Lákavá vůně benzinu

Má v době, kdy velké řetězce ovládají stále více čerpacích stanic, ještě smysl pořizovat si vlastní benzinku? A když už ji člověk má, lze na ní zbohatnout? Na trhu dnes bojuje zhruba tisícovka soukromých čerpadel s přibližně stejným počtem pump, které patří hlavně mezinárodním řetězcům.

Má v době, kdy velké řetězce ovládají stále více čerpacích stanic, ještě smysl pořizovat si vlastní benzinku? A když už ji člověk má, lze na ní zbohatnout? Na trhu dnes bojuje zhruba tisícovka soukromých čerpadel s přibližně stejným počtem pump, které patří hlavně mezinárodním řetězcům.

Na pumpách Aralu voní jídlo jako od maminky, u OMV čerstvá káva, v Essu pečivo vytažené z pece. Shell láká zákazníky na superpalivo a exkluzivní věrnostní dárky a Benzina je (zatím) ryze českou značkou. Všechny tyto firmy mají ve svých sítích desítky čerpadel a na nákup pohonných hmot mohou získat odpovídající množstevní slevy. Motoristům nabízejí bohatě zásobené prodejny, myčky i slevové karty. Soukromník s jedinou pumpou jim může stěží konkurovat. S tím, jak velké sítě rostou, se jeho šance zmenšují. Přesto - jak zjistil týdeník Profit - zdaleka nejsou nulové.

BENZIN, NÁPOJE, TISK A CIGARETY

Loňský průzkum společnosti Incoma ukázal, že lidé stále víc od pump očekávají, že u nich najdou i další služby. Naučily je to velké sítě - v pumpařském žargonu „barevné značky“. Všechny už kromě myčky nabízejí ve svých shopech poměrně široký sortiment potravin a další nepotravinové zboží. Podle průzkumu si nicméně motoristé většinou nevybírají konkrétní pumpu a častěji se řídí momentální potřebou. Náhodný výběr hraje významnou roli zejména na služebních cestách, kde neznají rozložení čerpacích stanic. Mnozí řidiči však i na těchto cestách míří - pokud si mohou vybrat - k oblíbené značce. V shopech nejčastěji nakupují nápoje a za nimi následují položky v pořadí noviny, sladkosti a cigarety.

BAREVNÉ ZNAČKY MAJÍ NÁSKOK

Z velkých sítí již několik let vede žebříček obliby u motoristů Aral. Evropský průzkum s názvem Dobrá značka pořádá každoročně společnost Reader´s Digest a provádí ho ve čtrnácti zemích. Letos hlasovalo 1856 respondentů, Aral získal 1. místo v kategorii čerpacích stanic už počtvrté. O českých preferencích vypovídá i výzkum agentury GfK o povědomosti značek. Tisíc náhodně vybraných respondentů letos odpovědělo, že jim nejvíc „říkají“ značky Benzina (77,9 %), Aral (58 %), OMV (54,2 %) a Shell (46,4 %). Další značky, i když rovněž s velkou sítí čerpadel, následovaly s velkým odstupem. Prvenství Benziny je pochopitelné, v českých zemích se pohonné hmoty pod touto značkou prodávají již několik desítek let. Lidé ji navíc stále vnímají jako ryze českou značku, což přestává být pravda. Majitele Benziny, společnost Unipetrol, letos koupil polský koncern PKN Orlen a o definitivním vlastnictví Benziny se teprve dohodne se svým partnerem pro tuto privatizaci, americko-nizozemskou společností ConocoPhillips.

VENKOV UŽ OBSADILO ČEPRO

Značka se naopak ještě nedostala zákazníkům pod kůži například u druhé největší sítě (za Benzinou), konkrétně u 190 čerpadel státní akciové společnosti Čepro. Její pumpy nesou označení Eurooil, ale zatím jen některé, protože Čepro je předělává postupně. Většina pump společnosti Čepro původně patřila státnímu podniku Benzina a toto označení nesla ještě na začátku 21. století. Aby se tehdejší státní Benzina odlišila od akciové společnosti se stejným názvem, měla nápisy a logo v zelené barvě (na rozdíl od červené barvy akciovky). Pro menší majitele čerpacích stanic je Čepro největším konkurentem. Jeho pumpy Eurooil jsou většinou umístěny na vedlejších, méně frekventovaných silnicích nebo v menších obcích. Čili v místech, kde je podle zkušeností ze zahraničí prostor pro soukromníky.

