Nabídky jsou, ale firmu neprodám, tvrdí její majitel
Kde jsem začal před lety s úspěšným podnikáním? No přece v garáži. Těmito slovy se chlubí mnoho podnikatelů, kteří takřka z ničeho vybudovali velké fungující podniky. Po bližším ohledání se ale jejich tvrzení často prokáže jako poněkud nadnesené. To však neplatí v případě Jiřího Vašíčka, majitele firmy COLORprofi, která se specializuje na lakování součástek, kromě jiného pro výrobce vlaků, automobilů a elektrotechnický průmysl. Roční obrat společnosti, jež sídlí v Boskovicích, dosahuje zhruba sta milionů korun.
Pod národním výborem Vašíček začal podnikat v roce 1988. Tehdy si zařídil takzvanou povolenou činnost pod národním výborem v Boskovicích. „Měl jsem postavený dům, splácel půjčky, každá koruna byla dobrá. Proto jsem si po práci přivydělával v dílně. Dělali jsme všechno od oprav motorových vozidel, přes klempířské práce až po lakování aut,“ popisuje počátky podnikání. A vzápětí zdůrazňuje: „Od dětství jsem tíhl k lakování, barvám a metalickým lakům.“ Po změně režimu v roce 1989 bylo v tehdejším Československu jen málo firem, které dokázaly kvalitně aplikovat metalické laky. I z toho důvodu na počátku devadesátých let odjel Vašíček do Švýcarska na studijně-pracovní pobyt. V roce 1991 se do Česka vrátil a začal podnikat. O rok později založil společnost COLORprofi a od místního zemědělského družstva odkoupil garáže zemědělské techniky. „Objekt jsme předělali na lakovnu,“ konstatuje Vašíček. Současně pracoval jako technik povrchových úprav pro firmu Akzo Nobel, pro jednoho z největších světových producentů laků.
Fůra zakázek Jenže podnikání se rozjelo a další aktivity přestal časově zvládat. „Proto jsem od firmy odešel,“ vysvětluje. Zásadní změna, která ovlivnila další Vašíčkovu podnikatelskou kariéru, přišla v roce 1995. Tehdy se rozhodl, že nejen auta budou nosným programem jeho společnosti. Zavedl v podniku průmyslové lakování. „Byla to hektická doba, museli jsme přestavět celý tehdejší provoz, dnes halu číslo jedna, postavit dopravníkový systém, zvýšit kapacitu lakovacího boxu. To vše v již zmíněných bývalých garážích zemědělské techniky,“ popisuje Vašíček. První velkou průmyslovou zakázkou společnosti COLORprofi bylo lakování výlisků vrtulí pro lodě a jachty, vše do délky jednoho metru. Druhým milníkem pro další rozvoj firmy byla smlouva s rakouskou společností IFE (dnes IFE – CR). Pro firmu, která vyrábí dveřní systémy pro kolejová vozidla, začal boskovický podnik lakovat dveřní křídla. „Tento kontrakt trval až do roku 2000, poté se IFE přestěhovala do Česka. S firmou jsme se dohodli, že pro ně budeme lakovat mnohem větší množství dveřních křídel, proto jsme postavili druhou výrobní halu,“ popisuje další rozvoj Vašíček. Ve zmíněné hale se nanášejí pouze svrchní laky, což je provoz velmi náročný na čistotu prostoru a ovzduší. „Neustále jsme nabírali novou produkci. Udělali jsme analýzu, ze které vyšlo, že nejužším místem ve firmě je kapacita lakovacích boxů. Ta nás brzdila především v okamžicích, kdy se opravoval jeden kus dveří,“ vysvětlil. Z toho důvodu začal přemýšlet o výstavbě třetí výrobní haly. Ta byla původně koncipována jako skladovací prostory s jedním lakovacím boxem na opravy. „Jenže se nám podařilo získat zakázku na lakování drobných kovových součástek. Tu jsme převedli do trojky, kde je teď samostatný dvousměnný provoz,“ vysvětluje majitel firmy. Společnost zde lakuje jen drobné díly, které se opakují v malých sériích a u nichž je velká četnost výměny barev, tedy značná náročnost na změnu lakovacích systémů. Drobné díly dodává odběratelům na čas do výroby.
