Vedení ČSA je připraveno odejít, pokud odbory přistoupí na radikální snížení platů
V epopeji s názvem Krize v Českých aeroliniích došlo k vyvrcholení. Představenstvo ČSA minulý týden nabídlo rezignaci, podmínkou však je, aby odbory souhlasily se snížením mezd pilotů o 30 procent, ostatních zaměstnanců o patnáct procent a zmrazením vyplácení zaměstnaneckých benefitů. „Ta nabídka je jasná, jednoduchá a vstřícná vzhledem k řešení krize. Díky ní by z ČSA například nemuselo odejít 860 zaměstnanců, prohlásil prezident firmy Radomír Lašák. Toto řešení, jež by firmě ročně ušetřilo zhruba 1,2 miliardy korun na nákladech, podporuje premiér Jan Fischer, ministerstvo financí a resort dopravy. Odborové organizace ČSA se k nabídce vedení do uzávěrky nevyjádřily.
Zavřít Tvrdíka!
Lašák uvedl, že chce návrhem ukončit patovou situaci ve firmě, kdy spolu obě strany nekomunikují, a zajistit tak přežití firmy v krizi a dokončení privatizace. „A chceme ukončit tu negativní kampaň,“ dodal. Šéf ČSA říká, že odboráři neustále hovoří o tom, že jsou ochotni se podílet na restrukturalizaci společnosti a okamžitě přistoupit k utahování opasků, aby pomohli firmě překonat celosvětovou ekonomickou krizi. Proto vedení ČSA navrhlo toto „luxusní řešení“. „Odbory mi nevyčetly žádné konkrétní manažerské rozhodnutí, které by připravilo firmu o peníze. Nikdy nic takového nepřišlo. Jediný ,restrukturalizační‘ krok, jenž po mně po tři a půl roku zástupci odborářů požadovali, byl: zavřít Tvrdíka. Bohužel s ničím lepším nepřišli,“ konstatoval rozhořčeně Lašák.
V současné době již kvůli sporům ve firmě mezi vedením a odboráři nebylo podle ministra financí Eduarda Janoty možné projednat jakékoliv řešení v rámci firmy. „Toto je zásadní krok, který by měl odblokovat situaci a vytvořit prostor pro jednání,“ uvedl Janota. Podle něj by v případě dohody odstoupila kvůli zachování kontinuity při privatizaci část představenstva, například prezident s někým dalším. „Není možné připustit žádný chaos, a lze to zvládnout,“ uvedl ministr.
Lašák má v poslední době celou řadu kritiků, hlavně z řad odborářů. Bouří se proti němu například i piloti, kteří nesouhlasí s prodejem majetku společnosti kvůli vylepšení hospodářských výsledků. Firma vykázala v pololetí ztrátu 1,8 miliardy korun, za celý rok by hospodaření mělo skončit se ztrátou dvě miliardy. Minulé úterý piloti žádali zástupce státu o Lašákovo odvolání. Odboráři, jak uvedl ministr financí Janota, skoro na vlas stejným způsobem útočili i na Jaroslava Tvrdíka a na jeho předchůdce Miroslava Kůlu.
Politické zásahy
Kůla, jenž ČSA velice úspěšně řídil čtyři roky od září 1999 do září 2009, týdeníku EURO řekl, že zásadní problémy firmy vznikly už před příchodem Radomíra Lašáka. „Když jsem v září 2003 předával firmu Jaroslavu Tvrdíkovi z ČSSD, ČSA měly zisk 700 milionů korun a na účtech cash zhruba ve výši 1,7 miliardy,“ vzpomíná bývalý prezident aerolinek. S Tvrdíkem pak dle Kůly přišla nepromyšlená expanze a dramaticky se snížila obsazenost letadel, což je pro letecké společnosti klíčový ukazatel. Jedná se o hlavní devizu nízkonákladových aerolinek, jejichž letadla jsou téměř vždy plná. Obsazenost letadel ČSA se pohybuje kolem 60 procent (evropský průměr je 73 procent). Proto Kůla říká, že aerolinky, jež mají 50 letadel a šedesátiprocentní obsazenost, nemohou delší dobu přežít.