JAK SE ŽIJE VEDLE VELKÝCH SÍTÍ

Drobné prodejce-soukromníky dnes zastupuje v České republice Společenství čerpacích stanic PHM (SČS). Předseda představenstva SČS Ivan Indráček se domnívá, že majitelé jednoho nebo několika čerpadel stále mohou velkým sítím konkurovat. „Na lokální úrovni mohou fungovat velmi dobře, protože zákazníkovi mohou nabídnout svou tvář,“ říká s nadsázkou. Soukromá pumpa se nemusí řídit firemními pravidly o tom, jak má vypadat totem s cenami nebo kde má stát pult s chlazenými nápoji. I když se drobný podnikatel rovněž nemusí řídit pokyny na stanovení cen pohonných hmot, velká výhoda to zřejmě není. Může sice na své pumpě prodávat levnější benzin než okolní konkurence, ale většinou se jí cenami stejně přizpůsobí. Ceny pohonných hmot tak v podstatě určují velké řetězce změnami na svých totemech.

NA CENOVÉ VÁLKY ZAPOMEŇTE Do boje s velkými řetězci se už několik let nikdo ze soukromníků nepouští. Malá pumpa může mít naopak potíže, aby v dobách nízkých marží přežila. Indráček vzpomíná na příklad z Liberce. Nově otevřený Aral tam zhruba před třemi lety nasadil velmi nízké ceny s tím, že se k pumpě musí zákazníci naučit jezdit. Tři soukromé pumpy v okolí měly co dělat, aby nezkrachovaly. Dvě z nich se udržely jen díky tomu, že měly ještě jiné obchodní aktivity. „Cenová válka je pro malé pumpy cesta do pekel. Velká firma ji vydrží mnohem déle, protože může případné ztráty hradit ze zisků jiných čerpadel ve své síti,“ vysvětluje Indráček. MALÉ PUMPY, MENŠÍ VSTUPNÍ NÁKLADY Prodejci pohonných hmot uvádějí, že se jejich marže pohybují v rozmezí dvou až čtyř korun na litr. Za hranici, kdy pumpa může hospodařit se ziskem a případně splácet úvěr, považují někteří 2,50 koruny na litr, jiní nejméně 3,50 koruny: Majitel středně velké pumpy z Ústecka tvrdí, že se jeho náklady na provoz pohybují kolem 150 tisíc korun měsíčně, výstavba čerpací stanice ho přišla na osmnáct milionů. Cena nové pumpy se však může značně lišit. Investice se prodražuje hlavně pozemkem a u dálnic i vybudováním příjezdové komunikace. Další náklady představují prodejna, myčka, pneuservis, případně restaurace či bar s občerstvením. Podnikatel, který se obejde bez ambicí na nabídku těchto nadstandardních služeb a vybuduje jen jednoduchou pumpu se závorou, se údajně může na svém pozemku vejít do pěti milionů korun. Ivan Indráček upozorňuje, že takový majitel pak může konkurovat velkým sítím, i když nakupuje pohonné hmoty bez množstevních slev. I KDYŽ PŘEHUŠTĚNO, STÁLE SE STAVÍ Česko má možná evropský primát: nejhustší síť benzinových čerpadel. Pokud to neplatí obecně, určitě je to pravda v Praze. Na území hlavního města, na ploše necelých 500 km2 , je jich přes 150. Nepsanému německému pravidlu, že se pumpy staví nejméně čtyřicet kilometrů od sebe, by nevyhověla ani dálnice D1, kde je jen ve směru z Prahy do Brna čerpací stanice v průměru na každém třináctém kilometru. Zatímco motoristům hustá síť čerpadel vyhovuje, jejich majitelé již od poloviny devadesátých let upozorňují, že se takto prodej pohonných hmot brzy stane ztrátovým byznysem. Přesto se nové pumpy stále staví a jen v minulém roce jich přibylo dalších pětačtyřicet. VELCÍ JSOU JEŠTĚ VĚTŠÍ Generální sekretář České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) Miloš Podrazil říká, že velké firmy se už do stavby nových čerpadel nehrnou. Své sítě zvětšují nákupy dalších čerpacích stanic nebo rovnou celých sítí. Příkladem je britsko-nizozemský koncern Shell, který v ČR letos posílil pozici nákupem čtrnácti čerpadel původně francouzské značky Total a zároveň převzal i pumpy, které v Česku vybudoval ruský Lukoil. Rakouský OMV - další majitel sítě, která v ČR disponuje více než stovkou čerpadel - významně zvýšil jejich počet, když koupil stanice se značkou Petra, která původně patřila Chemapolu. Fúze velkých sítí je celosvětový trend, stejně jako změny majitelů. Z Česka například koncem devadesátých let odešel britský BP, aby se před časem znovu vrátil, když v rámci koncernových akvizic převzal českou sít původně německé značky Aral. MALÍ SE (ZATÍM) DRŽÍ

