Taková blbost, chtělo by se říct – a Martin Kofroň odkývá, že lanko se závažím na konci jí v zásadě skutečně je. A příšernou práci taky dala, usmívá se. Jenže podle výzkumů, zkušeností, a především osobní životní cesty tohoto vynálezce – pokud tedy úspěšně dopadne patentové řízení – reálně pomáhá. Marrko Core, oficiální označení pomůcky, právě na crowdfundingové platformě vysbíralo jeden a čtvrt milionu korun. Jednoduchý přístroj funguje jako zdravotní pomůcka, válečného veterána Martina Kofroně pomohla zbavit úporné bolesti zad a on teď věří, že pomůže i mnoha dalším lidem.
Ten příběh vyprávěl už mnohokrát: rok 2012, třetí mise v Afghánistánu, pochod v pěší patrole na mostě, když jim kolem hlav začínají prolétávat dávky z kulometu. Otevřený prostor je nebezpečný, Kofroňovi se zasekla zbraň, a tak skáče do hlubokého zavlažovacího kanálu. Záda nevydržela zátěž a povolila.
Ač tehdy mise skončila bez ztrát na životech, Kofroňovi ho změnila. Poraněná záda ho donutila odejít z armády a léčil je rehabilitací, která buď nezabírala vůbec, nebo omezeně, případně jen na krátkou dobu. Doma si garáž přestavěl na cvičební studio a zkoušel, co ho napadlo.
Zrovna byl u fáze, kdy testoval všechny možnosti toho, jak se vyvěsit – chytnout se rukama lana zavěšeného u stropu a nechat uvolnit záda. Když i tohle vzdal, chtěl odvázat lano, ale nešlo to. Tak ho zkrátka uřízl a hodil s ním o zem. Napadlo ho, že to vůbec nebyl špatný pohyb, lano s uzlem na konci vzal a zkoušel s ním kroužit. „Až později jsem zjistil, že jsem měl štěstí, že jsem ten cvik provedl správně. Zabralo to, ulevilo se mi,“ popisuje Kofroň.
Ono to zas takové štěstí nebylo – Kofroň se kvůli tomu, že byl šikanovaný na základní škole, na té střední přihlásil na box. V tomto sportu se mimochodem v mládí stal mistrem České republiky. Pro Marrko Core je ale důležitější skutečnost, že se tehdy naučil správně pohybovat trupem. Držet jej ve správně vzpřímené poloze i přes odpor, tedy odstředivou sílu cvičební pomůcky, se kterou člověk krouží před tělem nebo kolem něj, je totiž daleko těžší, než se na první pohled zdá.
„Valí oči,“ říká Kofroň k příkladům, kdy si pomůcku zkouší úplní laici. A to mluví za vše.
Granát byl příliš těžký
Marrko Core je cvičební nářadí určené na aktivaci hlubokého stabilizačního systému páteře i vnějšího svalstva trupu. Skládá se z lana speciálně navrženého tak, aby bylo dostatečně flexibilní i pevné, držadla na jednom konci a zatěžovací hlavice na tom druhém. Vzniklo ve spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze, se studenty pod vedením Ivana Dlabače. Ten je na škole vedoucí Ateliéru průmyslového designu a se svým studiem Divan navrhl mimo jiné nemocniční lůžka Linetu.
Kvalitní design byl ostatně jedna z prvních věcí, které Kofroň řešil. Tou druhou byly studie, jak vlastně takové dlouhé těžítko při pohybu na lidský organismus funguje. V tomto ohledu se obrátil kromě mnoha knih také na Karlovu univerzitu. Tam proběhlo základní testování. Prokázalo nejen účinnost na aktivaci hlubokého stabilizačního systému páteře (což je mimochodem zhruba 29 svalů), ale i několik překvapení. Například to, že při obvyklých cvicích u zhruba 60 procent práce, tedy vyrovnávání odstředivé síly, pomáhají nohy.
Ještě jednu zásadní informaci zjistil Kofroň díky práci rychlokamer a dalších technických vymožeností. Bylo vidět, že třeba už po 15 sekundách trup „povolil“ a zátěž neudržel. „V trupu se tvoří veškerá dynamika pohybu. Síla i přesnost vycházejí z něj. Tady jde o jednoduché torze, je to kombinace posílení a protažení. Pohyb musíte dělat přesně. Pokud chcete vytvořit pomůckou kruh a vychází vám ovál nebo něco jako obdélník, někde svaly vypínají. Je to odstředivá síla, která najde slabinu těla. Přesně ukáže vaše limity,“ popisuje Kofroň.
Na vývoji pomůcky Kofroň spolupracoval s laboratoří biomechaniky Univerzity Karlovy. Foto: Jan KopřivaNa cvičence to bylo zkrátka moc. To proto, že pro svoje prvotní cvičení Kofroň na konec uříznutého lana navázal to, co měl po ruce. Tím byl tehdy gumový granát o váze zhruba půl kilogramu, a přišlo mu to málo. Jenže ve skutečnosti testy ukázaly, že hmotnost konce takové cvičební pomůcky musí být v gramech.