Problém spočívá i ve vysokých personálních nákladech. „Tvrdík, zřejmě proto, aby měl klid, neuváženě ustoupil zaměstnancům v platebních podmínkách,“ říká Kůla s tím, že proti němu pilotní odbory také silně lobbovaly, jelikož věděly, že jim platy podle jejich představ nezvedne. Někdejší šéf ČSA uznává, že vedení, které v čele s Lašákem nastoupilo po Tvrdíkovi, nemělo lehký úkol. Firmu nejdříve tlačily dolů vysoké ceny ropy a pak přišla celosvětová ekonomická krize, která velmi citelně zasáhla leteckou dopravu. „Vedení ale nemůže záplatovat cash-flow hlavně rozprodáváním majetku. Se zásadnější restrukturalizací se mělo začít už dříve,“ míní Kůla, jenž připomněl zlomyslný vtip o Lašákovi, že umí prodat vše kromě letenek.
Jediným prezidentem ČSA, jehož za posledních deset let z firmy nevyštípali odboráři, byl Antonín Jakubše, který v aerolinkách pracoval asi 20 let. Firmu řídil od roku 1993, kdy z ČSA odcházel strategický partner Air France, který přišel rok předtím, ale kvůli celosvětové krizi v sektoru se rozhodl odejít. Jakubše v roce 1998 vytvořil v aerolinkách rekordní zisk, jejž zatím nikdo nepřekonal. ČSA měly ve světě výborné renomé. Jenže poté, co ČSSD po volbách začala měnit ředitele státních podniků, se Jakubše, který si čím dál méně rozuměl s ministrem dopravy Antonínem Peltrámem, rozhodl raději odejít… Když se odboráři ČSA dozvěděli, že jejich šéf má jít pryč, chodili za politiky a prosili je, aby Jakubše zůstal. Marně.
Vyřazení Aeroflotu? Chyba! Kůla má za to, že ze strany státu nebylo rozumné zredukovat výběrové řízení pouze na dva uchazeče (Air France-KLM a Unimex-Travel Service). V ruském Aeroflotu bývalý prezident ČSA bezpečnostní riziko nevidí. „Rusové měli s ČSA strategické plány, a pokud se nyní najde nový vlastník, nelze vyloučit, že ten aerolinky Aeroflotu časem stejně prodá,“ říká Kůla. V první fázi privatizace se totiž objevily zprávy, že Aeroflot do tendru na ČSA půjde v konsorciu právě s islandsko-českým tandemem Unimex-Travel Service.
*
(rozhovor)
Radomír Lašák
Nabídka je luxusní
Zaměstnanci nás chápou a věřím, že se dohodneme i s odborovými vůdci, říká prezident ČSA
EURO: Ještě nedávno to ohledně budoucnosti ČSA vypadalo celkem optimisticky. Co je důvodem současného obratu?
LAŠÁK: Budoucnost ČSA stále vidím optimisticky. Je to jednoduché: přišla krize, s ní se snížila poptávka po letecké dopravě, firmy zakázaly business létání, lidé se uskromnili v cestování a trh se zmenšil. Na to každá letecká společnost musí reagovat, přizpůsobit se, zeštíhlet. Rozdíl je v čase: někdo ho má více, protože má naspořeno z lepších časů konjunktury, někdo míň. My patříme mezi ty, kteří mají času míň, takže jsme rychle připravili standardní restrukturalizační plán.
Pro ČSA je ta situace trochu komplikovanější, protože jsou současně uprostřed privatizačního procesu, ale stávající vlastník i investor plán restrukturalizace znají a jsou připraveni jej realizovat. Snížíme kapacitu o zhruba pět procent, což znamená, že budeme méně často létat prakticky do stejných destinací a do New Yorku ve spolupráci s americkou Deltou. Na příští tři roky vidíme, že nebudeme potřebovat šest letadel. Stroje, jež jsou na leasing, vrátíme, tři naše do konce roku prodáme.
A s tím souvisí i redukce pracovních míst. Musíme ušetřit patnáct procent mzdových nákladů zaměstnanců a 20 procent mzdových nákladů na management. Když se nám to povede a situace ve světě se výrazně nezhorší, v příštím roce už budeme zpátky v černých číslech a v tom dalším v zisku v řádu stamilionů.
