaře jako prvovýrobce. Jakýkoli další mezičlánek zvyšuje cenu a zhodnocení pak není tak velké.
Jak vysokou částku má člověk investovat, aby měl výnos smysl?
Rozhodně v řádu statisíců korun. Je totiž důležité, aby se šarže nakupovaných vín pohybovaly v řádech desítek až stovek kusů. Jednotlivé lahve pak totiž nejsou pro případné zájemce a prodejce z řad specializovaných vinoték či restaurantů zajímavé. Musíte také vzít v úvahu, že vína musíte pravidelně degustovat a tím zjišťovat jejich kondici. Takzvané „zlomené víno“, tedy mok bez jiskry, vitality, které jsme nechali v archívu až příliš dlouho, na trhu moc neuspěje.
Lze tuto investici nějak porovnat s bankovními produkty? Řekl bych, že lepší srovnání je spíše s kurzovými sázkami. Víno je živý organismus, který ovlivňuje celá řada faktorů. Říci předem, jaké víno bude, jak se bude prodávat či kolik ocenění získá, jednoduše nelze. Naopak důsledným vyhledáváním a porovnáváním existujících informací, jako je umístění ze soutěží, velikost vyráběné šarže, proslulost vinaře nebo chuťové parametry, lze míru rizika snížit na přijatelnou úroveň. Jak dlouhou dobu je zapotřebí čekat?**
U kvalitních domácích bílých vín můžeme nejčastěji hovořit o rozpětí mezi třemi až šesti lety. U špičkových červených od pěti do deseti let. V případě ledových a jim podobných vín to může být ještě déle. Najdou se však, například v archivních sklepech Znovínu Znojmo, naprosto unikátní lahve čtyřicet či dokonce padesát let staré, které jsou i přes svůj věk stále pitelné. Příkladem může být Ryzlink vlašský z roku 1947 jehož prodejní cena dosáhla 100 tisíc korun. *
