Většina Pražanů už jistě slyšela, že ve smíchovském hotelu švýcarského řetězce Mövenpick mají – věrni alpské tradici – lanovku, která hosty vyveze do horní budovy, z níž se mohou při jídle kochat výhledem na Prahu. Lanovka připomíná rozkošnou, křiklavě červenou krabici, jež se s otřásáním šplhá a pak zase řítí po jediné odvážné koleji, a hotelová restaurace se jmenuje Il Giardino.
Rozlehlý prostor se půlkruhovou prosklenou stěnou otvírá do parku, kde za teplých dní lze jistě stolovat na terase přiléhající k restauraci. Její pizzerijní výzdoba v barvách nebeské modři působí lehce naivně, na zdech vymalované falešné sloupy shlížejí na jakýsi záliv, zahradní pergoly, sloupky a busty, jakož i napodobeninu zelinářského krámku na protější stěně. Pod opatrně zavěšenými trámy se to hemží jaksi hrncově modrými židlemi s květovaným čalouněním. Restaurace je téměř prázdná, je nám přidělen dvojstolek u okna. Vrchní (evidentně ze staré školy, ovšem bohužel té reálně socialistické) chce vědět, zda si objednáme aperitiv, či alespoň vodu. Poučeny o proměnách, jichž může H2O v restauracích této cenové kategorie doznat, zajímáme se o sortiment značek. Namísto pertinentní odpovědi na naši přesně formulovanou otázku však přichází nová otázka, doprovázená lehce podrážděným zdvižením obočí: „S bublinkami, nebo bez bublinek?“ Čím tvrdošíjněji se snažíme dopátrat nabízených pramenů vody, tím zatvrzelejší odezvy se nám dostává, pochopitelně opět v podobě už prve proneseného: „S bublinkami, či bez?“ Neukázněný zákazník musí zřejmě zatnout zuby a přijmout místní pravidla, jinak ho lanovkou vyexpedují možná až na Matterhorn. Pamětlivé profesionálního charakteru dnešní návštěvy sbíráme veškerou sebekázeň a po další výměně stanovisek se nám konečně podaří objednat mírně perlivou bonaquu (za nekřesťanských 85 korun). Jako předkrm volíme karamelizovaný kozí sýr podávaný s marinovanou zeleninou v olivovém oleji a šafránu a minestrone, hlavní chody budou sestávat z kachních prsíček piri piri marinovaných s česnekem, piri piri papričkami a čerstvými bylinkami, podávaných s dýňovým timbálem a karamelizovanými kaštany a grilovaného filetu z tuňáka s bylinkovým fenyklem, celerem, rajčaty a květákovým rizotem. Dostáváme na stůl dvě misky sýrové pomazánky a oleje, leč číšník vzápětí jeden soubor zase beze slova odnáší. Jedna z učnic, které mají toho dne praxi „na place“ patrně pochybila. Nebylo by v tom případě elegantnější její omyl ignorovat? Restaurace by touto „rozmařilostí“ netratila a host by byl ušetřen nepříliš důstojné etudy. Ovšem nedosti na tom, vrchní se nás nyní (tedy před počátkem hodování) ptá, zda budeme platit dohromady, nebo zvlášť. Přičítáme to na vrub učňovské drezúry, jíž jsme nedobrovolnými účastnicemi. Dlužno poznamenat, že se žákyňkami soucítíme, očividně to pod knutou pana řidícího nemají jednoduché, ale těžko posoudit, zda je lepší nechat se obsluhovat od nesmělých a ustrašených děvčátek, či snášet arogantního a samolibého dozorce. Takový exemplář aby člověk opravdu pohledal jen v muzeu…
První předkrm byl donesen na malém oválném talířku, na nějž kuchař rozprostřel cosi tak jemně nasekaného, že to vypadá trochu jako žluté rizoto, a na tuto hromádku položil dvě kolečka kozího sýra a mikroskopicky tenký plátek křupavé, vysušené ciabatty. Máme před sebou studenou mísu (tedy spíše misku), jež působí, jako by ji právě vyňali z lednice, což je zvláštní především vzhledem ke karamelu, zřejmě však na sýru přistál už před nějakým časem. Člověk má prostě pocit, že si zrovna otevřel balení špalíčku kozího sýru a ukrojil si z něj dva plátky. Marinace zeleniny v šafránu, měla za následek homogenní obarvení směsi nažluto bez jakéhokoli dalšího prospěchu z tohoto vzácného koření, převažuje nakyslá a pálivá (?!) chuť, kterou po objevu jakýchsi načervenalých bodů nakonec přisoudíme nadrobno nakrájené chilli papričce. Šafrán a olivový olej (doufáme, že kvalitnější než ten, který nám byl na úvod předložen spolu s česnekovou pomazánkou k pečivu a svou jasně žlutou barvou a nedobrou chutí upomínal nanejvýš na řepku olejku), pakliže byly vůbec použity, přišly zcela vniveč. Totéž lze prohlásit o zelenině; tuhý, studený a sladce nahořklé chuti karamelu prostý sýr zklamal na celé čáře.