EURO: Jak se ČSA drží ve srovnání s ostatními?
LAŠÁK: Nepřekvapujeme pozitivně ani negativně. Ve srovnání s trhem na letišti v Praze si vedeme velmi dobře, ve srovnání s ostatními přepravci jsme aktuálně lepší v počtu přepravených osob, ale srovnatelní nebo horší v cenách letenek. A protože platí teze, že není důležité, kolik lidí vezu, ale za jakou cenu prodávám, výnosy klesají a to o téměř patnáct procent. Když si uvědomíte, že marže dobrých dopravců jsou čtyři procenta, je jasné, že téměř všechny letecké společnosti jsou ve ztrátě. Nákladová krize z léta 2008, kdy ropa stála skoro 150 dolarů za barel, a světová ekonomická krize a s ní propad poptávky o patnáct procent, to je pro letecké společnosti smrtící koktejl, jak říká můj kolega Petr Pištělák.
Pro ČSA znamená jedno procento výnosů zhruba 200 milionů korun, takže nám letos budou chybět zhruba tři miliardy, jež doženeme jen částečně. A pro příští roky musíme firmu zeštíhlet a přizpůsobit nové situaci na trhu. Prostě zvládnout krizi bez zbytečných odkladů a hlavně bez masivní bulvární medializace. Já se až z novin dozvídám, co jsem vlastně udělal, nebo neudělal. A garantuji, že kdybychom firmu vedli tak špatně, jak je nám dnes někým podsouváno, nepřežili jsme ani první rok. Zaměstnanci nás chápou a věřím, že se nakonec dohodneme i s odborovými vůdci.
EURO: Ti ale snad zastupují zaměstnance, nebo ne?
LAŠÁK: No, to je jistě obvyklé, ale v ČSA se někteří odboráři, řekl bych, vymkli své roli. Spíš než zaměstnance zastupují různé mocenské cíle a bohužel se někdy stávají obětí vlastních ekonomických názorů. Někteří si stále myslí, že stát nikdy nenechá národního dopravce padnout. A pak přijde nějaký Lašák a říká pilotům, zaměstnancům, že si musí utáhnout opasky, že si žili nad poměry a že to končí. To vyvolalo velké napětí. Že se však stanou ČSA ve své křehkosti i terčem pro předvolební boj, to jsem opravdu nečekal. No, aspoň nikdo nemůže tvrdit, že jsme politicky dosazený management. Bohužel odbory svými výroky snižují výslednou cenu společnosti i ochotu státu ČSA dále vlastnit. Ono těch variant budoucího vývoje totiž moc není.
EURO: Jak chcete zvládnout restrukturalizaci bez souhlasu zaměstnanců?
LAŠÁK: Já ji chci zvládnout se zaměstnanci i s představiteli odborových organizací. Fakt, že management primárně řídí společnost ve prospěch vlastníka a odbory se zasazují o práva zaměstnanců, v době krizového řízení firmy logicky musí vyvolat spory. Nikdo na světě není za propouštění chválen. S odborovými organizacemi mluvíme, vysvětlujeme, hledáme řešení, jak pomoci při propouštění, protože víme, že pro nikoho to není lehká doba. Šetříme od nejvyšších pater. Takže stejně jako před třemi lety nakonec věřím, že se dohodneme.
EURO: Čím se liší situace, kterou jste řešil při svém příchodu, od současných problémů?
LAŠÁK: Ve všem. Tyto dvě doby jsou nesrovnatelné, ale přístupy musí být stejné. Zatímco výsledkem analýzy před třemi lety bylo, že vsadíme na růst trhu, zlepšíme prodeje ČSA, zvýšíme výnosy a nebudeme propouštět piloty a prodávat letadla (mezi roky 2003 a 2005 bylo přijalo 150 pilotů a zaplacen jejich výcvik, do firmy přibylo patnáct letadel a byly podepsány kontrakty na dvanáct nových letadel pro roky 2006 až 2008, pozn. red.), krize roku 2009 je ve znamení zmenšení trhu. My se mu musíme přizpůsobit, zmenšit se, dorovnat poptávku a začít prodávat za normální ceny. Dlouhodobě totiž nikdo nevydrží prodávat letenky či cokoliv jiného pod výrobními náklady.
