Vysoká inflace a krach tisíců firem představují nedávný problém jinak prudce rostoucí vietnamské ekonomiky. Nyní se dostává zpět do kondice a růst HDP se vrací tam, kde byl před globální krizí. Pro české firmy je Vietnam lákavým cílem, problémy mohou nastat při ochraně jejich investic.
WSocialismus s kapitalistickou tváří, jehož základem je centrálně plánovaná tržní ekonomika. Takový je dnešní Vietnam. Komunistická doktrína ale růstu hospodářství nepřekáží.
V období před hospodářskou krizí byl průměrný ekonomický růst více než sedm procent ročně, globální krize měla za následek snížení dynamiky růstu HDP o dvě až tři procenta. Loni činil přírůstek HDP 5,4 procenta.
„S oživením světové ekonomiky pomalu roste i výkonnost vietnamského hospodářství, které je do značné míry proexportně orientované a samotný vietnamský vývoz je tažen především přímými zahraničními investicemi,“ říká ekonomický rada zastupitelského úřadu v Hanoji Milan Vágner.
Tolik potřebné zahraniční investice v roce 2013 dosáhly celkové výše 22,4 miliardy dolarů, což je oproti roku 2011 nárůst o osm miliard dolarů.
Zanícení kapitalističtí komunisté Podle The Economist je země vedena „zanícenými kapitalistickými komunisty“. Hospodářství je nadále centrálně plánované, ale po postupných reformách se stalo relativně otevřenou tržní ekonomikou. Přestože státní podniky produkují téměř polovinu HDP, boom mají na svědomí soukromé subjekty.
„K pozitivnímu vývoji vietnamského hospodářství pomohla jak poptávka po vietnamském zboží, kde se angažují i nadnárodní firmy hledající příznivější investiční a podnikatelské podmínky, tak i nutnost modernizovat místní průmysl a dobudovat chybějící infrastrukturu,“ doplňuje Vágner.
Problémem byla vysoká inflace, kterou se vládě podařilo před dvěma lety zkrotit balíkem reforem. Za rok 2013 už byla inflace pouze šest procent, což je nejnižší hodnota za posledních deset let. Během uplynulého roku kabinet Nguyena Tan Dunga několikrát snížil úrokovou míru s cílem podnítit půjčky a posílit spotřebu.
Zlepšila se likvidita vietnamských komerčních bank, kurz místní měny se stabilizoval a devizové rezervy vyšplhaly na 32 miliard amerických dolarů. O vietnamské nezaměstnanosti se může lídrům vyspělých ekonomik jen zdát – loni dosáhla úrovně 2,2 procenta.
Vietnam přesto zůstává rozvojovou zemí a v žebříčku HDP je až ve druhé stovce na úrovni Indie či Iráku. Pro srovnání, HDP na hlavu je 3500 dolarů, v České republice 26 tisíc dolarů.
Dveře pro Čechy otevřené
Česko má už z předrevolučního období s Vietnamem nadstandardní vztahy. Statisíce Vietnamců umějí česky, mnoho politických i podnikatelských elit studovalo v Praze a dveře pro české partnery jsou zde stále otevřené.
„České výrobky mají v zemi pořád dobré jméno, což je dáno historickými vazbami z minulosti. V povědomí místní populace jsou značky jako Bohemia Crystal, sušené mléko a výživa Nutrilon, obuv Baťa a samozřejmě české pivo, které se dováží i na místě vyrábí s využitím českých technologií a surovin,“ připomíná Vágner.
Obchodní výměna mezi ČR a ekonomickým tygrem ze Zadní Indie trvale roste, Češi ovšem vyvezou do Vietnamu mnohem méně zboží, než putuje opačným směrem. V roce 2012 dosáhl obrat 8,4 miliardy korun, český vývoz ale představoval pouze 1,57 miliardy.
Nevyrovnanost obchodní bilance potvrzuje i obchodní rada Vágner: „V roce 2013 sice český export dosáhl objemu téměř 130 milionů dolarů, což je historicky nejvyšší číslo. Dovoz byl ale více než trojnásobný. Příčiny nevyrovnané bilance jsou v zásadě dvě: vysoká poptávka po tradičním vietnamském zboží, jako je obuv a oděvy, a dále elektrotechnické dovozy nadnárodních firem, které v obrovském množství dodávají součástky k dalšímu zpracování, například k montáži na našem území,“ říká.
