Bavorští personalisté si prohlédli školy v Kolíně
Vábení automobilky BMW do České republiky spěje ke svému vrcholu. Minulý týden si firemní personalisté prohlíželi střední školy ve středočeském Kolíně a posuzovali možnosti získání kvalitního dorostu. Tento týden se potřetí na ministerstvu průmyslu a obchodu mají sejít šéfové dodavatelských firem v automobilovém průmyslu. Jejich cílem bude připravit další strategii pro lákání bavorského výrobce. Ten si vybírá lokalitu pro svoji budoucí produkci malých aut, která by měla v roce 2004 zaměstnat tři tisíce lidí. Odhaduje se, že dalším čtyřiceti tisícům zaměstnanců dá továrna práci právě v rámci dodavatelské sítě. Kandidující města jsou tři – středočeský Kolín, bavorský Hof a saské Drážďany. Unikátní operace. Proč nad kolínským projektem zasedají ředitelé soukromých firem, a nikoli státní úředníci, jak bývá zvykem? „Operace BMW je totiž v tuzemsku svým způsobem unikátní. Vzaly ji do rukou privátní společnosti, kterým vadila liknavost státu vůči investorským nabídkám. V loňském roce samy připravily projekt, jak dostat tuto prestižní investici do ČR, a doplnily výběr pozemků CzechInvestu o strategii postupu. Není například příliš známo, že lednovou návštěvu Miloše Zemana v Mnichově nemá na svědomí český stát, ale právě automobiloví dodavatelé. Ti si také sami hradili účast na tamní výstavě. „Když BMW začala hledat loni na jaře vhodnou lokalitu, český stát vzal její nabídku na vědomí a začal vytipovávat pozemky, říká Zdeněk Svoboda z konzultační firmy Svoboda & partner, která v té době pracovala jako nákupní kancelář mnichovské automobilky ve střední Evropě. „Není divu že se stát příliš nestaral – podobných sond vypouštějí zahraniční investoři mnoho a vláda nemůže všechny podrobně posuzovat. Já jsem ale z činnosti pro BMW věděl, že poptávka je vážná a že je s tím potřeba něco udělat. A tak se firma Svoboda & partner paradoxně pustila do lobbyingu na české straně. „Chodil jsem bušit na zavřené dveře úřadů a snažil se někoho přesvědčit, že se stát musí hodně snažit. Nesmí pouze nabídnout pozemek, ale musí plnit i nevyřčená přání a očekávání automobilky, říká. „Málokdo si totiž dodnes uvědomuje, že investor není jen výrobce, ale také velký zákazník jak pro stát, tak pro subdodavatele. Jen pro názornost – v roce 1992 měly dodávky českých firem pro bavorskou automobilku objem 52 milionů marek, letos je to desetkrát více. CzechInvest boduje. Snaha Zdeňka Svobody nakonec našla pochopení u CzechInvestu. Tato instituce uzavřela s firmou Svoboda & partner smlouvu o spolupráci. V jejím rámci lobbista Svoboda vypracoval projekt, díky kterému se Česká republika dostala až do finále výběru BMW. „Naše nabídka byla nejlepší ze všech 150 zúčastněných lokalit. Myslím, že máme velké naděje na vítězství, říká šéf CzechInvestu Martin Jahn. Podle něj rozhodla skutečnost, že ČR nezůstala pasivně vyčkávat na rozhodnutí investora, ale sama se snažila o vlastní prezentaci. „Když jsme začínali projekt vymýšlet, položili jsme si otázku: Kdo zná nejlépe potřeby a možnosti českého automobilového průmyslu? Pochopitelně jeho dodavatelé, říká Zdeněk Svoboda. „Na podzim minulého roku jsme tedy v pracovně ministra průmyslu uspořádali schůzku šéfů asi dvaceti firem, typu TRW, Visteon, Peguform či Wagon, na které se definovala společná strategie. Katalog pro vyjednavače. O této schůzce, která se konala na pokračování s dvouměsíčním odstupem, mnohé vypovídá už sám její průběh – generální ředitelé na ní strávili osm hodin (s povinně vypnutými mobily), během plánování účastníci pracovnu polepili nejrůznějšími schématy. Na mítinku nakonec vznikla vize fungování nové automobilky a nakonec i strategie našeho postupu. Byl definován i takzvaný katalog pro vyjednavače. „To je materiál, který popisuje argumenty, které by měli jednotně používat úředníci a manažeři na různých úrovních, kteří přijdou s BMW do styku, říká Svoboda. Například pokud bavorští manažeři vznesou námitku proti sáhodlouhým frontám kamionů na česko–německých hranicích, odpovědí by měla být možnost zvláštního režimu odbavení aut s dodávkami pro BMW. „Kromě toho se má továrna otevírat za tři roky, a to už bychom mohli být v unii, míní Svoboda. Zdaleka ne všechny tuzemské firmy však na jednotný postup přistoupily. „Některé, například Bosch nebo Barum, se schůzek neúčastnily, říká Zdeněk Svoboda. „Podle mého názoru je pro ně těžké pochopit, proč by se měly takto někde prezentovat. Z vlastní zkušenosti vím, jak bylo těžké přesvědčit třeba českou pobočku Siemensu, aby se jela předvést do Mnichova, kde má vlastně svou centrálu. Rozhodnutí v červnu. Karty jsou tedy rozdány, teď už je vše v rukou bavorských manažerů. Ti si chtějí místo vybrat do června. „Pokud budou rozhodovat jen ekonomická kritéria, musíme nad Hofem i Drážďanami jasně zvítězit, říká Martin Jahn. Podle Zdeňka Svobody se vedení firmy nenechá ovlivnit politickými tlaky a Kolín má velkou šanci. „Vezměme v úvahu, že BMW chce stavět továrnu na malá auta a ta musí být levná. A v Německu je kvůli vysokým nákladům lacině nevyrobí, míní.