EURO: Ale v té době jste si také velmi často pomáhali prodejem majetku. Bylo to zapotřebí?
LAŠÁK: Před třemi lety jsem měl na výběr rozvíjet přepravu lidí a vsadit si na rostoucí trh a divestice, chcete-li prodeje majetku, který k létání nezbytně nepotřebuji, anebo zrušit objednaná letadla, nechat propadnout miliardu korun záloh zaplacených v roce 2005, propustit kvalifikované a na náklady ČSA vyškolené piloty, mechaniky, inženýry a další lidi. Za této situace jsem tedy volil přepravu. Do firmy jsme investovali více než 6,8 miliardy korun, a to v době restrukturalizačního programu a při růstu mezd o patnáct procent. A prodali jsme majetek za zhruba tři a půl miliardy. Zbylé tři miliardy jsme si museli vydělat a vydělali jsme je. Tato čísla nehovoří o hospodářském výsledku ČSA, účetně se totiž divestice i letadla odrážejí úplně jinak.
EURO: Jenže hodnota vlastního jmění za vašeho pobytu v ČSA klesla až na zápornou hodnotu a někteří tvrdí, že firmu jste v podstatě vytunelovali…
LAŠÁK: Tak to jsme tedy nevytunelovali. Právě tato „výměna“ majetku, kdy jsme raději prodali baráky a koupili letadla a rozvíjeli náš core business, je tím důvodem. Koho, prosím vás, zajímá, jakou budovu a kde mají České aerolinie? Cestujícího zajímá letadlo, posádka a servis. Jenže dům podle českých účetních standardů je v majetku v účetní hodnotě, letadlo na leasing má hodnotu nula a to do poslední splátky. Podle mezinárodních účetních standardů mají ČSA hodnotu 200 milionů dolarů. Rozdíl mezi českým a mezinárodním účetním standardem u letecké společnosti je obrovský. Představte si, že budete mít před sebou poslední splátku hypotéky na svůj dům. Český standard velmi zjednodušeně říká, že váš dům má hodnotu nula a není váš. Mezinárodní standard ho zhruba oceňuje na reálnou hodnotu. Takto je to i s letadly.
EURO: Jakou hodnotu mají ČSA a jaký máte názor na probíhající privatizaci?
LAŠÁK: Trvám na tom, že ČSA mají hodnotu nad pět miliard korun. Neumím spekulovat, jakou mají dnes cenu, když je trvale výroky některých hloupých lidí tlačena dolů. Na místě investora bych si jen mnul ruce, protože se přesně v praxi odehrává scénář, že když se dva perou, třetí se směje. Jenže já to neumím našim odborářům vysvětlit, že se stali loutkami v rukou někoho jiného. Ale já ji hrát rozhodně nebudu.
EURO: Znamená to, že vyslyšíte některé hlasy volající po vašem odchodu?
LAŠÁK: Znamená to, že nebudu bojovat předem prohrané bitvy a budu se soustředit na jediné, tedy na to, aby redukce personálních nákladů proběhla co nejlépe pro každého jednotlivce i pro společnost. Aby se České aerolinie dostaly zpět do černých čísel, naučily se vydělávat peníze a aby restrukturalizace nesla akcionáři své ovoce. Prostě, aby to celé mělo smysl.
EURO: Výhodný pro společnost je jediný scénář, a to dohoda s odbory o snížení mezd zaměstnanců. Jinak platíte vysoké odstupné a náklady na restrukturalizaci porostou. Jenže vám odbory takovou dohodu dát nechtějí…
LAŠÁK: A právě proto přišlo představenstvo ČSA s řešením, jež má za cíl zklidnit situaci, ukončit medializaci firmy tak, aby překonala světovou ekonomickou krizi, v klidu dokončila privatizační proces a mohla se soustředit na další rozvoj, který bez restrukturalizace zejména na nákladové straně nebude možný. Říkáme, že pokud jedinou překážkou dohody o snížení mezd mezi odbory a vedením společnosti jsme my jako osoby, pak bezprostředně po podpisu dodatků ke kolektivním smlouvám o snížení mezd u pilotů o 30 procent (z průměrné mzdy 212 tisíc na 147 tisíc korun), u ostatních zaměstnanců o 15 procent, zrušení provozních omezení a dohody o nevyužívání benefitů v době krize odejdeme z ČSA.