Asociace ČAPPO, která sdružuje všechny velké prodejce pohonných hmot, tvrdí, že nové pumpy rostou v Česku rychleji než poptávka po pohonných hmotách. Spotřeba benzinů a motorové nafty sice zatím neroste nijak závratně, ale je pravděpodobné, že se bude dál zvyšovat. V České republice je v přepočtu na jednoho obyvatele o čtvrtinu nižší než například v Rakousku. Ivan Indráček ze sdružení drobných prodejců říká, že se vedle velkých sítí stále ještě docela dobře daří i podnikatelům s jednou nebo dvěma pumpami. Počet čerpadel, které patří malým soukromým firmám, odhaduje zhruba na tisícovku. Toto číslo se podle jeho názoru v posledních letech příliš nemění, i když pohyb je itady. Nové pumpy se stále staví, ale někteří soukromníci je občas prodají většímu řetězci. Velcí prodejci mají na rozdíl od malých pump obrovskou výhodu - množstevní slevy při nákupu pohonných hmot. Miloš Podrazil připouští, že velké řetězce se jednoznačně orientují na objem prodaných pohonných hmot. Nové pumpy staví jen v zajímavých lokalitách - v místech budoucích dálnic nebo na velkých sídlištích. Stejná kritéria, totiž co největší „výtoč“, rozhodují i při jednání se soukromníky. Většina z nich uvádí, že pro majitele velkých sítí nejsou malé pumpy s prodejem do dvou milionů litrů ročně vůbec zajímavé.

ČESKÁ RARITA - PUMPY NA KOLEČKÁCH

V České republice je dnes 2100 až 2200 veřejných čerpacích stanic. Přesný počet nikdo nezná, protože celostátní evidence zatím neexistuje. Vedle oficiálních veřejných stanic existují areálové - nádvorní - pumpy a rarita českého byznysu: cisterny na kolečkách nebo, chcete-li, mobilní výdejní stojany. Přestože velké sítě i soukromníci považují za nekalou konkurenci zejména mobilní pumpy, nadšení nejsou ani z pevných nádvorních stojanů. Areálové provozy jsou pro ně cenovou konkurencí, benzin i nafta jsou u nich často až o dvě koruny levnější než u čerpacích stanic v okolí. Pumpy na kolečkách jsou zvláštní kapitola. I když už nejméně pět let úspěšně kličkují nejen mezi zákony o daních a svou mobilní povahou zdárně unikají kontrolám České inspekce životního prostředí nebo dodržování bezpečnosti provozu, stát je na ně krátký. Definitivní konec měl přinést nový zákon o spotřební dani, který má zamezit možnosti daňových úniků ze společného prodeje LPG pro pohon automobilů a lahví pro topení a vaření, které nejsou zatíženy spotřební daní. Nový zákon platí od začátku roku, a i když se očekávalo, že s jeho platností přestane být provoz mobilních čerpadel lukrativní, jede zřejmě dál.

PUMPAŘE ČEKÁ POVINNÁ REGISTRACE

Odhady počtu nádvorních pump se značně liší. Zatímco ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje, že je jich kolem dvou stovek, ČAPPO uvádí jiný počet. Většina nádvorních čerpadel - podle údajů Č APPO z února letošního roku je jich 1133 - slouží provozovatelům, často dopravním či zemědělským podnikům, jen pro jejich vlastní potřebu. Stojany pro veřejnost má „ve dvorech“ 143 pumpy. Pro majitele všech čerpadel je důležité, že se nyní připravuje povinná registrace čerpacích stanic. Týdeník Profit zjistil, že je součástí navrhované novely zákona o pozemních komunikacích, kterou by měla brzy projednávat poslanecká sněmovna. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) tuto evidenci požaduje nejen pro potřeby statistiky, ale hlavně proto, že má po vstupu Česka do EU novou povinnost: monitorovat kvalitu pohonných hmot. „Bez řádné evidence čerpacích stanic nemůžeme doložit, že máme kontroly kvality rozložené tak, aby rovnoměrně monitorovaly všechny účastníky trhu,“ vysvětluje vedoucí oddělení surovinové a energetické statistiky MPO Antonín Beran.