Poptávka po českých strojích
V českém vývozu do Vietnamu převažují stroje a dopravní prostředky. Následuje průmyslové zboží, tržní výrobky tříděné podle materiálu a chemikálie. Konkrétně jsou základem českého exportu telekomunikační zařízení, zbraně, stroje k aglomeraci nerostných paliv, letecké díly, elektrická zařízení a přístroje, průmyslové armatury, textilní vlákna a příze, měřicí přístroje, manipulační zařízení či farmaceutické výrobky. V českém dovozu je na prvním místě průmyslové spotřební zboží (49 procent), následují stroje a dopravní prostředky (29 procent), potraviny (12 procent) a chemikálie (5 procent).
A jaká jsou pro české exportéry aktuálně nejperspektivnější odvětví? „Perspektivu vidíme v oborech, které se budou podílet na výstavbě místní infrastruktury a modernizaci průmyslu, využívání nerostů a ochraně životního prostředí. Konkrétně se jedná o energetická zařízení včetně těch, která využívají obnovitelné zdroje, těžební techniku, obráběcí stroje a strojírenské linky, potravinářské a zemědělské stroje, environmentální technologie, zdravotnickou techniku, dopravní techniku. Z nových technologií možno jmenovat biotechnologie, nanotechnologie a software,“ prozrazuje Vágner.
Ráj pro zahraniční investory? Vyplatí se opatrnost
Vietnam, kde žije 92 milionů obyvatel, je obrovským a pestrým trhem. Má před sebou především budování energetické a dopravní infrastruktury a další výzvy, které si vyžádají miliardy dolarů investic. Proto nabízí obrovské příležitosti pro zahraniční firmy.
„Země nemá dobudovanou infrastrukturu v oblasti dopravy, energetiky, zdravotnictví, dosud nesystémově je veden přístup k ochraně životního prostředí, z čehož v budoucnu vyplynou mohutné investice (čistění vody, odpadové hospodářství). Zdroje plynoucí z projektů zahraniční rozvojové spolupráce postupně odumírají poté, co se Vietnam zařadil do skupiny středněpříjmových zemí,“ uvádí ekonomický rada.
Vietnam nabízí zahraničním firmám celou škálu investičních pobídek. Zahrnují například daňové prázdniny, poskytnutí půdy zdarma na určité období či odpuštění dovozního cla na technologie a výrobní prostředky. Výhodou je i levná pracovní síla. „Pobídky se liší podle odvětví, ale i podle provincií a jednotlivých průmyslových parků, kterých jsou ve Vietnamu stovky.
Potenciální český investor by se měl s těmito podmínkami důkladně seznámit před rozhodnutím investovat, využít k tomu i místní poradenské firmy a pro zakládání své podnikatelské entity najmout solidní právní firmu. Pokud se týká levnější ceny pracovní síly, je pravda, že řada i českých investorů volila Vietnam s přihlédnutím k tomuto faktoru,“ doplňuje Vágner. Cena pracovní síly ale rychle roste a investoři musejí podle rady počítat i s vysokým zdravotním a sociálním pojištěním, které dohromady činí více než 30 procent z příjmu.
Mnozí čeští podnikatelé si stěžují, že Vietnam není schopen ochránit jejich investice. Rizika jsou podle Vágnera obdobná jako v jiných podobných zemích regionu, přesto doporučuje opatrnost.
„S větší rozvahou by měl český investor přistupovat k výběru místních partnerů a zástupců. V současné době pomáháme řešit několik problémových investic v teritoriu a ve všech případech je možno konstatovat, že chyba nastala na obou stranách.
Český investor si důkladně neprověřil partnera a podmínky vstupu na místní trh a nekontroloval celý proces zakládání a chodu firmy, na druhé straně se setkáváme s podvodným jednáním. Některé případy se dostávají až před soudy a zde musíme připustit, že jejich přístup nemusí být stejný k oběma stranám. Ve Vietnamu musí český investor počítat i s takovými faktory, jako je zdlouhavý a byrokratický přístup při schvalování investičních licencí, častá změna příslušných předpisů a korupce,“ varuje Vágner.
Uspět na vietnamském trhu není jednoduché
Na vietnamském trhu je mimořádná konkurence. Přesto se zde daří mnoha českým subjektům. „Velmi úspěšní jsou čeští dodavatelé telekomunikačních zařízení a radarů, dalším úspěšným příkladem je outsourcing české firmy, která ve Vietnamu vyrábí a prodává do celého světa obráběcí stroje a pily a před několika dny slavila desetitisící z Vietnamu dodaný stroj. V minulosti se realizovaly dodávky těžební techniky a technologií na zpracování nerostů. V současné době české firmy jednají o dvou nových velkých projektech, které se týkají energetických zařízení a sektoru zdravotnictví,“ prozrazuje Vágner.