EURO: Proč tenhle útěk z boje podmiňujete závazkem odborů?
LAŠÁK: To není útěk z boje, ale řešení pro ČSA, akcionáře i zaměstnance. Když na mzdových nákladech ušetří firma více než miliardu korun, navíc bez dalších stovek milionů nákladů na odstupné, tak není třeba z ČSA utíkat. Jedním podpisem ušetříte firmě ročně 1,18 miliardy korun, a to v podstatě navždy, i další a další rok! Přežití krize a dostatek hotovosti máte vyřešené. Obchodní model funguje, provozně také, a až firma přežije krizi, nastartuje se zase k výnosům.
Odborové organizace doposud vždy slibovaly podporu novému vedení. Dopisy volající po odvolání managementu a o ztrátě důvěry jsou si tak podobné. Do ČSA jsem nastoupil 18. ledna 2006, důvěru jsem měl a žádný ústupek ve věci mezd a štědrých zaměstnaneckých výhod a benefitů, i přes dlouhá a opakovaná jednání, až do roku 2009 učiněn nebyl. Toto je velmi férová nabídka, učiněná tak, aby již potřetí za sebou opakující se slib podpory restrukturalizaci společnosti nově příchozímu managementu nezůstal jen na papíře jako dosud.
Pokud odbory návrh odmítnou, management má od akcionáře schválený mandát realizovat nový restrukturalizační plán. Ten zrealizuje, a pokud firma nebude letos v říjnu prodána, tak ji prodáme v roce 2011, až trhy opět porostou.
*
BOX 1
Jak ušetřit 1,18 miliardy
Prezident ČSA Radomír Lašák navrhl odborům následující dohodu:
* Snížení mezd pilotů o 30 procent, což znamená roční úsporu zhruba ve výši 480 milionů korun.
* Snížení mezd ostatních zaměstnanců o 15 procent, jež přinese úsporu dalších 480 milionů korun.
* Zmrazení vyplácení zaměstnaneckých benefitů do doby skončení ekonomické krize, minimálně do konce roku 2010, které počítá s úsporou 220 milionů korun ročně.
* Zrušení provozních omezení.
* Po podpisu dohody odchod managementu či jeho části.
BOX 2
(někam k velké fotce, kde sedí Topol s Paroubem v kokpitu)
Aerolinkám rozumíme nejlépe Situaci v ČSA se snaží v předvolebním čase zneužít i politici. Zhruba před dvěmi týdny expremiér a předseda ODS Mirek Topolánek podle informací týdeníku EURO žádal ministra financí, aby odvolal Lašáka. Na jeho místo měl údajně nastoupit náměstek ministra dopravy, mladý ambiciózní advokát Roman Kramařík. Uplynulo pár dnů a Topolánek otočil a s odvoláním Lašáka by prý nesouhlasil… Předseda ČSSD Jiří Paroubek prohlásil: „Výsledky ČSA za první pololetí jsou tragické a pan Lašák se jako krizový manažer neosvědčil. Je potřeba, aby vláda konala. Myslím, že je potřeba personální změny.“ O tom, zda mu tento výrok doporučil šéf volebního štábu Jaroslav Tvrdík, exprezident ČSA, lze jen spekulovat. Korunu všem výrokům z úst politiků nasadil předseda lidovců Cyril Svoboda, jenž se k situaci v aerolinkách vyjádřil snad poprvé v životě: „Management, který si vylepšuje svoje postavení tím, že rozprodává majetek, nemůže mít podporu KDU-ČSL.“ Lidovci byli součástí doposud všech vlád, jež zachraňovaly státní rozpočet prodáváním státního majetku. V mnoha případech hluboce pod cenou, takže z úst jejich předsedy tato věta zní obzvlášť bizarně.