Dnes má pomůcka závaží, která je možná přidávat nebo ubírat – dohromady tři po 60 gramech. Je už v druhém patentovém řízení. To první se nepovedlo kvůli špatně připraveným podkladům a Kofroň na něm tratil stovky tisíc korun. Tomu aktuálnímu věří. Zdůrazňuje ale, že patentovat si jde nářadí, ale už ne cvičební systém, o jehož budování mu jde. Proto připravuje manuál a plní YouTube nahrávkami správných technik, jako například na tomto videu:
Bolestí zad je za život postiženo téměř 85 procent lidí. Ročně jen v tuzemsku odrovná 300 tisíc osob v produktivním věku a podle údajů Světové zdravotnické organizace je bolest zad na špičce nejrozšířenějších nemocí a úrazů. V rámci celé EU náklady spojené s nemocemi svalové a kosterní soustavy dosahují ročně až ke čtvrt bilionu eur.
Přitom na záda trpí stále mladší lidé. Dnes do rehabilitačních center a k fyzioterapeutům docházejí klienti kolem 30 let. Je to kvůli dlouhému setrvání v jedné pozici (sezení u počítače) i jednostrannému dynamickému pohybu (představme si třeba tenis). Podle Kofroně skoro půlka lidí prosedí šest až osm hodin denně. Podle studie VFN v Praze má skutečně zdravou páteř jeden člověk ze sta.
A tak by se dalo pokračovat dále: chronická bolest zad, stažené svaly vlivem stresu, pracovní neschopnost a někdy až částečná či dokonce trvalá invalidita. Dat, podle kterých má smysl řešit záda, je nepřeberně. „Podle nich je jasné, že obchodní potenciál to má velký,“ doplňuje Kofroň.
Věří mu natolik, že aby mohl pomůcku vyvíjet a zajistit její vstup na trh, prodal před lety svůj dům a od té doby do ní dal zhruba 4,5 milionu korun. Přesně to neví. Peníze tímto směrem zatím posílá všechny, které má aspoň trochu navíc. Na to však potřebuje dál vydělávat.
Po odchodu z armády se nechal zaměstnat jako učitel a po nástupu covidu se vrátil zpět do armády. Teď je se svými zády tak zdravý, že by mohl klidně zpátky do terénu. Zdravotní prohlídkou, která potvrdila i na záda náročnou možnost skákat s padákem, bez problémů prošel. Nabídku na zahraniční operaci také má. Jestli na ni však vyjede, zatím neví. Práce má dost.
Takový snílek
Jak je možné, že někdo, kdo dosud nebyl lékařem, fyzioterapeutem ani žádným dalším odborníkem na svalové soustavy přišel s něčím, čím se sám vyléčil a co by mohlo pomoct statisícům dalších? „Sám tomu úplně nerozumím,“ krčí rameny Kofroň. „Myslím, že když máte nějaký problém, dokážete nad ním mnohem intenzivněji přemýšlet. Nemám zkreslený úhel pohledu jako někdo, kdo to řeší jen zvenčí. Moje bolesti byly chvílemi tak velké, že jsem si říkal, že je to nekvalitní život. Ve 30 letech si přeci neřeknu, tak to ještě 30 let vydržím,“ vysvětluje.
Přestože práce má víc než dost, zaměstnance ani investory veterán-vynálezce nehledá. Foto: Jan KopřivaDo velké míry byl jeho objev bezesporu náhoda, dodává. Je ale fakt, že touhu po „něčem svém“ v sobě měl už dávno. „Chtěl jsem se do něčeho vrhnout, ale neměl jsem do čeho. Jsem takový snílek, a podařilo se mi něco tak jednoduchého,“ usmívá se.
Jeho Marrko mělo či má u sebe zatím zhruba 50 lidí. Výroba ve větším se bude rozbíhat teď. Mezi lidi, kteří si ho objednali v rámci crowdfundingové kampaně, by se mělo dostat do dvou měsíců. Na internetu kampaň cílila na 300 tisíc korun. Za méně něž 14 dní dosáhla milionu. Peníze ale pořád přibývají a do konce zbývá ještě několik týdnů. Díky tomu se Kofroň hodlá věnovat dalším variantám pomůcky, rozvoji techniky cvičení a vývoji aplikace, která by měla lidem s cvičením pomoct.
Zatím je autor na většinu věcí sám, kromě externistů z univerzit a pomoci s reklamními texty. Dřívější snahu o to, aby někdo další do jeho projektu majetkově vstupoval, odmítal, ale teď už by si prý s vidinou pokročilých byznysových zkušeností dal říct. Sám ale aktivně nikoho nehledá.
Mezitím se baví se sportovci a sleduje, jak s jeho nářadím zacházejí. „Ani všichni zápasníci MMA nutně trup nezapojují. I sportovci by pomůcku mohli ocenit. Pokud trup zapojí, můžou se zlepšit i ve svém sportu,“ vysvětluje. Marrko Core je hned u několika profesionálních sportovců. Nadšeně se tvářili golfisti i další lidé, kteří zatěžují jen část těla.
„Už jsem z toho trošku nemocný. Koukám v televizi na tenisty, jak jim pracuje trup. Hlídám to všude,“ směje se Kofroň.
