Lakmusový zákon

Budou v novele zákona o spotřební dani úlevy pro alternativní paliva?

Už tento týden se ukáže, jak vážně to nová sněmovna myslí se snižováním závislosti na dovozu ropy, s redukcí emisí skleníkových plynů, polétavého prachu a přízemního ozonu, s podporou rozvoje šetrnějších technologií v dopravních prostředcích a se zvýšením odbytu energeticky využitelných plodin. To všechno se skrývá v novele zákona o spotřební dani. Velice záleží, jestli se do ní podaří prosadit daňové úlevy pro alternativní paliva. Když ne, stane se z Česka skanzen, v kterém se nevyplatí investovat do hybridních motorů, automobilů na zemní plyn či řepkový olej ani jiných moderních prostředků.
Až do druhého čtení nebyla v zákoně navržena pro alternativní paliva žádná podpora, přestože evropská směrnice připouští nejen sníženou, ale i nulovou spotřební daň. Zůstane-li to tak, zvolí Česko dobrovolně roli vazala Evropské unie, který plní, jen co musí. Pak tu budou v autech s tradičními motory všichni jezdit na paliva s povinnými pěti procenty biosložky a rozvoj jiných technologií se zastaví. Jenže Evropa už v roce 2020 počítá s náhradou 20 procent dovážené ropy, a to už se mícháním na povel dohnat nedá. Alternativou ropy by měl zpola být zemní plyn, pro což bude třeba budovat nákladné čerpací stanice, a z dvaceti procent biopaliva. Kdo teď ví, jaká technologie se po deseti letech postará o zbytek? Proto je třeba podporovat sníženou daní všechny způsoby. Až budou konkurenceschopné, jistě se najdou poslanci, kteří je zdaní. Stát nejdříve chtěl na úkor biopaliv vrážet peníze všelijakým lobbistům. Teď naopak Paroubkova vláda všechno škrtla a Topolánkova to tak nechala. Chtělo by se říci, že to je návrat kdovíkam zpátky. Kdyby ovšem nevyplynulo, že cílových evropských 20 procent etanolu v benzinu bylo v Československu povinných už v roce 1936. Naši tatíci byli moudří. A naši dnešní poslanci?