Minestrone calabresa dostáváme v malé mističce plné zlatisté tekutiny, z níž postupně lovíme listový špenát, kostičky mrkve, cukety a žluté papriky, drobné bílé fazole, kousky rajčat a drobné makarony. Polévka má hezkou čepičku ze sýra pecorino, jehož charakteristická vůně i chuť jsou příjemným oživením rostlinného charakteru vývaru. Polévka je horká, jednotlivé ingredience chutnají, jak náleží, fazole jsou al dente stejně jako těstoviny, maličké kousky feferonky vnášejí lehce pikantní tón. Překvapením je pro nás poměrně výrazná uzená chuť. Lámeme si hlavu, co je jejím původcem, neboť žádný viditelný důkaz nenacházíme - slanina, na níž zeleninu restovali, nebo snad spolu s polévkou vařili nějakou klobásku?
Mohlo by se zdát, že polévka úvodní protivenství zahnala, leč Velký bratr nás od protějšího pultíku stále bedlivě sleduje, po každém boku jednu žákyňku. Asi jim zrovna vštěpuje, jak mají sledovat, zda hostu něco nechybí, ovšem uprostřed liduprázdné restaurace si připadáme jako na pranýři…
Tuňák, rozporcovaný na dva špalíky, ukazuje na odiv růžový střed. Spočívá na poměrně slušné porci rizota, kolem něhož se vine obruba z drobně pokrájené zeleniny, vzhledem k nevýrazným barvám zvolených druhů nelze zatím zjistit, kde končí zóna přílohy a kde začíná rýže. Hned při prvním soustu je patrné, že rizoto se povedlo – je přesvědčivě mazlavé, s onou správnou stopou bílého vína a smetany, jak ho připravují v Itálii, a jeho jemný charakter zdařile podtrhávají droboučké růžičky nerozvařeného květáku a sekaná petrželka. Ovšem růžové útroby tuňáka byly rare pouze na povrchu, uvnitř je ryba bohužel suchá, vláknitá a bez výrazné chuti. A jelikož je jí pořádná porce, konzumaci k naší lítosti po chvíli vzdáváme. Inzerované fenykl, celer a rajčata jsou navzdory zdejší obligátní úpravě dobře patrné a svou nepříliš výraznou, sladkou a zároveň nakyslou chutí kreaci celkem trefně dolaďují.
Další talíř obsahuje tři růžové špalíky kachních prsíček, zářivě oranžový kopeček dýňového mousse s korunkou podušených proužků cukety s pestem. Talíř je po okrajích skropen zeleným olivovým olejem, vedle masa nacházíme hnědý sos balzamikové barvy i chuti, v němž je dekorativně naaranžováno pět světle zelených útvarků – vypadají nejspíše jako poloviny fazolí fava. Příloha je však vynikající, jemné, hladivé, nasládlé dýňové pěně výborně sekunduje cuketa s pestem. Kachna si uchovala svoji přirozenou chuť, česnek, v němž byla marinována, je příjemně cítit jenom v druhém plánu. Po inzerovaných piri piri papričkách však pátráme marně, jejich výrazné chuti by přitom nebylo možné si nevšimnout. Maso je trochu přes, lehce ožehnuté okraje svědčí o rychlé úpravě, jež ovšem asi měla být kratší - některé kousky jsou uvnitř tak tuhé, že je skoro nejsme s to ukrojit. Škoda, protože kombinace chutí je velmi příjemná.