KVALITA V NÁDRŽI I když nádvorní stanice prodávají nejlevnější benzin a naftu, mnozí motoristé se jim vyhýbají. Nevěří, že natankují kvalitní palivo. Zejména majitelé dražších automobilů se obávají, že by jim načerpaná hmota mohla jejich plechového miláčka poškodit. Česká obchodní inspekce (ČOI) vloni provedla na čerpacích stanicích 1600 kontrol, letos do června odebrala dalších 912 vzorků. Její mluvčí Miloslava Fléglová uvedla, že ČOI kontroluje všechny pumpy, včetně těch nádvorních. Inspektoři dodržují harmonogramy odběrů tak, aby se postupně všechny pumpy vystřídaly. Na čerpacích stanicích obvykle odebírají po pěti vzorcích, takže do sedmi let by měly projít kontrolou všechny čerpací stanice. N avíc se opakovaně vracejí k pumpám, které měly při minulé kontrole problémy. KONTROLY PODLE NOREM Jak ČAPPO, tak i sdružení malých prodejců SČS tvrdí, že jejich členové nemají s kvalitou prodávaných pohonných hmot problémy. „O tom, že by si někdo dovolil benzin ředit, nemůže být řeč. Nádrže jsou zapečetěné a majitel pumpy, který investoval miliony do výstavby nebo nákupu čerpací stanice, by rozhodně neriskoval dobrou pověst,“ říká Ivan Indráček. Po rozboru v laboratoři může inspekce zjistit, že se v letním období ještě tankovaly zimní pohonné hmoty, nejde však o závadu, která by se při jízdě autem poznala nebo by mohla poškodit motor. „V zimě sice může zejména u zemědělských strojů, které dlouho stojí, letní nafta zatuhnout, ale iv praxi jsou tyto případy spíše vzácné,“ tvrdí Indráček. Požadavkům norem podle kontroly ČOI vloni nevyhovovalo dvanáct procent odebraných vzorků, letos to bylo v průměru deset procent. Miloslava Fléglová pro týdeník Profit potvrdila, že vesměs nešlo o závady, které by ohrozily kvalitu jízdy nebo mohly poškodit motor. U kontrolovaného benzinu požadavkům norem nejčastěji nevyhovoval tlak par v nádrži, u motorové nafty bod vzplanutí. ADITIVA - MARKETINGOVÝ TRIK? Velké sítě na motoristy útočí reklamami o tom, jak se skvěle jezdí s jejich aditivovaným palivem. Aditiva, přísady do benzinu, si míchají podle vlastních receptů, které pečlivě tají. Pravdou ovšem je, že palivo s aditivy nakoupíte u každé pumpy včetně těch malých. Jaroslav Růžek, mluvčí největšího českého výrobce pohonných hmot České rafinérské pro týdeník Profit potvrdil, že se základní aditiva, tedy látky, které mají zlepšovat vlastnosti paliva, přidávají do benzinů a motorové nafty už v rafinériích. Základní přísady přitom mají zlepšit chod motoru, jeho čištění a slouží pro zlepšení antikorozních a antidetonačních vlastností. Velcí prodejci často tvrdí, že jejich koktejl aditiv (tedy další přísady nad rámec základního mixu) dál pronikavě zvýší jízdní vlastnosti auta. „V yšperkované luxusní auto potřebuje vyšperkované palivo,“ říká Miloš Podrazil, který jako představitel ČAPPO hájí zájmy „barevných“ značek. „Je to jen taková hra, marketingový tah,“ říkají naopak majitelé jediné pumpy. Malé pumpy mohou dobře fungovat na lokální úrovni. Místním zákazníkům mohou nabídnout „svou tvář“. Hodí se ale i základní sortiment zboží v přilehlé prodejně. Ruský ropný kocern Lukoil měl v Česku velké plány. Chtěl rafinérie, později alespoň velkou síť čerpacích stanic. Vybudoval tři pumpy, které letos prodal dalšímu ropnému koncernu, firmě Shell. NEJVĚTŠÍ SÍTĚ A JEJICH MAJITELÉ |Značka|Majitel/ země|Počet čerpacích stanic**|

1) včetně pump Lukoil a Total

foto: Profit - Petr Králík (2x)