Sociologie globalizace
Globalizace je jedním z nejfrekventovanějších slov současnosti. Pomalu se stává nálepkou, pod kterou je možné skrýt téměř cokoliv. Pro jedny je synonymem ďábla a zdrojem všeho zla, pro jiné příslibem prosperity a znamením ještě větší svobod y. Kniha Globalizace je srozumitelnou sociologickou skicou jejích souvislostí, významů a možných důsledků.
Autorem knihy je jeden z nejznámějších sociologů současnosti, Zygmunt Bauman. Narodil se v roce 1925 v Polsku, v roce 1968 emigroval do Velké Británie a nyní je emeritním profesorem sociologie na univerzitách v Leedsu a ;ve Varšavě. V Čechách po revoluci před recenzovanou Globalizací vyšly již dvě jeho knihy: Úvahy o postmoderní době a Myslet sociologicky. Globalizace vyšla v originále v loňském roce (nakladatelství Polity Press a Blackwell Publishers), a její české vydání je tedy velmi aktuální.
Fenomén globalizace lze podle autora popsat jako „časoprostorovou kompresi , která zmenšuje a zrychluje svět. Letadla, mobilní telefony a elektronická pošta natolik usnadnily a zrychlily komunikaci, že prostorová vzdálenost přestala být problémem. Ovšem, jak Bauman ukazuje, pouze pro některé. „Globalizace nejen propojuje, ale i rozděluje. (s. 8) Hlavním stratifikačním faktorem se stává mobilita - svoboda pohybu (nejen fyzického, ale i virtuálního na internetu). „Všichni jsme chtě nechtě, záměrně nebo trpně, v pohybu. Jsme v pohybu, i když se fyzicky nepohneme z místa: ve světě trvalé změny není imobilita realistickou alternativou. (s. 8)
Veřejný prostor, ve kterém dochází k vyjednávání významu různého jednání a žádoucích norem chování, se posouvá z dosahu lokalizovaného života. Ovládají jej globální elity, kterým se podařilo získat nezávislost na územně omezených jednotká ch politické moci. „Centra tvorby významů a hodnot jsou dnes exteritoriální a jsou osvobozena od lokálních omezení, což však neplatí o lidské situaci, kterou mají takové hodnoty a významy formovat a naplňovat smyslem. (s. 9)
Bauman ukazuje, že skutečná moc národních demokratických vlád klesá, protože globální hráči, například nadnárodní koncerny, nakumulovaly obrovský kapitál a nejsou při svém rozhodování vázány žádnými hranicemi a často ani jinou odpovědností než vůči investorům. Například odpovědnost za nezaměstnané připadne na sociální systém země a její vládu. V této souvislosti cituje článek Martina Woolacotta z britského listu Guardi an: „Švédsko-švýcarský konglomerát Asea Brown Boveri ohlásil, že v západní Evropě hodlá zredukovat počet svých zaměstnanců o 57 000, přičemž vytvoří jiná pracovní místa v Asii. Následovalo oznámení Electroluxu, že svou celkovou pracovní sí lu sníží, především v Evropě a Severní Americe, o jedenáct procent. Významné škrty oznámila také společnost Pilkington Glass. V pouhých deseti dnech omezily tři evropské firmy počet pracovních míst měrou, která je srovnatelná s p očtem nových pracovních příležitostí, jež slibují vytvořit poslední návrhy francouzské a britské vlády. (s. 72)
Bauman cituje další zajímavé údaje, které podporují jeho argumentaci, že globalizace přesouvá moc z národních vlád k nadnárodním koncernům, z lokálních teritorií do globálních virtuálních prostorů. „Podle propočtů Reného Passeta (Le monde diplomatique, 1997) dosahují čistě spekulativní měnové finanční transakce celkového objemu 1300 miliard dolarů denně. (s. 82) Veškeré rezervy všech národních bank světa jsou podle něj v téměř stejné výši - 1500 miliard dolarů. A Passet proto vyvozuje: „Žádný stát tak nemůže odolávat spekulativním tlakům trhů déle než pár dní.
Autor rovněž uvádí několik přesvědčivých údajů o nespravedlivé distribuci světového bohatství. „Podle Zprávy o vývoji lidstva, vydávané OSN, se celkové bohat ství horních 358 globálních miliardářů rovná souhrnu příjmů 2,3 miliardy nejchudších lidí (45 procent světové populace). (s. 86) Bauman dále uvádí, že zatímco před třiceti lety vlastnila pětina nejchudších zemí 2,3 procenta globálního bohatství, dnes je to již pouze 1,4 procenta.
Zajímavý a provokativní Baumanův esej nelze přijímat nekriticky. Polský sociolog například již zřejmě zcela nepochopil podstatu internetu (viz s. 65-66). Nejproblematičtější však je, že vůbec nerozlišuje mezi „chudým dělníkem ve Francii a chudinou rozvojového světa. Zatímco totiž „chudí vyspělého světa nemají hlad ani problém se střechou nad hlavou, mají většinou alespoň nějaké vzdělání, přístup k telefonu a internetu, často i zvládají základy angličtiny, chudí v Africe či Indii o internetu a telefonu často ani nikdy neslyšeli. Bauman si prostě příliš snadno rozdělil svět na dvě homogenní části, na globální elitu a lokální chudiny.
Na druhou stranu najde čtenář v této útlé brožurce nečekané množství inspirativních postřehů o současném světě, hezké metafory a odkazy na jiné postmoderní teoretiky. Mnohé Baumanovy věty by si mohl coby bonmoty vypůjčit i premiér Ze man - například o rádoby záchraně chudého světa píše: „Všechna záchranná lana lze snadno převázat do dalších oprátek. (s. 91)
; Bauman, Zygmunt: Globalizace. Důsledky pro člověka. Mladá fronta. Praha 1999. 160 stran. 158 Kč.