A jedeme dál „Časem se nám podařilo stabilizovat výrobní procesy, management a zaměstnance. A na základě toho ve mě začala hloubat myšlenka vstoupit do dalšího oboru, kterým bylo lakování plastových dílů pro elektroniku a automobilový průmysl. To je taková třešnička na dortu v lakování, opravdu úzce specializovaná záležitost,“ tvrdí Vašíček. V Česku navíc v tomto oboru není velká konkurence. COLORprofi proto nakoupila pozemky jen několik metrů od svých výrobních prostor a postavila novou výrobní halu číslo čtyři. „Máme tady jednoho robota společnosti ABB, jednu vytěkací zónu a sušicí kabinu. Kvůli tomu, aby byl robot stoprocentně vytížený, jsme zde postavili power and free dopravník za čtyřicet milionů korun, který lze na rozdíl od kontinuálního podle potřeby naprogramovat. To nám umožňuje zvládat i technologicky náročné procesy výroby,“ popisuje Vašíček. Původně měl moderní halu stavět ve spolupráci se zahraničním partnerem. Od společného projektu ale odstoupil poté, co zjistil, že by namísto nových technologií od partnera získal vysloužilé stroje. Vašíček plánuje rozšiřování čtvrté výrobní haly, mimo jiné koupi dalšího robota. „Slibujeme si od toho především zvýšení výrobní kapacity, větší čistotu výroby a menší zmetkovitost výroby, a samozřejmě i úspory na mzdách, protože lidé nemusejí být tak vyškoleni na to, aby dokázali zavěsit díly na dopravník,“ konstatuje Vašíček.
Ať žije krize Současná ekonomická krize, která zasáhla řadu podniků z oboru, produkci v COLORprofi nijak dramaticky neohrozila. Právě naopak. Vašíček přiznává, že počátek letošního roku byl, co se týká objemu nově uzavřených kontraktů, poněkud slabší. Aktuálně ale jeho podnik na krizi spíš profituje. V době, kdy ekonomika prosperovala, totiž mnoho producentů plastových dílů pro automobilový průmysl převáželo z Česka svoji produkci do lakoven v Německu, Itálii nebo ve Španělsku. Pak zase zpět do Česka ke kompletaci hotových dílů a opět do Německa, Itálie či Španělska, kde se montovaly do nových vozů. „Každému musí dojít, že je lepší najít lakovnu v tuzemsku, která je schopna odvést kvalitní práci za nižší peníze než západní konkurence, navíc do konečné ceny nemusíte počítat tak velké náklady na dopravu,“ upozorňuje Vašíček. V COLORprofi pracuje i Vašíčkova žena, stará se především o firemní finance, placení faktur a pohledávek. Obchodní záležitosti související s nejmodernějším čtvrtým provozem pak má na starost jeho syn Jiří. „Jsem rád, že si k firmě našel vztah. Odmalička sportoval, dělal především cyklistiku, takže měl neustále nějaké finanční požadavky. Vždycky jsem mu říkal: dobře, něco ti dám, ale pojď si do firmy přivydělat na brigádu. Postupně a nenásilně si tak našel k firmě vztah. Je to tvrdý obchodník. Na rozdíl ode mne, já jsem spíš technik a obchod dělám jen proto, že musím,“ popisuje Vašíček rodinné vztahy ve firmě. To, že jeho syn pracuje v COLORprofi, je i jeden z důvodů, proč svůj podnik odmítá prodat, a naopak jej chce rozvíjet. „Nabídka samozřejmě byla, ale nemám důvod prodávat. Společnost funguje, zaměstnává mnoho lidí, na kterých je závislých mnoho rodin. Jsem spokojený z toho, že jsem něco vybudoval a že jsou spokojeni i ostatní.“