Firma Alta Brno poskytovala dobývací a dopravní technologie pro vietnamské uhelné šachty. Česká společnost Inekon Group uzavřela smlouvu na výstavbu cementárny o kapacitě jeden milion tun cementu ročně v provincii Ninh Binh. Textilní stroje exportují do Vietnamu bývalé české továrny Elitex, dnes Saurer Czech a Rieter Textile Systems. Na vietnamském trhu se prosazuje firma Pilous, významný český výrobce pásových a kotoučových pil. Ve spolupráci s vietnamskou firmou Hameco rozeběhla společnou výrobu, určenou pro vietnamský i zahraniční trh.
Češi mají zájem i o investice v oblasti finančních a dalších služeb. V roce 2006 bylo otevřeno reprezentační zastoupení finanční skupiny PPF Holding v Ho Či Minově Městě. Po získání dalších potřebných povolení byl zahájen provoz v roce 2009. V roce 2010 firma otevřela svou pobočku v Hanoji.
Firma Sezako Přerov investovala v provincii Ha Tinh s vietnamským partnerem do linky na zpracování lomového kamene na stavební štěrk; vzájemné vztahy obou partnerů jsou ovšem nyní předmětem soudního řízení. V roce 2010 otevřela banka BIDV dceřinou investiční firmu v Praze a další vietnamská banka Vietinbank zvažuje otevřít pobočku s bankovní licencí.
V březnu 2013 otevřela v zemi reprezentační kancelář společnost Metrostav, která se soustředí na dopravní infrastrukturu a stavbu nemocnic. Mezi další aktivní firmy v teritoriu patří Česká zbrojovka, BTG Energy Praha, Retia, ERA, Lichna Trade, SKEX, PSJ, Škoda JS či ÚJV Řež.
„Oficiální statistiky hovoří o celkem 30 projektech českých firem s registrovaným kapitálem zhruba 65 milionů amerických dolarů. Z poslední doby můžeme zmínit založení výrobního závodu na elektrosoučástky, kdy česká firma Hydra Praha převedla celou výrobu z ČR do průmyslové zóny nedaleko čtvrtého největšího města Da Nang v centrální části Vietnamu, kde bude zaměstnávat 250 pracovníků,“ doplňuje Vágner.
Jak vést obchodní jednání Při jednáních s vietnamskými partnery je nutné vystupovat vstřícně a uvolněně. Za slušnost a výraz úcty se prý považuje, když si během jednání ponecháte partnerovu vizitku před sebou na stole a nestrčíte si ji ihned do kapsy. Rozdílná kultura se projevuje i v obchodních jednáních, potvrzuje ekonomický rada Milan Vágner. Vietnamci si potrpí na uctivý projev zejména ke starším. Jednání začínají nezávaznou konverzací, nejdříve se proberou všeobecná témata (například zda jste poprvé ve Vietnamu, jak se daří rodině), až poté se přejde k obchodním záležitostem.
„Při vlastním jednání Vietnamci nekompromisně prosazují své zájmy, současně přistupují k jednání velmi takticky, nerozkrývají hned své návrhy a vždy mají v záloze připravenu další variantu, pokud partner dá najevo nesouhlas. Ovšem nová varianta nemusí přijít hned na program jednání, ale až s časovým odstupem. Mimochodem dobře zvládnutou taktiku v jednáních bylo možno vidět v procesu přístupu Vietnamu k WTO a nyní při jednáních s EU o smlouvě o volném obchodu,“ přibližuje Vágner.
Mnoho Vietnamců sice umí česky, což je v tak vzdálené asijské zemi unikum, obecně ale nejsou tamní obchodníci příliš jazykově vybavení. „Mladá generace a noví absolventi univerzit většinou komunikují anglicky, starší generace a zejména absolventi zahraničních studií v bývalém východním bloku mohou mluvit rusky, ale pro české podnikatele je rozhodující početná komunita Vietnamců, kteří studovali nebo pracovali v bývalém Československu.
Těch je více než 200 tisíc a řada z nich se překladatelskými službami zabývá,“ prozrazuje Vágner. Pokud se týká místních zástupců, jsou podle jeho slov prakticky nepostradatelní pro podnikatele, který poprvé přichází na místní trh. Otázka výběru vhodného zástupce je zásadní pro budoucí chod podnikání a český subjekt by jí měl věnovat zvýšenou pozornost.