Přestože to poněkud zavání obžerstvím, neodoláme lákavé nabídce výběru tří dezertů za zvýhodněnou cenu (jak však později zjistíme, navzdory polovičním porcím nám byla za každou z nich přece jen účtována cena plná). Na prvním talíři nacházíme čokoládové mille-feuille (tenké lístky z tmavé čokolády plněné lehkým whisky krémem na plátcích jahod). Polovina „bábovičky“ se skládá z trojice čokoládových plátků proloženými světle hnědou pěnou, ozdobu tvoří oranžová bobule mochyně jedlé a plátky jahod. Čokoláda je řádně tmavá, výborná, pěna chutná zhruba jako baileys, plátky jahod jsou sice trochu zimně kyselé, ale příliš to nevadí, alespoň příjemně kontrastují s dominantní sladkou chutí a navíc živě křupou. Další mistička obsahuje krémy ze tří druhů čokolády zformované do malých nočků, jež doplňuje tenoučká křupavá mandlová sušenka stejně skvělá jako všechny čokoládové krémy. Na třetím talíři opět sedí polovina „bábovičky“, tentokrát oranžové barvy. Obsahuje podstaveček z tenké vrstvy tmavé čokolády a lehkou pomerančovou pěnu, kapánek navinulou, jejíž chuť čokoláda dobře vyzdvihuje. Vedle nacházíme maličký váleček jemně sekaných datlí, sušených meruněk a hrušek. Je to opět vynikající, až na ostře oranžovou krustičku, jež má asi připomínat pomeranč. Její agresivní barva v nás dokáže evokovat pouze představu chemického závodu.
Dopíjíme dobré espresso (za 90 korun) a žádáme o účet. Zní na rovných 2000 korun. Dostalo se nám za ně jízdy lanovkou, pobytu v nepříliš vkusném prostředí a několika rozporuplných kulinářských kreací, které jsme byly nuceny vstřebat za soustavného citýrování obsluhy. A to je příliš mnoho much na to, abychom se v dohledné době opět vrátily.
Il Giardino Restaurant, Hotel Mövenpick
Adresa: Mozartova 261/1, 150 00 Praha 5
Tel.: + 420 257 154 262
www.moevenpick-prague.com
Otevírací doba: 5.30–10.30 12.00–23.00
Počet míst: 60 + terasa
Druh kuchyně: středomořská
Platební karty: všechny běžné
Země původu nabízených vín: ČR, Švýcarsko, Francie, Itálie, Španělsko, USA, Chile, Argentina
Hodnocení restaurace:
jídlo 39 bodů z 50
obsluha 10 bodů z 20
nápoje 9 bodů z 10
prostředí 5 bodů z 10
Kvalita/cena 5 bodů z 10
Celkem 68 bodů ze 100
VALUE FOR MONEY
+ výběr nápaditých dezertů
- stolování v atmosféře ustavičného usměrňování hosta ze strany personálu, a předražené nápoje
Výběr z jídelního lístku:
Acquacotta (hustá rajčatová polévka s hříbky a zeleninou, podávaná s toastem z ciabatty) 120 Kč
Karamelizovaný kozí sýr podávaný s marinovanou zeleninou v olivovém oleji a šafránu 135 Kč
Pasteis de bacalhau (fritované pikantní kousky malé tresky podávané s olivovým olejem s příchutí choriza) 155 Kč
Saltimbocca alla Romana (telecí medajlonky s parmskou šunkou a čerstvou šalvějí, podávané se šafránovým rizotem 520 Kč
Grilovaný filet z tuňáka s bylinkovým fenyklem, celerem, rajčaty a květákovým rizotem 540 Kč
Kachní prsíčka piri piri marinovaná s česnekem, piri piri papričkami a čerstvými bylinkami podávaná s dýňovým timbálem a karamelizovanými kaštany 470 Kč
Krémy tří čokolád (Valrhona a Callebaut) s křupavou mandlovou sušenkou 80 Kč
Čokoládová millefeuille (tenké lístky z tmavé čokolády plněné lehkým whisky krémem podávané na plátcích jahod) 80 Kč
Výběr z vinného lístku:
Gryllus barrique 2005, Vinařství rodiny Špalkovy 1050 Kč
Dôle de Chamoson 2004, F&D Giroud (Switzerland, Valais) 1100 Kč
Condrien Grand Cru Classé 2004, E. Guigal 2050 Kč
Château Clos Fourtet 2001, St.Emilion Premier Grand Cru Classé 2800 Kč
Crozes – Hermitage 2004, Cotes du Rhone, Alain Graillot 1390 Kč
Rioja Gran Reserve 2000, Marqués de Cáceres, Španělsko 1400 Kč
Sauvignon barrique, pozdní sběr 2005, František Mádl 990 Kč
Chardonnay Zapata 2002, Mendoza, Catena Zapata,Argentina 1100 Kč
